Domů     No řekněte, cožpak může přátelství skončit?
No řekněte, cožpak může přátelství skončit?
3 minuty čtení

Když jsem slavila šedesáté narozeniny, číšník mi přinesl obálku. Ale nebyly tam peníze. Uvnitř se skrýval můj nejkrásnější narozeninový dárek.

Celý život jsem neměla kamarádku. Tedy když nepočítám Bohunku, ale o tu jsem přišla. S Bohunkou jsme byly spřízněné duše. Než ta první něco dořekla, ta druhá se tomu už smála, až se za břicho popadala. Bohunku nikdy nikdo nenahradil.

Všechny ty úžasné akce, tancovačky, karnevaly, vandry, komické převleky, všelijaké žertíky a co já vím, co ještě. S Bohunkou jako by odešlo opravdové přátelství z mého života.

Ty chvíle, kdy jsme si spolu četly nad řekou básničky anebo chlapům namlouvaly, že jsme dvě siroty z dětského domova a jmenujeme se Evženie a Otýlie, ty odnesl čas. Ve snu jsem se jí ptávala: Bohunko, taky se ti o mně někdy zdá?

V posteli

Co asi tak může rozdělit dvě k sobě lnoucí duše a definitivně zničit velké dívčí přátelství? Odpověď je nabíledni. Chlap. Bohunka si našla kluka, ale aby to nebylo na úkor našeho přátelství, chodili jsme všude ve třech: Bohunka, ten kluk Lojza a já, výstavní křen.

Už to pochopitelně nebylo ono. Bohunka se do­opravdy zamilovala, já jsem žárlila a, nač bychom chodili kolem horké kaše, Lojza se mi taky líbil, byl to urostlý, černovlasý krasavec.

A tak mě Bohunka jednou, když se vrátila dřív ze školy, našla v Lojzově posteli, vyhrkla: „Už nemám kamarádku!“ a od té doby jsme na sebe nepromluvily a ani se nevídaly. Od maturity jsme se nepotkaly.

Přitom Lojza byl pěkný sukničkář, beztak by se s ním rozešla, ale za méně dramatických okolností. Někoho by v jeho posteli jistojistě našla, ale bývalo by bylo mnohem lepší, kdybych to nebyla zrovna já.

Bez podpisu

Šedesáté narozeniny jsem pořádala ve velkém stylu, v tanečním sále v hospodě, dala jsem vědět kdekomu, všem známým, ať přijdou, jestli se jim chce.

Sešlo se, když nepočítám manžela a děti, asi dvacet lidí, všichni se skvěle bavili, k tanci i poslechu hrála místní kapela.

Najednou mi číšník nese obálku a lišácky se usmívá: „To bude dárek nad dárky, kdoví, kolik je v tom peněz.“ Ale nebyla tam ani koruna. Jen pár slov bez podpisu: „Nevadilo by ti, kdybych přišla?“ Celá jsem se roztřásla. Tohle bylo daleko lepší než peníze.

Rozhlédla jsem se a spatřila ji stát ve dveřích. Moc se nezměnila. Vrhla jsem se k ní, objaly jsme se. „Měla jsem přijít mnohem dřív,“ zašeptala. „Hlavně že jsi tady,“ odpověděla jsem. „Můj nejhezčí dárek k šedesátým narozeninám.“

Anna (62), Ostrava

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud