Nechala jsem si ho vytetovat na kotník. Najednou ale zmizel. Přesně v tu chvíli se objevil stejný motýl u muže, kterého jsem milovala.

Bylo to na konci letních měsíců, kdy jsem seděla u vody a rozjímala o svém beznadějně nudném životě a o své nešťastné lásce. Nad vodní hladinou se mihla vážka a vzápětí se mé nohy dotkl motýl. Přistál mi na kotníku.

Byl tak krásný, takové zbarvení jsem ještě neviděla. Vypadal, jako kdyby k mé noze přiletěl z nějakých exotických krajů. A tehdy mě to napadlo. Jednou v životě bych měla udělat něco bláznivého − nechám si na kotník vytetovat přesně takového motýla!

Za pár dní jsem odjela do jednoho salonu ve městě a nechala si motýlka vytetovat. Kéž by mi přinesl štěstí, říkala jsem si. Byla jsem tehdy až po uši zamilovaná do nového kolegy v práci. Setkala jsem se s ním jen párkrát, ale i tak stačila přeskočit jiskra.

Nebyla jsem si však jista, zda to Petr cítí stejně. Rozhodla jsem se osud vzít do svých rukou.

Kouzelný amulet

Řekla jsem si, že Petrovi musím poslat dopis. Jenže, co do něj napsat? Těch několik vět, které jsem sesmolila, jsem zase ráno příštího dne zmačkala. „To je trapné!“ říkala jsem si. „To zní hloupě!“ pokračovala jsem ve svém týrání.

Další setkání s Petrem na mě zapůsobilo tak, že jsem zčervenala od hlavy až k patě. Srdíčko mi divoce poskočilo a já se zmohla jen na pozdrav. Připadala jsem si jako malá holka, a to mi bylo už skoro třicet. Další den jsem se znovu vrátila k sepsání dopisu.

Rozhodla jsem se, že na dopis překreslím motýla, kterého mám na kotníku. Už, když jsem si ho nechávala vytetovat, říkala jsem si, že to bude takový můj kouzelný amulet pro štěstí. Proč ho tedy nepřekreslit i na dopis pro svou lásku?!

Kresba se mi zdařila dokonale. Motýlek v dopise vypadal skvěle. Přesně jako ten, kterého jsem měla na kotníku. Chtěla jsem ještě kresbu a tetování porovnat, když vtom mě polil pot.

Kam zmizel?

Motýlek z mého kotníku byl pryč! Zbytek večera jsem prožila jako v horečce. Prázdné místo nad kotníkem jsem si prohlížela snad stokrát! Zbytečně. Jediný motýl, kterého jsem viděla, byl ten na mém dopise. Jako by tam snad z kotníku přeletěl…

Ráno jsem šla do práce celá rozhozená, říkala jsem si, že snad blázním. „Teď, nebo nikdy!“ zašeptala jsem si, když jsem se ve dveřích své kanceláře srazila s Petrem.

Chtěla jsem mu předat svůj dopis, jaké ale bylo mé překvapení, když on mi také jeden zrovna nesl. Napsal ho pro mě.

Posel lásky

Nakonec jsme si dopisy ani nepředali, raději jsme se hned domluvili, že večer zajdeme na skleničku − na první rande. Ve vinárně mi Petr začal vyprávět, že při psaní dopisu pro mě přilétl do jeho pokoje otevřeným oknem motýl.

„Byl tak krásný, vypadal tak exoticky. Víš, že byl úplně stejný, jako ten, který je vytetovaný na tvém kotníku?“ podivil se a díval se mi přitom soustředěně na nohu. Okamžitě mi pohled slétl ke kotníku. Byl tam! Tetování bylo opět na svém místě!

Nedovedla jsem si to vysvětlit. Dodnes věřím, že moji nohu opustil jen pro okamžik, aby dolétl k Petrovi jako poselství mého zamilovaného srdce!

Markéta (61), Děčín