Domů     Proč mě ta moje holka tak moc trápí?
Proč mě ta moje holka tak moc trápí?
5 minut čtení

Starala jsem se o mou dceru ze všech sil, přitom jsem byla na vše sama. Dřela jsem, aby měla vzdělání, sama jsem se odbývala, jen aby vyrostla do krásy. A vděk nikde…

Jsem z toho všeho smutná. Někde jsem si nedávno přečetla, že energie se člověku vrací v takové kvalitě a množství, jako ji sám někam poslal, do něčeho vložil. Jenomže tohle zní sice zajímavě a logicky, ale nemohu s tím souhlasit.

Celý svůj život, a to bez nadsázky, jsem obětovala pro své jediné dítě. Pro svou dceru, milovanou Miroslavu.

A k stáru mám pocit, že se mi moje nezměrná energie, kterou jsem za ta léta do výchovy, výživy, oblékání, zkrátka do starání se o Mirku vložila, rozhodně nevrací. Naopak, dcera mě trápí, ponižuje, využívá, je ke mně sprostá. Zasloužila jsem si to?

Hodně štěstí

Nikdy jsem nebyla vdaná, Mirka se narodila na základě početí, které rozhodně nebylo plánované. Její tatínek, tedy musím říct, že velký štramák, byl v té době moje velká láska, ale já pro něho zřejmě byla jen epizodou.

Když jsem mu tehdy onu radostnou novinu oznámila, zatvářil se neutrálně, jen trochu povystrčil bradu, pokrčil rameny a řekl: „Dobrá, tedy si to chceš nechat, tak jak myslíš…“ A za měsíc se po něm slehla zem.

Vypařil se a  po půl roce jsem dostala pohled z kanadského Toronta. „Neber si to osobně, nemohl jsem déle zůstávat v tom lživém režimu, emigroval jsem, přeju tobě i tvé holčičce hodně štěstí!“ Byla jsem v tu chvíli na pokraji zhroucení.

Mé rostoucí břicho mi dávalo najevo, že příští roky procházkou v růžové zahradě rozhodně nebudou. A také nebyly.

Vjela do mě síla matky

Prvním úkolem, který jsem si předsevzala, bylo zapomenout na pana Veselého, který sváděl svůj morální poklesek, své selhání a zbabělost na tehdejší režim. Ten mu rozhodně nijak neubližoval. To jen tenhle pan bonviván nehodlal přijmout zodpovědnost za své činy.

Moje láska k němu vyprchala a do mě vjela energie. Síla budoucí matky, vůle ukázat zlosynovi, že ho nepotřebuju. Bydlela jsem v maličkém pronajatém bytě bez koupelny.

Brala jsem si úklidy a šití, měla jsem tři zaměstnání, abych holku mohla slušně živit a oblékat. Snažila jsem se ze všech sil a musím říct, že někteří lidé z okolí mě obdivovali. Občas nám sousedé nakoupili, ti bohatší nám přinesli dokonce nějaké věci z Tuzexu.

A jednou, během nějakého školního setkání v kulturním domě, mě vyhlásili za nejlepší matku! I to mi pomáhalo. Mirečka se učila na samé jedničky, stíhala jsem s ní dělat úkoly… No, zkrátím to, dostala se na vysokou školu a pak začala dělat kariéru.

I já jsem si polepšila. Stíhala jsem si udělat kurz odborného znalce starožitností a najednou jsem měla peníze.

Lepší časy

Mnohem víc peněz, než jsem kdy doufala. Odhadovala jsem pozůstalosti a často měla příležitost udělat dobrý obchod. A k tomu se přidala po čase i restituce, díky které jsem se stala majitelkou několika činžovních domů v Praze!

K tomu nějaké pozemky mimo Prahu, no byla jsem bohatá. A má dcera se začala chovat zvláštně. Začala s tím, že ona přece potřebuje nějaký pořádný byt. Dostala ho v jednom z mých domů.

Pak ale chtěla celý dům, protože je trapné, aby byla jen jako obyčejný nájemník. Co já s tím prý budu dělat, měla bych jí dát jeden dům. Rozmýšlela jsem se asi příliš dlouho, protože během jedné své návštěvy udělala obrovskou scénu.

Nebudu vám vysvětlovat všechny okolnosti jejího přímého a nepřímého nátlaku, vydírání, že neuvidím svého vnuka, jehož jsem milovala, tehdy mu bylo deset let… Dostala dům, pak jeden z pozemků. Pak další dům a pořád jí to bylo málo.

Výsledkem bylo jen to, že možná rok, možná jen pár měsíců, mě to rozhodně uteklo rychle… tak takovou dobu ke mně byla milá, ale pak se všechno ocitlo ve starých kolejích. Urážela mě, ponižovala i před lidmi, na kterých mi záleželo. Chtěla být bohatá, nestačilo jí, že díky svému vzdělání slušně vydělává.

Je to na vnukovi

Ano, vlastně jsem si přízeň své dcery kupovala. A docela draze. Během každé návštěvy dostala nějakou „pozornost“. A jestli myslíte, že to byla jablíčka ze zahrádky, jste na omylu. Dávala jsem jí starožitosti, skleničky, porcelán, obrazy.

To, k čemu jsem přišla levně, díky své práci. A pak se milá Mirka měla vdávat. A že přece nepůjde o oltáři s holým zadkem! Marně jsem upozorňovala na to, že chudou nevěstou přece není, vždyť už jsem jí toho tolik dala…

Kdepak, svatební dar je prý svatební dar, to je něco jiného speciálního. A tak jsem odevzdala i svůj poslední činžovní dům. Vlastně jsem tak souhlasila s argumentem své dcery: „K čemu ti to, milá matinko bude, no uznej…“ Ano, asi už nic nepotřebuju.

Možná je to opravdu tak, že majetek je jen k vzteku. Mám nějaký důchod a něco na knížce, tak s tím už asi dožiju, co mi zbývá. Snad bych i měla být ráda, že se má dcera dobře. Vždyť o to mi celou dobu šlo. Ale vděku se už nedočkám, ani v něco takového nedoufám. Třeba mi ho někdy projeví můj vnuk.

Zuzana (75), střední Čechy

Související články
3 minuty čtení
Ve stejném vchodu žiju skoro padesát let. Přišli jsme sem s mužem krátce po svatbě. Bylo tu tehdy tolik energie. Tolik mi to chybí. Výtah se porouchával každý týden, ale všechno mělo nějaký smysl. Lidé se znali, mluvili spolu, slavili Silvestra na chodbě, scházeli se u kávy. Dnes tu bydlím sama. Manžel umřel před dvanácti lety. Děti žijí v zahraničí, občas mi pošlou pohled nebo fotku přes e-mai
6 minut čtení
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám i právo určovat, s kým budou žít. Nebo spíš s kým žít nemají. Tak to není. Pokud vycítíte, ž
2 minuty čtení
V posledních letech si čím dál častěji vybavuji dům na kraji vesnice, kde jsem vyrůstala. Mohu jen vzpomínat. Nebyl nijak výjimečný. Malý, kamenný domek s oprýskanou omítkou a střechou, kam pořád někde zatékalo. Ale v mém srdci je to místo, které mě naučilo milovat obyčejné věci. Dny dětství pod ořešákem Na zahradě stál veliký ořešák. Pod jeho korunou jsme si s kamarády stavěli bunkry z d
3 minuty čtení
Byli pro mě rytířové. Starší bráchové, kteří se o mě starali jako o princeznu. Ta pohádka však brzy skončila. Nebyla jsem jejich otravná ségra, hráli si se mnou a hýčkali mne. Všichni jsme mezi sebou měli velké pouto. Jenže pak… Byla jsem malá holčička, když jsem přišla o svého prvního bratra Pavla. Bylo mi deset let, když se to stalo. Ten den se mi navždy vypálil do paměti, jako by to bylo vče
5 minut čtení
Tíží mě šrám. Bolest z mateřské lásky. Té, kterou jsem od mámy nedostala, i mojí, kterou jsem nebyla schopná V srdci cítím těžkost, kterou nosím celý život. Byla jsem adoptovaná. Moji rodiče nebyli moji. Žila jsem ale roky ve sladké nevědomosti, měla jsem díky tomu šťastné dětství. Normální období mého života. Ale pak… I když mi má náhradní rodina dala střechu nad hlavou, teplo a péči, některé
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Udělala jsem největší chybu svého života
nejsemsama.cz
Udělala jsem největší chybu svého života
S manželem jsme nadšení houbaři, a přesto se nám stalo, že jsme se jednou otrávili. A stačilo k tomu udělat jedinou, ale zato fatální chybu! O prázdninách k nám jezdí pravidelně vnoučata. To osudové léto bylo Davídkovi šest a Karolínce deset. Toho roku bylo tolik hub, že se na ně mohlo chodit s nůší. Vnoučata chodila každý den s námi a vždy jsme přinesli dva
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
enigmaplus.cz
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
Historie je plná nevyřešených záhad, a jedna z nich se odehrála na malém ostrově u pobřeží Severní Karolíny. V roce 1587 zde byla založena anglická kolonie Roanoke s cílem připravit půdu pro další osa
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
21stoleti.cz
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
V říši hmyzu vědci objevili zcela neobvyklou strategii rozmnožování, která jakoby snad ani nepocházela z tohoto světa. Královny středomořských mravenců druhu Messor ibericus totiž dokážou produkovat s
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
epochalnisvet.cz
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
Rychlá pomoc v případě, že domácnost navštíví finanční výdaje, s nimiž nikdo dopředu nepočítal. Ano, taková je online cesta, díky které rozhodně není nutné chodit na pobočku nebo vyřizovat časově náročný telefonický rozhovor. Stačí jen základní osobní údaje, ve hře není dlouhá zpověď nebo kontakt mezi čtyřma očima. Chcete znát všechna důležitá čísla, abyste měli jasnější představu
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
nasehvezdy.cz
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
Po rozvodu s producentem Rudolfem Merknerem (53), se kterým má syna Theodora (11), je herečka ze seriálu ZOO Nové začátky sama. Nějaké to rande prý už sice proběhlo, ale žádný chlap do života se n
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
iluxus.cz
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
Tokio se chystá na jednu z nejambicióznějších stavebních proměn své historie. Investice ve výši 5,8 miliardy dolarů přetvoří areál bývalého rybího trhu Tsukiji v ultramoderní čtvrť s celkovou podlažní
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
tisicereceptu.cz
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
Období medvědího česneku se blíží, proto by byla škoda ho promeškat. Máme pro vás totiž chutné recepty z této jarní bylinky. Bylinkové máslo Do mixéru dejte 250 g změklého másla, 60 g medvědího
Kvůli muži na mě zanevřela
skutecnepribehy.cz
Kvůli muži na mě zanevřela
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
epochaplus.cz
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
Zatímco o egyptských pyramidách ví dnes už každé malé dítě, ty v Peru stále stojí tak trochu na okraji zájmu běžných turistů i milovníků historie. Navíc pokud je někdo spatří poprvé, jen stěží se ubrání zklamání. Vypadají totiž jako kopce nahnědlé hlíny. Přesto se pod nánosem staletí skrývají fascinující svědectví o vyspělých kulturách, které předcházely
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
historyplus.cz
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
„Postarejte se o něj!“ křikne lodní důstojník na mladou stevardku a do náručí jí vloží dítě. Žena je oběma rukama obejme a v záchranném člunu začnou klesat. Titanic se v tu dobu už nebezpečně naklání na příď. Píše se 15. duben 1912 a údajně nepotopitelný parník jde po nárazu do ledovce ke dnu. Z více