Domů     Na syna jsem čekala 30 let!
Na syna jsem čekala 30 let!
6 minut čtení

Rodina je základem všeho, ovšem co když ty kořeny nepoznáte už v dětství? To byl totiž přesně můj případ a tehdy se začal psát můj katastrofický životní osud.

Celý život a stále je to ve mně. Je mi 81 let a lituji, že jsem prožila tolik let v bolesti. Přitom stačilo být tvrdší. Jenže zkušenosti získáváme postupně, a proto dnes kroutíme hlavou nad tím, co jsme kdysi udělali a jak jsme si život zkomplikovali. Jak se to povedlo mně?

Průšvih už od začátku

Když jsem se měla narodit, moje máma měla před maturitou, táta měl jít na vojnu. Znali se dva týdny. Prostě to byla nehoda, jak se říká. Matka mi to ani netajila. Někdy se neovládla a dala mi dost silně najevo, že jsem omyl, který jí zničil život.

I proto jsem toužila se co nejdříve osamostatnit. Už na střední jsem se přihlásila na školu do jiného města, abych mohla na internát. Vracela jsem se domů na víkendy.

Nejenže jsem od rodičů necítila lásku, ani oni dva mezi sebou neměli ty nejlepší vztahy. Divím se, že se nerozvedli. Ale co by tenkrát řekli lidé?

Chtěla jsem něco lepšího

I když jsem částečně už byla z domu, stejně jsem měla pocit, že si musím najít nové zázemí. Prostředí, kde by mě měli konečně rádi. A to se povedlo celkem brzy.

Moje nová rodina

Už na střední jsem se dala dohromady s Radkem. Byl z bohaté rodiny. Sice se na mne zpočátku dívali s nedůvěrou, protože jsem byla z jiné sociální vrstvy, ale pak si mě snad i oblíbili. Pochopili, že jsem pracovitá.

A přijali mě do své rodiny, kde jsem poznala tu harmonii. Setkávání se u snídaní, obědů i večeří. Povídání si. Žádný stres a hádky. Čisto. Zkrátka to pravé teplo domova.

Nejdřív dítě, pak vyhazov

Neplánovaně jsem otěhotněla. Na rodině Radka bylo znát roztrpčení. Zřejmě si mysleli, že ještě nezakotví tak brzy. Zase jsem ztratila ty sympatie. Bylo ale pozdě, zbavit se mne tehdy už nemohli.

Svému prvnímu vnoučeti nechtěli připravit život takový, jaký žila jeho matka. Černá ovce, která se k nim vkradla. Musím přiznat, že ta pozitivní atmosféra v rodině stále trvala, ale stejně jsem měla pocit, že jsem nezvaný host.

Když se syn narodil, vše se změnilo. Rodina donutila Radka, aby se mě zbavil, a mě chtěli zbavit práv na dítě. Já jsem neměla zázemí. On jako otec ano. Chytrý tah.

Dejte mu víc než já

Chvilku jsem bojovala. Byla jsem tak zničená, že (a dnes se za to tak stydím) mě chvílemi napadlo, že se mi uleví, když s sebou nebudu vláčet to dítě. Protože bylo malé a já musela pracovat, abych nás uživila. Kam bych šla? Domů?

Bála jsem se, že mne rodiče vyhodí s tím, že jsem si podělala život. Řekla jsem matce Radka jediné: „Dejte mu to nejlepší jako svému synovi.“ Pak jsem za sebou zavřela dveře. Na tři desítky let.

Zase špatný chlap!

Ztráta dítěte a zázemí mne ale vehnala do dalšího průšvihu. Rychle jsem si chtěla založit novou rodinu, abych zapomněla na ty své nepovedené rodinky před tím. Luděk, tak se jmenoval můj další partner, občas pil. Ne, škrtám „občas“. Často pil!

Ale já jsem to zaslepená touhou vdát se neviděla. Ani zaslepená láskou jsem nebyla. Vzali jsme se a já porodila holčičku. Luděk ztratil práci, přestal živit rodinu. Co jsem měla dělat já?

Jít do práce a nechat malou s člověkem, který byl věčně opilý a neuhlídal by ji? Mnohokrát jsem si tehdy říkala, že já to asi nebudu nikdy mít. Tu skvělou rodinu, protože jsem neměla dobré zázemí ve vlastních rodičích. S nimi jsem měla mimochodem stále rezervovaný vztah.

Další pokus? Tragédie!

Odešla jsem i od druhého manžela. Potkala jsem Mirka, ale zařekla jsem se, že se znovu nespálím. Vídali jsme se, ale nic víc jsem nechtěla dopustit. Vydrželo mi to rok a půl.

Už před tím jsem pozorovala, že Mirek je tak trochu vychloubačný a vždy věděl vše nejlíp. Přesněji, ostatní o tom přesvědčoval.

Proč přitahuju zlé muže?

Po složení slibu manželství se jeho povaha odkopala naplno. Byl to despota, který mě začal ponižovat. Byla jsem podle něj hloupá, neuměla jsem vařit, uklízet, později mi říkal, že bych něco měla dělat se svým tělem, takže jsem měla anorexii.

Jen podotýkám, že i když mi před tím říkal, že jsem tlustá, nebyla jsem vyhublá na kost. Byla jsem ale hubená. Dnes to vím.

Ničil mi život schválně

Odejít od něj bylo nemožné. Vyhrožoval mi. A to jsme spolu neměli dítě. Vysvobozením by pro mě byla práce v zahraničí, ovšem to jsem nemohla udělat kvůli dceři, jejíž otec (můj druhý manžel) to nedovolil.

Paradoxně mi tehdy pomohl jeho bratr, právník, který mi pomohl rozvést se se třetím manželem.

Doufala jsem, že je anděl

Bylo mi skoro padesát. Byla jsem zpráskaná životem. Tehdy jsem pochopila, že své „ano“ žádnému muži už neřeknu. Ani jsem si nebyla jistá, jestli někomu dovolím být po mém boku.

Po všem tom ponížení ze strany blízkých jsem ale někde v koutku duše doufala v konejšivou lásku. Nakonec jsem ji našla. Muže, který byl o 20 let starší.

Nahradil mi všechnu bolest

Leckdo by řekl, že to je nevyrovnaným vztahem s otcem, kdy si dcera hledá jeho pomyslnou náhradu v manželovi a snaží se dohnat city, které jí byly v mládí odepřeny. Možná.

Já pochopila, že Zdeněk mi vynahradil bolest, kterou mi způsobil otec i všichni moji exmanželé. Zkrátka všichni muži mého života.

Už to nedoženeme

Až na jednoho. S ním jsem měla nedořešené vztahy. S mým synem. Právě Zdeněk mi pomohl ho vyhledat. Dnes se vídáme pravidelně, ale těch 30 let už nikdy nedoženeme. Zdeněk tu už bohužel není. Nějak si ale říkám, že mi po sobě nechal to cenné.

Pomohl mi najít syna a stmelit rodinu. Je mi líto, že jsem Zdeňka nepotkala dříve. Měli jsme málo času, abychom si užili vše krásné. Snad mi bylo souzeno s těmi osudovými muži prožít málo okamžiků.

Svatava L. (81), Chrudim

Související články
5 minut čtení
Když vaší vlastní rodině nestojíte za pozornost, může se objevit cizí duše, která vám rozzáří svět. Sedím na dřevěné lavici před domem. Pamatuje víc než já. Dřív byla nalakovaná světle zelenou barvou, dnes je už oloupaná, plná vrypů a prasklin. Přesto mi připadá krásná. Je mou každodenní společnicí, tak jako dřív bývala knihovna nebo rádio. Už nesedávám dlouho, záda mě bolí a prsty mi občas cuk
2 minuty čtení
Každé úterý chodím do městského parku. Je tam kavárna. Tam jsme sedávaly s kamarádkou. Sedávám tam už sama. Vždy si srovnala šátek, kabelku, brýle. A měla pokaždé připravený nějaký drobný dárek. Kamínek, jablko, lístek se vzkazem. Říkala, že život je mozaika maličkostí a že každá věc má význam, pokud jí ho dáme. Já tehdy nevěřila, že je možné zapomenout na něco velkého. Teď vím, že se člověk mů
3 minuty čtení
Neslyším, ale i ticho má zvláštní sílu. Poslouchám ho každý den, když si sednu ke stolu s hrnkem slabého čaje a dívám se z okna na dvorek. Vždycky jsem měla ráda rána. Ne kvůli východu slunce, ten jsem často zaspala, ale kvůli tomu klidu, který přichází dřív než první hluk ulice. Poslední dva roky je ticho jiné. Přestala jsem slyšet ptačí zpěv. Nejprve jsem si myslela, že ptáci uletěli. Pak jse
3 minuty čtení
Chci se svěřit s něčím, co mě dlouho tíží. Nikdy jsem si nemyslela, že budu psát o zradě, kterou mi provedla žena, má nejlepší přítelkyně. S Evou jsme se poznaly před třiceti lety v práci. Byly jsme účetní v jedné brněnské firmě, seděly jsme u jednoho stolu, smály se a sdílely vše, od rodinných starostí až po nejtajnější sny o lepším životě. Chtěli jsme podnikat Eva byla svobodná, bez dět
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Grenadina z granátových jablek
nejsemsama.cz
Grenadina z granátových jablek
Grenadina je tradiční sirup vyráběný z granátových jablek, nikoli z třešní, jak se mnozí domnívají. Má sladkokyselou chuť a krásnou červenou barvu. Ingredience na 4 sklenice: ● 1 l čerstvé šťávy z granátových jablek ● 100 g cukru ● šťáva z citronu Postup: Do malého hrnce nalijte šťávu a přidejte cukr. Pomalu zahřívejte a míchejte, dokud se cukr zcela nerozpustí, ale nevařte. Přidejte citronovou šťávu, která zvýrazní chuť a prodlouží
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
enigmaplus.cz
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
Ochozy kolem závodního okruhu ve francouzském Le Mans, kde se jezdí známý 24 hodinový závod, jsou plné lidí. V kalendáři je psaný 11. červen roku 1955 a závod byl zhruba před dvěma hodinami odstartová
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
iluxus.cz
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
Za posledních dvacet let se oranžová barva stala synonymem pro potápěčské hodinky značky Omega – nejen díky své vysoké viditelnosti pod vodou, ale i jako výrazný estetický prvek. Tato výrazná barva se
Vana – královna relaxačního prostoru
rezidenceonline.cz
Vana – královna relaxačního prostoru
Na následujících stránkách vám chceme představit tradiční koupelnu v netradičním pojetí. Zařizovací předměty se netísní v malé místnosti bez oken, ale jsou součástí relaxačního prostoru. Opravdovou královnou koupelny se stává vana, volně stojící uprostřed prostoru. Nejenom že je pohodlně přístupná ze všech stran, zároveň dokonale vyniknou její ladné linie. Hitem posledních let se staly tradiční tvary, různé
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
epochaplus.cz
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
Má jednu z nejznámějších tváří přelomu 19. a 20. století. Básníci ji opěvují, spisovatelům je múzou, pro mnohé je ideálem krásy. A nikdo neví, kdo to vlastně je. Zavřené oči a lehký, téměř neznatelný náznak úsměvu. Tak zůstane navždy zapsána do historie. Tvář neznámé dívky, otištěná pravděpodobně do posmrtné masky, visí kolem roku 1900 jako
Tunisko a jeho exotická tvář
epochanacestach.cz
Tunisko a jeho exotická tvář
Tunis není jen pětihvězdičkový hotel a každodenní lenošení na pláži. Tato země nabízí mnohem víc. Většina Čechů jezdí hlavně na Djerbu, do Sousse, Hammametu nebo Nabeulu. Milovníci klidu a historických památek zamíří ale raději do Mahdie. Určitě se vyplatí nezůstávat celý týden jen u hotelu v opojení all inclusive, ale navštívit více různých míst. Mezi ně
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
nasehvezdy.cz
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
Zatímco Daniela Peštová (54) chce problémy řešit a mluvit o nich, její partner Pavol Habera (63) veřejně přiznal, že ho to nezajímá. Podřezal si pod sebou větev a dočká se rozchodu? Následující týd
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
21stoleti.cz
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
Psalo se 28. září 1931. Den, který navždy změnil osud jednoho druhu. V pražské Troji se slavnostně otevřela nová zoologická zahrada. Pro mnohé jen další zábavné místo pro rodinné výlety. Kdo by si teh
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
epochalnisvet.cz
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
Polární stanice Amundsen-Scott je umístěná 100 metrů od jižního pólu. Polárníci zde tráví čas už od roku 1956, kdy první budovy postaví osmnáctičlenná skupina amerického námořnictva.   Od té doby zde léto tráví přes 200 výzkumníků, v zimě je zde jen něco mezi 50 a 90 lidmi. Taky není o co stát, průměrná teplota je přes
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
historyplus.cz
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
Do „třináctých“ komnat Rudolfa II. nahlédne jen málokdo. Augšpurský obchodník Hans Kraft je jedním z vyvolených. „Teď se můžete chlubit tím, že jste viděl, co mnoho jiných ne,“ usměje se na něj císař, když ho provází mezi policemi své kunstkomory. Kraftovi se doslova tají dech. Pravda, obdobných sbírek existuje v Evropě celá řada, jen namátkou vévodská
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
tisicereceptu.cz
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
Možná jste dosud neobjevili kouzlo kuřecího masa ovoněného pečeným citronem. Teď máte ale příležitost. Ingredience 1 celé kuře 2 cibule 2 celé citrony 5 stroužků česneku hrst tymiánu nebo ro
Moudrá sova mi přináší štěstí
skutecnepribehy.cz
Moudrá sova mi přináší štěstí
Měla jsem krátce před maturitou a byla jsem nervózní. Sova v mém snu mi poradila, na jakou otázku se mám připravit. Ten sen se mi zdál ve škole před maturitou. Seděla jsem na břehu řeky, kam jsem chodívala s dědečkem na ryby. Seděla jsem tam sama, děda byl už po smrti, a mně se v tom snu po