Rodina je základem všeho, ovšem co když ty kořeny nepoznáte už v dětství? To byl totiž přesně můj případ a tehdy se začal psát můj katastrofický životní osud.
Celý život a stále je to ve mně. Je mi 81 let a lituji, že jsem prožila tolik let v bolesti. Přitom stačilo být tvrdší. Jenže zkušenosti získáváme postupně, a proto dnes kroutíme hlavou nad tím, co jsme kdysi udělali a jak jsme si život zkomplikovali. Jak se to povedlo mně?
Průšvih už od začátku
Když jsem se měla narodit, moje máma měla před maturitou, táta měl jít na vojnu. Znali se dva týdny. Prostě to byla nehoda, jak se říká. Matka mi to ani netajila. Někdy se neovládla a dala mi dost silně najevo, že jsem omyl, který jí zničil život.
I proto jsem toužila se co nejdříve osamostatnit. Už na střední jsem se přihlásila na školu do jiného města, abych mohla na internát. Vracela jsem se domů na víkendy.
Nejenže jsem od rodičů necítila lásku, ani oni dva mezi sebou neměli ty nejlepší vztahy. Divím se, že se nerozvedli. Ale co by tenkrát řekli lidé?
Chtěla jsem něco lepšího
I když jsem částečně už byla z domu, stejně jsem měla pocit, že si musím najít nové zázemí. Prostředí, kde by mě měli konečně rádi. A to se povedlo celkem brzy.
Moje nová rodina
Už na střední jsem se dala dohromady s Radkem. Byl z bohaté rodiny. Sice se na mne zpočátku dívali s nedůvěrou, protože jsem byla z jiné sociální vrstvy, ale pak si mě snad i oblíbili. Pochopili, že jsem pracovitá.
A přijali mě do své rodiny, kde jsem poznala tu harmonii. Setkávání se u snídaní, obědů i večeří. Povídání si. Žádný stres a hádky. Čisto. Zkrátka to pravé teplo domova.
Nejdřív dítě, pak vyhazov
Neplánovaně jsem otěhotněla. Na rodině Radka bylo znát roztrpčení. Zřejmě si mysleli, že ještě nezakotví tak brzy. Zase jsem ztratila ty sympatie. Bylo ale pozdě, zbavit se mne tehdy už nemohli.
Svému prvnímu vnoučeti nechtěli připravit život takový, jaký žila jeho matka. Černá ovce, která se k nim vkradla. Musím přiznat, že ta pozitivní atmosféra v rodině stále trvala, ale stejně jsem měla pocit, že jsem nezvaný host.
Když se syn narodil, vše se změnilo. Rodina donutila Radka, aby se mě zbavil, a mě chtěli zbavit práv na dítě. Já jsem neměla zázemí. On jako otec ano. Chytrý tah.
Dejte mu víc než já
Chvilku jsem bojovala. Byla jsem tak zničená, že (a dnes se za to tak stydím) mě chvílemi napadlo, že se mi uleví, když s sebou nebudu vláčet to dítě. Protože bylo malé a já musela pracovat, abych nás uživila. Kam bych šla? Domů?
Bála jsem se, že mne rodiče vyhodí s tím, že jsem si podělala život. Řekla jsem matce Radka jediné: „Dejte mu to nejlepší jako svému synovi.“ Pak jsem za sebou zavřela dveře. Na tři desítky let.
Zase špatný chlap!
Ztráta dítěte a zázemí mne ale vehnala do dalšího průšvihu. Rychle jsem si chtěla založit novou rodinu, abych zapomněla na ty své nepovedené rodinky před tím. Luděk, tak se jmenoval můj další partner, občas pil. Ne, škrtám „občas“. Často pil!
Ale já jsem to zaslepená touhou vdát se neviděla. Ani zaslepená láskou jsem nebyla. Vzali jsme se a já porodila holčičku. Luděk ztratil práci, přestal živit rodinu. Co jsem měla dělat já?
Jít do práce a nechat malou s člověkem, který byl věčně opilý a neuhlídal by ji? Mnohokrát jsem si tehdy říkala, že já to asi nebudu nikdy mít. Tu skvělou rodinu, protože jsem neměla dobré zázemí ve vlastních rodičích. S nimi jsem měla mimochodem stále rezervovaný vztah.
Další pokus? Tragédie!
Odešla jsem i od druhého manžela. Potkala jsem Mirka, ale zařekla jsem se, že se znovu nespálím. Vídali jsme se, ale nic víc jsem nechtěla dopustit. Vydrželo mi to rok a půl.
Už před tím jsem pozorovala, že Mirek je tak trochu vychloubačný a vždy věděl vše nejlíp. Přesněji, ostatní o tom přesvědčoval.
Proč přitahuju zlé muže?
Po složení slibu manželství se jeho povaha odkopala naplno. Byl to despota, který mě začal ponižovat. Byla jsem podle něj hloupá, neuměla jsem vařit, uklízet, později mi říkal, že bych něco měla dělat se svým tělem, takže jsem měla anorexii.
Jen podotýkám, že i když mi před tím říkal, že jsem tlustá, nebyla jsem vyhublá na kost. Byla jsem ale hubená. Dnes to vím.
Ničil mi život schválně
Odejít od něj bylo nemožné. Vyhrožoval mi. A to jsme spolu neměli dítě. Vysvobozením by pro mě byla práce v zahraničí, ovšem to jsem nemohla udělat kvůli dceři, jejíž otec (můj druhý manžel) to nedovolil.
Paradoxně mi tehdy pomohl jeho bratr, právník, který mi pomohl rozvést se se třetím manželem.
Doufala jsem, že je anděl
Bylo mi skoro padesát. Byla jsem zpráskaná životem. Tehdy jsem pochopila, že své „ano“ žádnému muži už neřeknu. Ani jsem si nebyla jistá, jestli někomu dovolím být po mém boku.
Po všem tom ponížení ze strany blízkých jsem ale někde v koutku duše doufala v konejšivou lásku. Nakonec jsem ji našla. Muže, který byl o 20 let starší.
Nahradil mi všechnu bolest
Leckdo by řekl, že to je nevyrovnaným vztahem s otcem, kdy si dcera hledá jeho pomyslnou náhradu v manželovi a snaží se dohnat city, které jí byly v mládí odepřeny. Možná.
Já pochopila, že Zdeněk mi vynahradil bolest, kterou mi způsobil otec i všichni moji exmanželé. Zkrátka všichni muži mého života.
Už to nedoženeme
Až na jednoho. S ním jsem měla nedořešené vztahy. S mým synem. Právě Zdeněk mi pomohl ho vyhledat. Dnes se vídáme pravidelně, ale těch 30 let už nikdy nedoženeme. Zdeněk tu už bohužel není. Nějak si ale říkám, že mi po sobě nechal to cenné.
Pomohl mi najít syna a stmelit rodinu. Je mi líto, že jsem Zdeňka nepotkala dříve. Měli jsme málo času, abychom si užili vše krásné. Snad mi bylo souzeno s těmi osudovými muži prožít málo okamžiků.
Svatava L. (81), Chrudim
