Domů     Proč mě ta moje holka tak moc trápí?
Proč mě ta moje holka tak moc trápí?
5 minut čtení

Starala jsem se o mou dceru ze všech sil, přitom jsem byla na vše sama. Dřela jsem, aby měla vzdělání, sama jsem se odbývala, jen aby vyrostla do krásy. A vděk nikde…

Jsem z toho všeho smutná. Někde jsem si nedávno přečetla, že energie se člověku vrací v takové kvalitě a množství, jako ji sám někam poslal, do něčeho vložil. Jenomže tohle zní sice zajímavě a logicky, ale nemohu s tím souhlasit.

Celý svůj život, a to bez nadsázky, jsem obětovala pro své jediné dítě. Pro svou dceru, milovanou Miroslavu.

A k stáru mám pocit, že se mi moje nezměrná energie, kterou jsem za ta léta do výchovy, výživy, oblékání, zkrátka do starání se o Mirku vložila, rozhodně nevrací. Naopak, dcera mě trápí, ponižuje, využívá, je ke mně sprostá. Zasloužila jsem si to?

Hodně štěstí

Nikdy jsem nebyla vdaná, Mirka se narodila na základě početí, které rozhodně nebylo plánované. Její tatínek, tedy musím říct, že velký štramák, byl v té době moje velká láska, ale já pro něho zřejmě byla jen epizodou.

Když jsem mu tehdy onu radostnou novinu oznámila, zatvářil se neutrálně, jen trochu povystrčil bradu, pokrčil rameny a řekl: „Dobrá, tedy si to chceš nechat, tak jak myslíš…“ A za měsíc se po něm slehla zem.

Vypařil se a  po půl roce jsem dostala pohled z kanadského Toronta. „Neber si to osobně, nemohl jsem déle zůstávat v tom lživém režimu, emigroval jsem, přeju tobě i tvé holčičce hodně štěstí!“ Byla jsem v tu chvíli na pokraji zhroucení.

Mé rostoucí břicho mi dávalo najevo, že příští roky procházkou v růžové zahradě rozhodně nebudou. A také nebyly.

Vjela do mě síla matky

Prvním úkolem, který jsem si předsevzala, bylo zapomenout na pana Veselého, který sváděl svůj morální poklesek, své selhání a zbabělost na tehdejší režim. Ten mu rozhodně nijak neubližoval. To jen tenhle pan bonviván nehodlal přijmout zodpovědnost za své činy.

Moje láska k němu vyprchala a do mě vjela energie. Síla budoucí matky, vůle ukázat zlosynovi, že ho nepotřebuju. Bydlela jsem v maličkém pronajatém bytě bez koupelny.

Brala jsem si úklidy a šití, měla jsem tři zaměstnání, abych holku mohla slušně živit a oblékat. Snažila jsem se ze všech sil a musím říct, že někteří lidé z okolí mě obdivovali. Občas nám sousedé nakoupili, ti bohatší nám přinesli dokonce nějaké věci z Tuzexu.

A jednou, během nějakého školního setkání v kulturním domě, mě vyhlásili za nejlepší matku! I to mi pomáhalo. Mirečka se učila na samé jedničky, stíhala jsem s ní dělat úkoly… No, zkrátím to, dostala se na vysokou školu a pak začala dělat kariéru.

I já jsem si polepšila. Stíhala jsem si udělat kurz odborného znalce starožitností a najednou jsem měla peníze.

Lepší časy

Mnohem víc peněz, než jsem kdy doufala. Odhadovala jsem pozůstalosti a často měla příležitost udělat dobrý obchod. A k tomu se přidala po čase i restituce, díky které jsem se stala majitelkou několika činžovních domů v Praze!

K tomu nějaké pozemky mimo Prahu, no byla jsem bohatá. A má dcera se začala chovat zvláštně. Začala s tím, že ona přece potřebuje nějaký pořádný byt. Dostala ho v jednom z mých domů.

Pak ale chtěla celý dům, protože je trapné, aby byla jen jako obyčejný nájemník. Co já s tím prý budu dělat, měla bych jí dát jeden dům. Rozmýšlela jsem se asi příliš dlouho, protože během jedné své návštěvy udělala obrovskou scénu.

Nebudu vám vysvětlovat všechny okolnosti jejího přímého a nepřímého nátlaku, vydírání, že neuvidím svého vnuka, jehož jsem milovala, tehdy mu bylo deset let… Dostala dům, pak jeden z pozemků. Pak další dům a pořád jí to bylo málo.

Výsledkem bylo jen to, že možná rok, možná jen pár měsíců, mě to rozhodně uteklo rychle… tak takovou dobu ke mně byla milá, ale pak se všechno ocitlo ve starých kolejích. Urážela mě, ponižovala i před lidmi, na kterých mi záleželo. Chtěla být bohatá, nestačilo jí, že díky svému vzdělání slušně vydělává.

Je to na vnukovi

Ano, vlastně jsem si přízeň své dcery kupovala. A docela draze. Během každé návštěvy dostala nějakou „pozornost“. A jestli myslíte, že to byla jablíčka ze zahrádky, jste na omylu. Dávala jsem jí starožitosti, skleničky, porcelán, obrazy.

To, k čemu jsem přišla levně, díky své práci. A pak se milá Mirka měla vdávat. A že přece nepůjde o oltáři s holým zadkem! Marně jsem upozorňovala na to, že chudou nevěstou přece není, vždyť už jsem jí toho tolik dala…

Kdepak, svatební dar je prý svatební dar, to je něco jiného speciálního. A tak jsem odevzdala i svůj poslední činžovní dům. Vlastně jsem tak souhlasila s argumentem své dcery: „K čemu ti to, milá matinko bude, no uznej…“ Ano, asi už nic nepotřebuju.

Možná je to opravdu tak, že majetek je jen k vzteku. Mám nějaký důchod a něco na knížce, tak s tím už asi dožiju, co mi zbývá. Snad bych i měla být ráda, že se má dcera dobře. Vždyť o to mi celou dobu šlo. Ale vděku se už nedočkám, ani v něco takového nedoufám. Třeba mi ho někdy projeví můj vnuk.

Zuzana (75), střední Čechy

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud