Domů     Pomluvám a lžím svých sousedů jsem uvěřila
Pomluvám a lžím svých sousedů jsem uvěřila
2 minuty čtení

Vnuk se o mě krásně staral, navštěvoval mě a pomáhal mi. Já jsem mu ale ublížila, když jsem dala na hloupé pomluvy svých lstivých sousedů.

Pokud byl můj muž naživu, zvládali jsme stáří statečně, v našem domku jsme si vystačili a nikdy se moc nebavili ani se sousedy. Neměli jsme k tomu důvod, byli to hašteřiví lidé, na nikom nenechali nit suchou.

Po smrti manžela jsem ale byla najednou sama. A tak jsem začala se sousedy mluvit. Moje děti za mnou moc nejezdily, jen můj vnuk Jára jezdil často a zdálo se, že rád. Vždycky mi nakoupil a něco spravil.

Využívá mě?

Jára studoval vysokou školu, tak jsem mu vždycky dala nějakou korunu na přilepšenou. Tajně jsem mu musela dát tu stovku do kapsy bundy, protože by si ji jinak nevzal. Pak jsem mu věnovala obraz, který měl rád už od svého dětství. Říkala jsem si, že bude mít vzpomínku na mě a dědu.

Jenže tu tehdy byli i mí sousedé a jejich teorie o tom, jak je můj vnuk určitě vychytralý. Tahá prý ze mě peníze a starožitnosti. Určitě bude chtít, abych na něj přepsala domek a pak mě šoupne do domova důchodců! Takovými řečmi mě strašili neustále.

Kde jsou peníze?

Těm pomluvám jsem nevěřila, až se stalo něco, co jim nahrálo. Šetřila jsem si z důchodu na nový bojler, peníze jsem dávala do nočního stolku. A najednou tam nebyly! Nikdo v domě kromě Járy v posledních dnech nebyl.

Volala jsem tedy Járovi, ale on nezvedal mobil. Žrala jsem se vzteky a soused mi přes plot líčil, jak i jeho okradly děti v restituci o pole. Po hodině volal Jára, že měl přednášku. Spustila jsem na něj, že mi ukradl peníze. Vůbec nevěděl, co mi na to má říct. V sobotu přijela celá rodina, včetně Járy.

A pustili se do hledání. Peníze našli v sekretáři v obálce. Až poté jsem si vzpomněla, že jsem je tam schovala na lepší místo! Byla mi hanba! A velkou zásluhu na mé panice měli mí „dobří“ sousedé! Vnuk už ke mně od té doby téměř nejezdí, zklamala jsem ho.

Julie (82), Plzeň

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.