Jaroušek se poslední dobou extrémně bojí. Všude vidí strašidla a obludy. Myslím, že to je následek filmů, které mu rodiče dovolují sledovat.

Jarouškovi bude šest let, v září půjde školy a loni na podzim mu přibyla malá sestřička. Nikdy nebyl strašpytel, zdál se mi jako klidný a pohodový kluk. Jeho strach začínal nenápadně.

Přestal si sám chodit hrát do pokojíčku, a nakonec nechtěl chodit ani sám na záchod.

V noci řev

Dříve spal bez problémů ve svém pokoji. Protože má rád společnost, mysleli jsme si, že se mu bude líbit ve školce. Je hned s každým dítětem kamarád. Vyzvedávali jsme ho nejdřív po obědě a po třech týdnech jsme ho tam nechali do odpoledne.

Pak se mu ale stala při odpoledním spaní nehoda – počural se. Dozvěděli jsme se to až druhý den, když učitelka ze školky volala, že Jaroušek nechce spát a strašně pláče.

V noci dostal horečku, byl nějakou dobu doma a pak jsme ho do školky dostávali jen s obtížemi. Od té doby nechce spát sám. Usne jen u rodičů nebo u mě, pak ho přenášíme do jeho postele – a v noci se ozve šílený řev, když se vzbudí a zjistí, že je sám.

Strašpytel

Když se narodila vnučka, jeho sestřička, byl Jaroušek v sedmém nebi. Kristýnku miluje, zpívá jí, vypráví a všelijak pomáhá. Nemyslíme si proto, že by se jeho chování změnilo proto, že na sestru žárlí. Jeho strach je ale opravdu extrémní.

Když se ozve nějaký nenadálý zvuk, nebo zaštěká pes, úplně ztuhne a rozklepe se strachy. Tvrdí, že jsou všude strašidla a nestvůry. Samozřejmě jsme mu nesčetněkrát vysvětlovali, že nic takového neexistuje. Nic nepomáhá! Z Jarouška nám roste labilní strašpytel a nikdo neví proč.

Já tedy mám svůj skromný tip. Od chvíle, co se narodila malá Kristýnka, mají na něj rodiče méně času a dovolují mu koukat na televizi, třeba i na strašidelné filmy. Tady by mohl být kámen úrazu! Jenže o tom nechtějí syn a snacha ani slyšet.

Alena (62), Znojmo