Vnuk se o mě krásně staral, navštěvoval mě a pomáhal mi. Já jsem mu ale ublížila, když jsem dala na hloupé pomluvy svých lstivých sousedů.

Pokud byl můj muž naživu, zvládali jsme stáří statečně, v našem domku jsme si vystačili a nikdy se moc nebavili ani se sousedy. Neměli jsme k tomu důvod, byli to hašteřiví lidé, na nikom nenechali nit suchou.

Po smrti manžela jsem ale byla najednou sama. A tak jsem začala se sousedy mluvit. Moje děti za mnou moc nejezdily, jen můj vnuk Jára jezdil často a zdálo se, že rád. Vždycky mi nakoupil a něco spravil.

Využívá mě?

Jára studoval vysokou školu, tak jsem mu vždycky dala nějakou korunu na přilepšenou. Tajně jsem mu musela dát tu stovku do kapsy bundy, protože by si ji jinak nevzal. Pak jsem mu věnovala obraz, který měl rád už od svého dětství. Říkala jsem si, že bude mít vzpomínku na mě a dědu.

Jenže tu tehdy byli i mí sousedé a jejich teorie o tom, jak je můj vnuk určitě vychytralý. Tahá prý ze mě peníze a starožitnosti. Určitě bude chtít, abych na něj přepsala domek a pak mě šoupne do domova důchodců! Takovými řečmi mě strašili neustále.

Kde jsou peníze?

Těm pomluvám jsem nevěřila, až se stalo něco, co jim nahrálo. Šetřila jsem si z důchodu na nový bojler, peníze jsem dávala do nočního stolku. A najednou tam nebyly! Nikdo v domě kromě Járy v posledních dnech nebyl.

Volala jsem tedy Járovi, ale on nezvedal mobil. Žrala jsem se vzteky a soused mi přes plot líčil, jak i jeho okradly děti v restituci o pole. Po hodině volal Jára, že měl přednášku. Spustila jsem na něj, že mi ukradl peníze. Vůbec nevěděl, co mi na to má říct. V sobotu přijela celá rodina, včetně Járy.

A pustili se do hledání. Peníze našli v sekretáři v obálce. Až poté jsem si vzpomněla, že jsem je tam schovala na lepší místo! Byla mi hanba! A velkou zásluhu na mé panice měli mí „dobří“ sousedé! Vnuk už ke mně od té doby téměř nejezdí, zklamala jsem ho.

Julie (82), Plzeň