Byl nádherný a svými rozměry i barevností, ladil s mým nábytkem v ložnici. Musela jsem si ho koupit! Skrýval v sobě ale strašné tajemství.

K dyž se kolem půlnoci na koberci objevila první vlna, bylo to, jako by se geometrický motiv, podobný labyrintu, změnil v moře, které žene vlny na pobřeží. Úchvatné…

Slyšela jsem pláč

Koberec jsem koupila ve staré zapadlé čtvrti v tuniském Zarzizu, kde dříve stávala francouzská pevnost. Prodavačem byl malý, snědý chlapík s turbanem na hlavě. Cena, za kterou mi koberec nabízel, byla směšná.

Nakupování v arabských obchodech chce umění, aby se vám podařilo cenu srazit na polovinu, nebo ještě více. To dílko jsem si nechala letecky dopravit do Prahy. Žila jsem ve starém domě s vysokými stropy.

Dříve tu byla lékárna a vchod do zahrady a domu strážila velká kovová brána, která byla sama o sobě uměleckým dílem. Rozprostřela jsem koberec před postelí. Procházela jsem po něm bosky a vnímala doteky vlněné příze.

Nemohla jsem se nabažit! Uprostřed noci jsem se probudila. Stává se mi to pravidelně. Hmátnu po sklenici vody na nočním stolku a napiju se. Pak znovu usnu. Jenomže tentokráte mě probudilo něco jiného než žízeň.

Dívčí vzlykot. Posadila jsem se a rozsvítila lampu. Nikoho jsem neviděla. Jenom vlnku, která se objevila na koberci. Přibyla další a po ní další a další.

Stála tam dívka

Nabyla jsem dojmu, že se koberec co chvíli zvedne a vznese se. Vstala jsem a přešla po něm. Na chodidlech jsem ucítila cosi mokrého. Když jsem vykročila z koberce do kuchyně, noha se mi smekla a zanechala na podlaze červenou šmouhu.

Poklekla jsem k několika šmouhám, které se jako pečetě ocitly na podlaze. Byla to krev! Z překvapení mě probral opět nářek. Byl tak srdceryvný, že jsem dostala strach. Myšlenka, že nejsem v domě sama, mě vyděsila.

A pak jsem ji spatřila! Dívku, stojící uprostřed koberce. Vyrostla ze středu jeho geometrického labyrintu jako přízrak. Odněkud zazněla hudba a dívka začala tančit.

Měla na sobě tradiční hidžáb, arabský šátek, zakrývající jí vlasy, ramena a dekolt. Obličej zůstával odkryt. Zářily v něm oči lesklé od slz. Každý její prst byl ozdoben prstenem a kolem kotníků cinkaly zlaté kroužky.

Tančila krásně

Začala tančit. Když tanec skončil, sesula se její postava do podřepu a zmizela. Až za dlouhou chvíli jsem se odvážila přejít přes koberec k posteli. Koberec byl tentokrát suchý.

Říkala jsem si, že se stal určitě kdysi místem nějaké tragédie, při které zemřela tančící dívka. Vyčerpáním jsem usnula.

Když jsem se ráno vzbudila, říkala jsem si, že to byl jen sen. Zamrazilo mě ale, když jsem si v kuchyni na podlaze všimla červené krvavé šmouhy. Tak to nebyl sen? Dívku jsem od té doby neviděla.

Snad její neklidná duše zatančila svůj poslední tanec a odebrala se tam, kde konečně našla klid!

Vlasta (60), Praha