Když se dostal můj bratr do finančních potíží, rozhodl se k nebezpečnému kroku. Na litování už ale bylo pozdě.
Nedávno to bylo už patnáct let ode dne, kdy jsem přišla o Vláďu, svého jediného sourozence. Oficiální příčinou smrti mého staršího bratra bylo to, že ho zradilo srdce.
Přirozené smrti nevěřím
Já tomu ale nevěřím. Ačkoliv si příbuzní dodnes myslí, že můj sourozenec zemřel přirozeně, já vím své. Bratr se v zoufalství spojil s temnými silami a ty ho jednoho dne dohnaly…
Žádný vztah mu nevydržel
Vláďa patřil k lidem, kteří neberou moc ohled na sebe ani na druhé. Průšvihy měl už v dětství, na rozdíl ode mě. Se mnou rodiče nikdy neměli problémy, vycházeli jsme spolu dobře, ale s bratrem byly potíže skoro neustále. Každou chvíli se hádali.
Pokračovalo to i v jeho dospělosti. Ženil se ve dvaceti, ale ne z lásky. Přivedl jednu dívku do jiného stavu. Nebylo divu, že manželství zkrachovalo už po roce a půl. Tenkrát jsem mu byla na svatbě za svědka, poprvé a naposledy. Oženil se pak ještě třikrát, ale všechna manželství dopadla stejně.
Vedl nešťastný život
Málokdy jsem Vláďu vídala šťastného. Byl dost konfliktní typ, takže si postupně rozhádal všechny příbuzné. Já jsem s ním měla ale celkem dobré vztahy, s jeho povahou jsem to uměla. Často se mi svěřoval.
Občas přiznal, že by chtěl žít jako já, poklidným životem s úsměvem na tváři – zejména poté, co jsem se vdala a měla děti.
Měl velké finanční potíže
Jeho potomci na tom byli hůř, jedna dcera skončila v psychiatrické léčebně a syn emigroval a přerušil s ním veškerý kontakt. Bylo mi bratra líto, zejména proto, že jsem věděla, že v jádru je to dobrý člověk.
Vláďa měl také neustálé problémy s financemi. V žádné práci dlouho nevydržel. Vyčerpávalo ho i placení alimentů.
Neměl jak splácet své dluhy
Postupně si nadělal velké dluhy a nevěděl, jak se z nich dostat. Párkrát jsem bratrovi půjčila menší částku a věděla jsem, že mi to nejspíš nikdy nevrátí. Když pak chtěl půjčit opravdu velkou sumu, protože byl finančně na dně, už jsem mu nevyhověla. Musel se ke svým problémům postavit čelem sám.
Propadl černé magii
Neklid se mě zmocnil ve chvíli, když se Vláďa podle svých slov začal zabývat černou magií. Účel byl jasný: chtěl díky tomu zbohatnout. Řídil se podle starých magických spisů, které někde našel. Snažila jsem se bratra varovat, že to může být nebezpečné.
Dělala jsem si velké starosti
Tvářil se ale sebevědomě, že prý se mu nemůže nic stát a zvládne to. Myslela jsem si o tom svoje, ale raději jsem už nic neříkala, aby se nepohádal také se mnou.
Bratrova situace mě trápila, ale neměla jsem pořádně s kým se ohledně Vládi poradit, protože z mých blízkých ho nikdo neměl v lásce. Doufala jsem jen, že se mu opravdu nestane něco špatného.
Málem jsem ho nepoznala
Už při další návštěvě u bratra jsem viděla, že je něco špatně. Tvářil se ustrašeně, byl celý bledý a z nevyspání měl tmavé kruhy pod očima. Jeho vzhled mě úplně vyděsil. Ptala jsem se ho, co se stalo.
Vláďa mi řekl, že se mu zjevil démon, který mu slíbil, že zbohatne. Tak jak to bývá v magických legendách, chtěl za to bratrovu duši. Úpis musel podepsat Vláďa vlastní krví.
Nejprve jsem si říkala, že se u něho začíná projevovat nějaká duševní choroba, ale ten úpis mi skutečně ukázal.
Vyhrál velkou sumu
A poslední pochybnosti jsem ztratila, když zanedlouho bratr vyhrál v loterii vysokou částku. Neměl z ní ale moc velkou radost, bylo vidět, že se bojí ceny, kterou bude muset za své zbohatnutí zaplatit.
Poslední telefonát
Bratr poplatil většinu dluhů a musel odmítat zájem příbuzných, pro které se najednou stal zajímavým. Z peněz, které Vláďovi zbyly, si chtěl splnit jeden svůj cestovatelský sen, na který se začal připravovat.
Co si jen pamatuji, vždycky říkal, že by se chtěl podívat na Nový Zéland. Začal si sbírat veškeré informace a dělat si plán cesty. Na jeho výpravu už ale bohužel nikdy nedošlo.
Jednoho večera mi bratr zavolal, že ho opět navštívil onen démon, se kterým sepsal úpis, a řekl mu prý, že už brzy přijde jeho čas. Byl vyděšený a tvrdil, že brzy zemře.
Příčinou smrti byl infarkt
Nevěděla jsem, jak ho mám uklidnit. Musím přiznat i to, že už jsem se Vláďu bála jít navštívit. To si dodnes vyčítám, i když bych tím asi jeho osud nijak nezměnila. Týden nato ho našli doma mrtvého. Podle pitevní zprávy se jednalo o infarkt. Já jsem si myslela něco jiného, ale nikomu jsem o tom neřekla.
Snad jeho duše našla klid
Když jsme pak vyklízeli věci z bratrova bytu, pátrala jsem po tom úpisu podepsaném krví. Nikde jsem ho ale už nenašla. Jakým způsobem bratr zemřel a co ve svých posledních minutách prožíval, se už bohužel nikdy nedozvím. Jen doufám, že alespoň jeho ubohá duše došla klidu.
Veronika S. (59), Přerov
