Domů     Můj deníček byl hlavně o lásce
Můj deníček byl hlavně o lásce
3 minuty čtení

Čekala jsem na svého milého řadu let, až do listopadové revoluce. Doufala jsem, že přiletí prvním letadlem, kterým to půjde.

Bylo nám patnáct, chodili jsme do prváku, ale znali jsme se už předtím ze základky a taky jsme bydleli jen kousek od sebe. Psala jsem si deníček, a když ho dnes čtu, pojednává prakticky jen o něm, o Alešovi.

Byli jsme děti, ale pevně přesvědčené, že se, jakmile to půjde, vezmeme. „A co když se to pokazí?“ bála jsem se. „Jak by se to mohlo pokazit?“ divil se Aleš. „Záleží přece jen na nás.

Když budeme opravdu chtít, splní se to.“ Tak jsem si napsala do deníku, že záleží přece jen na nás. Byla to pravda, i když ne tak docela. Přišlo děsivé léto, na které nikdy nezapomenu. Aleše čekala dovolená v Jugoslávii. „Ty se máš,“ vzdychla jsem. „Moře!

A já si budu máchat nohy v potoce u chaty. Možná ani to ne, protože v létě většinou vyschne.“ Usmál se a pohladil mě po vlasech se slovy: „Jak to bez tebe těch čtrnáct dní vydržím?“

Domeček z karet

Už se nevrátil. Jeho místo v lavici zelo prvního září prázdnotou. Emigrovali. Sesypala jsem se jako domeček z karet. Naši měli fůru práce, aby mě dali dohromady. Měsíc nebo i déle jsem nechodila do školy.

Trápily mě vysoké horečky, v bezesných nocích jsem si představovala, že se Aleš s rodiči vrátili a on mi klepe na dveře pokojíčku. „Myslíš, mami, že je možné, že by se vrátili?“ vyzvídala jsem. Smutně se usmála. Nechtěla mi dávat falešné naděje.

„Možné je všechno,“ těžce vzdychla. „Ale být tebou, moc se na to neupínám.“ Na podzim mi přišel pohled s obrázkem jakési daleké katedrály. Text mi vrátil naději. Aleš psal, že pořád záleží jen na nás.

Že na mě myslí každý den a pevně věří, že se jednoho dne setkáme a budeme spolu už napořád. To mě uzdravilo. Budu čekat, umiňovala jsem si. Když jsem to oznámila mámě, jen se pousmála. „To je hezké, taková velká láska,“ řekla.

Nezapomínám

Listopad 1989 mě zastihl v nemocnici, to už jsem řadu let pracovala jako zdravotní sestra. Byla jsem svobodná, bezdětná, a radovala jsem se nejen z toho, že naše země konečně získala vytouženou svobodu.

Uvidím Aleše, uvědomila jsem si a nohy se pode mnou podlomily. Uvidím Aleše! Čekala jsem, že přijede prvním vlakem, přiletí prvním letadlem. Záleží přece jen na nás, no ne? Jenomže Aleš se neobjevoval. Asi tak za rok jsem potkala jeho mámu.

„Pamatuješ se ještě na Aleše?“ povídá mi pyšně. „Je z něj úspěšný podnikatel. Sem se už nevrátí.“ Řekla jsem, ať ho pozdravuje. Pohled s katedrálou jsem si schovala na památku. Protože na lidi, které jsem měla ráda, nezapomínám. Aleše jsem už nikdy v životě nepotkala, ale občas na něj myslím.

Alice (64), Břeclav

Související články
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika