Domů     Jak jsem mohla být tak naivní!
Jak jsem mohla být tak naivní!
5 minut čtení

Neviděla jsem, co bylo zřejmé na první pohled. Přítel si ze mě udělal kampeličku a kamarádka mě utvrzovala v domnění, že je správné mu pomáhat.

Nikdy jsem nepatřila k nějakým kráskám, za kterými by se muži na ulici otáčeli. Patřila jsem spíš k takovým těm nenápadným dívkám, kterých si vůbec nikdo nevšimne. Příliš jsem si to nebrala, ale samozřejmě jsem i já toužila po lásce a partnerovi.

Byla jsem jen myška

Můj první muž mi dokonce říkal Myško. Zprvu v dobrém a později spíš ironicky a pohrdavě. Po rozvodu na naše děti sice platil, ale nijak je nevyhledával. To moje kamarádka z práce byla jinačí formát.

Dvakrát šťastně rozvedená, jak sama říkala, a k tomu stálý partner a tajný milenec. Zprvu jsem si myslela, že přehání, ale opak byl pravdou. Přítel jí i po několika letech vztahu nosil domů kytky a milenec za ní klidně chodil do práce na kafe.

Byl to náš vzdálený kolega z jiné provozovny. O mnoho let mladší než Martina a taky o trochu jednodušší, řečeno taktně. „Ale má jiné kvality,“ tvrdila a významně při tom mrkala.

Měla jsem ji ráda

Byla plná elánu a optimismu. A byla to ona, kdo mě neustále přesvědčoval, abych si někoho našla. Jenže kde? „Tobě se to říká. Jsi hezká a sympatická. O mě nikdo nestojí,“ povzdychla jsem si a Martina hned navrhla, že mě vezme do společnosti.

„Domů sama nepůjdeš, uvidíš!“ slíbila a svému slibu dostála. Byla to oslava narozenin nějaké její známé. „Ne aby sis koupila něco šedivého nebo béžového. Tyhle dvě barvy máš zakázané!“ řekla rezolutně.

S malou dušičkou jsem se vydala na nákupy, které jsem bytostně nesnášela. Styděla jsem se, když mi prodavačka vlezla do kabinky, aby mi poradila.

Seznámení šlo nějak moc hladce

Byla jsem už úplně vyčerpaná, když jsem natrefila v jednom malém butiku na poklad. Milou paní v mém věku, která skoro nemluvila. Mlčky mi podala několik šatů na ramínkách a rukou pokynula ke kabince. Šaty jsem si vybrala hned. Jemně zelenkavé a hodně drahé.

Byly ale opravdu krásné! Pochvalu jsem dostala i od Martiny, což mi notně zvedlo sebevědomí. Neuplynula snad ani hodina té oslavy a já už se nenuceně bavila s jedním z hostů. Sympatickým pánem, odhadem asi jen o pár let starším.

S Martinou se prý znal z minulosti a hovořil o ní velmi hezky. Líbil se mi hned na první pohled, natož na ten druhý a při třetím jsem už měla na nose pověstné růžové brýle. Zamilovala jsem se. Úplně bezvýhradně a nekriticky.

Prý musím něco obětovat

Nezajímalo mě, čím ten pán je ani zda není ženatý. Zajímalo mě jen to, kdy mě zase pohladí po ruce a kdy se mi zadívá do očí. Byl tak moc hezký! Tedy v mých očích, samozřejmě. Doprovodil mě až k domu a na rozloučenou políbil.

Druhý den jsme se opět setkali a už se snad ani nerozloučili. Stal se z nás pár. „Libuško, není mi to příjemné, ale nemohla bys mě založit?

Měl jsem nějaké výdaje s autem a teď se mi rozbil kotel, v té zimě…“ zeptal se mě a já ho hned politovala, že se potýká s takovými starostmi. Dala jsem mu deset tisíc, ale nakonec se ukázalo, že potřebuje víc. Ochotně jsem mu postupně půjčila skoro sto.

Martina mě v mém rozhodnutí podporovala. Prý musím pro tak krásný vztah něco obětovat!

Neměla jsem to slyšet

To už u mě bydlel, protože ten kotel byl stále rozbitý a nový by stál majlant. Když Přemek onemocněl, pečovala jsem o něho jako o miminko. Byla jsem tak šťastná, že ho mám! Vůbec mě nenapadlo, abych po něm chtěla nějaké peníze na domácnost.

Až pár děsných vět, které jsem zaslechla po návratu ze zaměstnání, mi otevřelo oči. „No neboj, já si jí řeknu, peněz má ještě dost.“ Strnula jsem za dveřmi a poslouchala, co bude dál. Mluví o mně? A s kým? Vtom jsem uslyšela hlučný smích.

Mohla to být jen moje kamarádka Martina. I přes telefon bylo zřejmé, že se ti dva spolu domlouvají. A taky že mají ze mě legraci.

Zkusil to znova

Odplížila jsem se do koupelny. Udělalo se mi úplně na omdlení. „Ty už jsi doma? Ani jsem tě neslyšel přijít. Libuško, že mě založíš. Volali mi z pojišťovny, že jsem neuhradil pojistku. Stačilo by jen pět tisíc,“ řekl vemlouvavě a hnal se mě do té koupelny políbit.

Vyhodila jsem ho

Utřela jsem si slzy, zadívala jsem se mu do očí a řekla: „Vypadni! A pozdravuj Martinu!“ To bylo poslední, co ode mě slyšel. Vypadl z bytu jako cukrář! Ani s Martinou jsem se už potom neviděla. Nechala jsem se přeložit.

Přišla jsem o svoje růžové brýle, ale našla svobodu a klid. Na oslavu rozchodu jsem si zašla k té hodné prodavačce pro další krásné šaty. Ještě že mě nepřipravil o veškeré peníze. To abych se mohla seznámit s někým poctivějším!

Lenka V. (62), Plzeň

Předchozí článek
Další článek
Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může