Už coby malá holka jsem byla při těle. Později jsem se zařekla, že se to mým dětem nesmí nikdy stát. Ale stalo se…
O tom, že nadváha není jen kosmetický problém, už asi nikdo nepochybuje. Zdravotní rizika, která s sebou nese, jsou nezpochybnitelná. I já si na pár komplikací z dětství, které jsem prožila coby tlustá holčička, dodnes pamatuji.
Tloušťka mu nevadila
Problémy s přetíženými klouby a zborcením klenby na nohou. A také vysoký krevní tlak, který mi nikdy neklesl natolik, abych mohla přestat brát léky. A to ani tehdy, kdy se mi v pubertě podařilo konečně zhubnout.
Začala jsem tehdy běhat na kopec, který jsme měli hned za městem, a nepřestala, dokud jsem se nedostala do vytoužených riflí číslo třicet osm. Byla jsem na sebe tenkrát moc pyšná. Ten pocit, když jsem konečně začala od kamarádek slýchat větu:
„Tobě to ale sluší!“ O kluky jsem neměla nouzi, a nakonec jsem si vzala za muže toho nejskvělejšího chlapa pod sluncem. Měl jen jednu špatnou vlastnost. Hrozně mu chutnalo! Miloval bramboráky i koláče, řízky i krupicovou kaši.
Vyvařovala jsem mu a také ochutnávala. Moje váha utěšeně stoupala a jeho taky.
Lékař mi domlouval
S narozením dětí už naše váha letěla nahoru snad kosmickou rychlostí. Pravidelné vycházky ani plavání novorozenců v bazénu nepomáhalo.
Nejhorší na tom všem bylo, že jsem se manželovi líbila a neviděl v mých pneumatikách, které mi kolem pasu vytvořily jakési brnění, žádný problém. Naši dva kluci byli, jako by nám z oka vypadli. Oba tlustí.
Sice ne nijak nápadně, ale vyrostli z nich takoví dva oplácaní chachaři. Vzali si za ženy hubené holčiny, kterým se jejich nadváha asi líbila. Obě snachy hrdinně vykrmovaly nejen manžely, ale i děti, které se jim narodily téměř ve stejný rok.
Stala se z nás tlustá rodina. „Měla byste shodit, jinak skončíte s cukrovkou a dalšími nemocemi,“ nabádal mě obvodní lékař vlídně a podal mi nějaké letáky. Čísla v nich uvedená byla strašidelná. Obezita zde byla vylíčena snad hrozivěji než dýmějový mor.
Domů jsem šla pevně odhodlaná zavést nový životní styl. S cílem zhubnout!
Moc se jim to nelíbilo
Se svým úmyslem jsem seznámila celou rodinu při nedělním obědě. I ten už se odehrával v novém duchu. Dietní krůtí maso, zelenina, dietní tvarohový moučník oslazený jen trochou medu. Že se můj úmysl nesetkal s nijakým nadšením, nebylo pro mě překvapením.
Čekala jsem vzdor. Co jiného? Dospělí remcali a protestovali, že přeháním. Prý jsou ve svých tělech náramně spokojení! Ale lhali. Moc dobře jsem věděla, kolik diet už všichni vyzkoušeli. Jenže po každé dietě následovalo opět velké přibírání.
Ale někdo mě přece jen překvapil. Vnoučata! Stála při mně a hned slíbila, že mě podpoří. A budou hubnout se mnou i s rodiči. Prý se jim ve škole posmívají a taky na sebe nemohou nic kloudného sehnat. Už je to vůbec nebaví.
Prospělo nám moře
Navrhla jsem, že budu pro nás i rodiny kluků vařit a dávat jim jídla v krabičkách. Navíc jsme začali chodit plavat. S manželem jsme si pořídili takové ty hůlky na chození a se skřípěním zubů začali podnikat výlety do okolí. Naše váha ale neklesala.
Cítili jsme se lépe, ale jinak nic. Jen vnoučata trochu pohubla a byla nadšená! Chtělo to něco víc. Něco radikálnějšího! Blížily se letní prázdniny a mě něco napadlo. Zaplatila jsem celé rodině dovolenou u moře. Na čtrnáct dnů bez jídla.
Pěkně v chatce, od moře vzdálené asi kilometr přes park. Bylo to krásné. Já vařila taková ta lehčí jídla a také honila rodinku k moři a zpět. Několikrát za den! Domů jsme jeli lehčí každý o pěkných pár kilo.
Pohyb na čerstvém vzduchu a plavání v moři udělaly svoje. Ani jsme si nevšimli, že se tolik hýbeme. I po návratu naše váha překvapivě klesala.
Hubneme docela snadno
V neděli před obědem jsme se všichni vážili a zapisovali váhu do speciálního sešitku. Vítěz týdne byl odměněn. Nějakými lahůdkami v podobě kozích sýrů nebo plodů moře. Uběhl rok a my se znovu chystáme na stejné místo k moři.
Už nejsme tak tlustí jako před rokem. Ale ubrat ještě pár kilo nám rozhodně neuškodí! A má to ještě plus, že naše rodina drží pořád pospolu.
Hedvika Z. (63), Chomutov
