Nebyl to nikdy žádný lev salónů, co se vzhledu týče, ale já hledala spíš klid a bezpečí. Jenže věk ho zřejmě připravil o poslední kapku charismatu. Stal se z něho nudný patron.

Už kdysi na rande s ním byla celkem nuda. Nebyl vůbec zábavný, nerozuměl legraci a většinou jen mlčel. Já ale měla za sebou hodně bouřlivý vztah, a dokázala jsem tedy ocenit pravý opak.

Vždycky to tak bylo

Po svatbě už nebyl čas jeho chování nějak kriticky analyzovat. Dvě děti narozené krátce po sobě dají zabrat, tak jsme se s manželem věnovali jen a jen jim. Byl prostě buď v práci, nebo s dětmi venku.

Občas taky musel doma něco opravit, a proto na nějakou společenskou konverzaci ani nebyla nálada. Když děti povyrostly, obstarávaly zábavu ony. Dcera byla značně hlučná, asi po mně, a syn taky. Manžel byl vždy v pozadí a nikomu z nás nescházel.

Opravdová krize mezi námi nastala hned po odchodu dětí z domova. Najednou jsem si neměla s kým povídat, co řešit, koho pomlouvat.

Pořád byl nespokojený

Knížky mě moc nebavily a do kina jsem neměla s kým chodit. Pár kamarádek se sice našlo, ale ty rozebíraly svoje nemoci, milence a vaření. Já byla naštěstí celkem zdravá, milence jsem neměla ani o něho zatím nestála a vaření mě moc nebavilo.

Vařila jsem tolik let každý den, že bych si od této činnosti ráda odpočinula. Manžel snědl všechno, a stejně mu nebylo nic po chuti. Moje knedlíky byly slizké, maso přesolené a řízky vysušené. Tak proč se snažit?

Koupila jsem vždycky nějakou hotovku, pečlivě schovala obal na dno koše a vydávala ji za vlastní. Nikdy nic nepoznal. Nebo možná poznal, ale mlčel. Vlastně buď mlčel, nebo nadával. Na politiku, program v televizi, hlučné sousedy. Mně naštěstí vynechal, asi si netroufnul.

Svěřila jsem se kamarádkám

Já si ale na něho troufala čím dál víc. Štval mě! No, možná spíš nudil svojí předvídatelností. Třeba když sledoval zprávy v televizi. Zazněla nějaká informace a já v duchu přeříkala jeho očekávaný komentář. Málokdy jsem se zmýlila v tom, co řekne.

Byl tak předvídatelný! Kdyby to neznělo tak krutě, dalo by se říct, že skoro hloupý. To si nemohl vymyslet něco jiného? Nového? On ale ne, mlel pořád to samé. Prostě nuda k nevydržení! Jednou jsem to už nevydržela a svěřila se kamarádkám.

Chodily jsme do skvělé vegetariánské restaurace, kde si ale pochutnali i milovníci masa. Tak dobře tady všechno chutnalo! Řekla jsem jim to všechno najednou. Jak jsem nespokojená, jak doma trpím.

V jejich očích jsem viděla porozumění. To mě povzbudilo a taky trochu překvapilo. Jak jsou hodné.

Kolega se mi hned zalíbil!

„Najdi si koníček, abys vypadla z domova,“ radila mi jedna, ale ta druhá jen zavrtěla hlavou: „Kašli na koníček, najdi si milence! Zachrání ti to manželství. Budeš mít výčitky svědomí. Věř mi, vím, o čem mluvím!“ Tak to byla rada nad zlato.

Nejenže mi doporučila milence, ale vlastně se k němu taky přiznala! Domů jsem šla s hlavou plnou pochyb i pokušení. Najednou se mi ten nápad zalíbil. Bylo by to dobrodružství! Jenže už mi žádná z holek neporadila, kde se milenci hledají.

Překvapivě mi s jeho nalezením pomohl manžel. Roznemohl se a potřeboval rychle do práce dopravit nějaká lejstra, co měl doma. Donesla jsem je tam a seznámila se s jeho kolegou. Jeho pravým opakem! Hned mě pozval na kafe, a potom dokonce na večeři. Bylo mu jasné, jak to se svým mužem mám.

Začala jsem sportovat

Jezdil na kole a stěžoval si, že nemá parťáka. Prý jsou všichni v jeho věku zadaní a musí trávit čas s partnerkami. „Jen já nikoho nemám. Kdyby se mi něco stalo, nikdo mě nenajde.

Jezdím totiž rád po polních cestách, stranou civilizace.“ Nabídla jsem se, že i já bych ráda jezdila, protože mám přebytek volného času. Souhlasil celkem nadšeně, a dokonce mi pomohl vybrat kolo. Před manželem jsem nic netajila. Bylo mu to jedno.

„Tak ahoj, jedu s Milošem do přírody!“ zavolám vždycky na něho a on jen kývne. S lahví piva trůní před televizí a nadává.

Dva dny v týdnu jsou moje

Když vidím ty jeho vytahané tepláky a umolousané tričko s flekem na břiše, nemám žádné výčitky svědomí. Spíš radost, že jsem se zmohla na milence. Navíc hezkého a vtipného milence! Miloš je o pár let mladší, a navíc má pěknou figuru.

Užívám si to

V takové štěstí jsem vůbec nedoufala! Je jasné, že jen u kola nikdy nezůstane. Máme vždycky stejnou trasu, na jejímž konci je malý penzion. Zde si pronajímáme pokojíček. Malý, ale útulný. Potom následuje večeře a až potom odjezd domů.

Tentokrát už pro jistotu po silnici, abychom se někde mezi poli nevymlátili. Manžel nic netuší a já mu nic samozřejmě nevyprávím. Prostě si

užívám krásných chvilek a je mi konečně moc dobře. A taky mám na co myslet. Minimálně dvakrát týdně!

Jana D. (59), Jičín