Domů     Obezita je naším prokletím
Obezita je naším prokletím
4 minuty čtení

Už coby malá holka jsem byla při těle. Později jsem se zařekla, že se to mým dětem nesmí nikdy stát. Ale stalo se…

O tom, že nadváha není jen kosmetický problém, už asi nikdo nepochybuje. Zdravotní rizika, která s sebou nese, jsou nezpochybnitelná. I já si na pár komplikací z dětství, které jsem prožila coby tlustá holčička, dodnes pamatuji.

Tloušťka mu nevadila

Problémy s přetíženými klouby a zborcením klenby na nohou. A také vysoký krevní tlak, který mi nikdy neklesl natolik, abych mohla přestat brát léky. A to ani tehdy, kdy se mi v pubertě podařilo konečně zhubnout.

Začala jsem tehdy běhat na kopec, který jsme měli hned za městem, a nepřestala, dokud jsem se nedostala do vytoužených riflí číslo třicet osm. Byla jsem na sebe tenkrát moc pyšná. Ten pocit, když jsem konečně začala od kamarádek slýchat větu:

„Tobě to ale sluší!“ O kluky jsem neměla nouzi, a nakonec jsem si vzala za muže toho nejskvělejšího chlapa pod sluncem. Měl jen jednu špatnou vlastnost. Hrozně mu chutnalo! Miloval bramboráky i koláče, řízky i krupicovou kaši.

Vyvařovala jsem mu a také ochutnávala. Moje váha utěšeně stoupala a jeho taky.

Lékař mi domlouval

S narozením dětí už naše váha letěla nahoru snad kosmickou rychlostí. Pravidelné vycházky ani plavání novorozenců v bazénu nepomáhalo.

Nejhorší na tom všem bylo, že jsem se manželovi líbila a neviděl v mých pneumatikách, které mi kolem pasu vytvořily jakési brnění, žádný problém. Naši dva kluci byli, jako by nám z oka vypadli. Oba tlustí.

Sice ne nijak nápadně, ale vyrostli z nich takoví dva oplácaní chachaři. Vzali si za ženy hubené holčiny, kterým se jejich nadváha asi líbila. Obě snachy hrdinně vykrmovaly nejen manžely, ale i děti, které se jim narodily téměř ve stejný rok.

Stala se z nás tlustá rodina. „Měla byste shodit, jinak skončíte s cukrovkou a dalšími nemocemi,“ nabádal mě obvodní lékař vlídně a podal mi nějaké letáky. Čísla v nich uvedená byla strašidelná. Obezita zde byla vylíčena snad hrozivěji než dýmějový mor.

Domů jsem šla pevně odhodlaná zavést nový životní styl. S cílem zhubnout!

Moc se jim to nelíbilo

Se svým úmyslem jsem seznámila celou rodinu při nedělním obědě. I ten už se odehrával v novém duchu. Dietní krůtí maso, zelenina, dietní tvarohový moučník oslazený jen trochou medu. Že se můj úmysl nesetkal s nijakým nadšením, nebylo pro mě překvapením.

Čekala jsem vzdor. Co jiného? Dospělí remcali a protestovali, že přeháním. Prý jsou ve svých tělech náramně spokojení! Ale lhali. Moc dobře jsem věděla, kolik diet už všichni vyzkoušeli. Jenže po každé dietě následovalo opět velké přibírání.

Ale někdo mě přece jen překvapil. Vnoučata! Stála při mně a hned slíbila, že mě podpoří. A budou hubnout se mnou i s rodiči. Prý se jim ve škole posmívají a taky na sebe nemohou nic kloudného sehnat. Už je to vůbec nebaví.

Prospělo nám moře

Navrhla jsem, že budu pro nás i rodiny kluků vařit a dávat jim jídla v krabičkách. Navíc jsme začali chodit plavat. S manželem jsme si pořídili takové ty hůlky na chození a se skřípěním zubů začali podnikat výlety do okolí. Naše váha ale neklesala.

Cítili jsme se lépe, ale jinak nic. Jen vnoučata trochu pohubla a byla nadšená! Chtělo to něco víc. Něco radikálnějšího! Blížily se letní prázdniny a mě něco napadlo. Zaplatila jsem celé rodině dovolenou u moře. Na čtrnáct dnů bez jídla.

Pěkně v chatce, od moře vzdálené asi kilometr přes park. Bylo to krásné. Já vařila taková ta lehčí jídla a také honila rodinku k moři a zpět. Několikrát za den! Domů jsme jeli lehčí každý o pěkných pár kilo.

Pohyb na čerstvém vzduchu a plavání v moři udělaly svoje. Ani jsme si nevšimli, že se tolik hýbeme. I po návratu naše váha překvapivě klesala.

Hubneme docela snadno

V neděli před obědem jsme se všichni vážili a zapisovali váhu do speciálního sešitku. Vítěz týdne byl odměněn. Nějakými lahůdkami v podobě kozích sýrů nebo plodů moře. Uběhl rok a my se znovu chystáme na stejné místo k moři.

Už nejsme tak tlustí jako před rokem. Ale ubrat ještě pár kilo nám rozhodně neuškodí! A má to ještě plus, že naše rodina drží pořád pospolu.

Hedvika Z. (63), Chomutov

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.