Domů     Jak jsem mohla být tak naivní!
Jak jsem mohla být tak naivní!
5 minut čtení

Neviděla jsem, co bylo zřejmé na první pohled. Přítel si ze mě udělal kampeličku a kamarádka mě utvrzovala v domnění, že je správné mu pomáhat.

Nikdy jsem nepatřila k nějakým kráskám, za kterými by se muži na ulici otáčeli. Patřila jsem spíš k takovým těm nenápadným dívkám, kterých si vůbec nikdo nevšimne. Příliš jsem si to nebrala, ale samozřejmě jsem i já toužila po lásce a partnerovi.

Byla jsem jen myška

Můj první muž mi dokonce říkal Myško. Zprvu v dobrém a později spíš ironicky a pohrdavě. Po rozvodu na naše děti sice platil, ale nijak je nevyhledával. To moje kamarádka z práce byla jinačí formát.

Dvakrát šťastně rozvedená, jak sama říkala, a k tomu stálý partner a tajný milenec. Zprvu jsem si myslela, že přehání, ale opak byl pravdou. Přítel jí i po několika letech vztahu nosil domů kytky a milenec za ní klidně chodil do práce na kafe.

Byl to náš vzdálený kolega z jiné provozovny. O mnoho let mladší než Martina a taky o trochu jednodušší, řečeno taktně. „Ale má jiné kvality,“ tvrdila a významně při tom mrkala.

Měla jsem ji ráda

Byla plná elánu a optimismu. A byla to ona, kdo mě neustále přesvědčoval, abych si někoho našla. Jenže kde? „Tobě se to říká. Jsi hezká a sympatická. O mě nikdo nestojí,“ povzdychla jsem si a Martina hned navrhla, že mě vezme do společnosti.

„Domů sama nepůjdeš, uvidíš!“ slíbila a svému slibu dostála. Byla to oslava narozenin nějaké její známé. „Ne aby sis koupila něco šedivého nebo béžového. Tyhle dvě barvy máš zakázané!“ řekla rezolutně.

S malou dušičkou jsem se vydala na nákupy, které jsem bytostně nesnášela. Styděla jsem se, když mi prodavačka vlezla do kabinky, aby mi poradila.

Seznámení šlo nějak moc hladce

Byla jsem už úplně vyčerpaná, když jsem natrefila v jednom malém butiku na poklad. Milou paní v mém věku, která skoro nemluvila. Mlčky mi podala několik šatů na ramínkách a rukou pokynula ke kabince. Šaty jsem si vybrala hned. Jemně zelenkavé a hodně drahé.

Byly ale opravdu krásné! Pochvalu jsem dostala i od Martiny, což mi notně zvedlo sebevědomí. Neuplynula snad ani hodina té oslavy a já už se nenuceně bavila s jedním z hostů. Sympatickým pánem, odhadem asi jen o pár let starším.

S Martinou se prý znal z minulosti a hovořil o ní velmi hezky. Líbil se mi hned na první pohled, natož na ten druhý a při třetím jsem už měla na nose pověstné růžové brýle. Zamilovala jsem se. Úplně bezvýhradně a nekriticky.

Prý musím něco obětovat

Nezajímalo mě, čím ten pán je ani zda není ženatý. Zajímalo mě jen to, kdy mě zase pohladí po ruce a kdy se mi zadívá do očí. Byl tak moc hezký! Tedy v mých očích, samozřejmě. Doprovodil mě až k domu a na rozloučenou políbil.

Druhý den jsme se opět setkali a už se snad ani nerozloučili. Stal se z nás pár. „Libuško, není mi to příjemné, ale nemohla bys mě založit?

Měl jsem nějaké výdaje s autem a teď se mi rozbil kotel, v té zimě…“ zeptal se mě a já ho hned politovala, že se potýká s takovými starostmi. Dala jsem mu deset tisíc, ale nakonec se ukázalo, že potřebuje víc. Ochotně jsem mu postupně půjčila skoro sto.

Martina mě v mém rozhodnutí podporovala. Prý musím pro tak krásný vztah něco obětovat!

Neměla jsem to slyšet

To už u mě bydlel, protože ten kotel byl stále rozbitý a nový by stál majlant. Když Přemek onemocněl, pečovala jsem o něho jako o miminko. Byla jsem tak šťastná, že ho mám! Vůbec mě nenapadlo, abych po něm chtěla nějaké peníze na domácnost.

Až pár děsných vět, které jsem zaslechla po návratu ze zaměstnání, mi otevřelo oči. „No neboj, já si jí řeknu, peněz má ještě dost.“ Strnula jsem za dveřmi a poslouchala, co bude dál. Mluví o mně? A s kým? Vtom jsem uslyšela hlučný smích.

Mohla to být jen moje kamarádka Martina. I přes telefon bylo zřejmé, že se ti dva spolu domlouvají. A taky že mají ze mě legraci.

Zkusil to znova

Odplížila jsem se do koupelny. Udělalo se mi úplně na omdlení. „Ty už jsi doma? Ani jsem tě neslyšel přijít. Libuško, že mě založíš. Volali mi z pojišťovny, že jsem neuhradil pojistku. Stačilo by jen pět tisíc,“ řekl vemlouvavě a hnal se mě do té koupelny políbit.

Vyhodila jsem ho

Utřela jsem si slzy, zadívala jsem se mu do očí a řekla: „Vypadni! A pozdravuj Martinu!“ To bylo poslední, co ode mě slyšel. Vypadl z bytu jako cukrář! Ani s Martinou jsem se už potom neviděla. Nechala jsem se přeložit.

Přišla jsem o svoje růžové brýle, ale našla svobodu a klid. Na oslavu rozchodu jsem si zašla k té hodné prodavačce pro další krásné šaty. Ještě že mě nepřipravil o veškeré peníze. To abych se mohla seznámit s někým poctivějším!

Lenka V. (62), Plzeň

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Svěřila jsem se kolegyni s trápením, které jsem prožívala doma. Jenže její snaha pomoci spustila lavinu, kterou už nešlo zastavit. Když jsem nastoupila do nemocniční prádelny, nikoho jsem tam neznala. Gábina byla první, kdo se mě ujal. Ukázala mi, jak se třídí prádlo z jednotlivých oddělení, kde co najdu a na koho si mám dát pozor. Nebyla zrovna upovídaná, ale měla jsem pocit, že se na ni mohu
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud