Lásku jsem jí přála, ale ne s tímto chlapem! Můj soused byl totiž nenapravitelný sukničkář. Jenže ona jeho chyby nechtěla vidět.
Mého bratra prý má pořád ráda, ale, když tak náhle tragicky odešel, zůstala sama. A tak se stala možnou obětí našeho souseda. Všimla jsem si mnohokrát, že si můj soused vodí domů spoustu ženských.
Vše podle jeho plánů
Měl snad každých pár měsíců jinou. Mohlo mu být maximálně padesát, byl střední postavy a takový temperamentní. Pořád mluvil a stále jakoby byl v pohybu. Vtipkoval, usmíval se a šířil kolem sebe optimismus. Bylo asi těžké nepodlehnout jeho kouzlu.
Mohl mít každou, na kterou si ukázal. A on si evidentně ukazoval téměř na každou. Vždycky se to odehrávalo navlas stejně. Přišel domů s nějakou svojí další obětí, a ona držela v ruce pugét růží. Hleděli na sebe zamilovaně.
Později už nedržela v ruce nic, a ještě později mu nosila tašky, zřejmě plné jídla, podle vůně, která byla vždycky cítit na hony daleko. Takhle to vždycky šlo nějakou dobu a potom byla ona dáma vystřídána jinou.
Jen se ho zastávala
Jednou, když byla švagrová u nás návštěvě, se potkala s mým sousedem na chodbě. Vlastně jsem se divila, že k tomu nedošlo už dřív. Přistěhoval se asi před třemi roky a těch jeho známostí se tu za tu dobu vystřídala pěkná řádka. Evička na něm mohla oči nechat.
Jen co byl z dohledu, tak si povzdychla: „Jak to, že jsi mi o něm neřekla? Škoda že je mladší, ten by stál za hřích!“ Úplně jsem se zděsila a hned jsem jí upřímně vylíčila, co je ten chlap zač. Ona je hodná a důvěřivá, takového podvodníka si nezaslouží.
Jenže Evička nechtěla nic slyšet. Zastávala se ho, aniž by ho znala.
Zamilovala se
Tvrdila, že určitě ještě nepotkal tu pravou. Prý každý musí dostat šanci. Tak nějak zapomněla, že soused měl už těch šancí nepočítaně. Dokonce jsem měla pocit, že místo toho, abych ji od něho odradila, jsem ji nalákala.
Zatvářila se tak nějak zasněně a potom pravila: „Tím to je. Kdyby našel spřízněnou duši, choval by se jinak. Vím to. Je tak moc hezký a milý.
Úplně cítím, jak bychom se my dva k sobě hodili!“ No, asi to z ní cítil i on, protože hned při další návštěvě si ji vyčíhal. Ani nevím, jak to zvládl. Vyběhl ze svých dveří, a než jsem ji stačila zatáhnout k sobě domů, oslovil ji.
Před mými zraky ji pozval na rande. Byl tak neodbytný!
Z lásky dělala všechno
Ale Evička se cítila být polichocena. Rande přijala hned, vůbec se nerozmýšlela. Dostala růže, jak jinak. Potom nedostala nic a potom, světe, div se, mu upekla celé kuře s nádivkou. A k tomu básnila, jak hezký má byt a jak velkou má knihovnu.
Prý je velmi sečtělý a inteligentní. Pomyslela jsem si, že to podvodníci bývají! Ale to nebylo vše. Když jsem na ni udeřila, přiznala, že mu půjčila peníze. Hodně peněz! Dvacet tisíc. „Vždyť se o nic nejedná. Prostě musí jen doplatit nějakou půjčku, či co.
Hned mi to vrátí,“ mávla rukou smířlivě a ukázala mi novou noční košili, kterou si kvůli němu pořídila. Byla mi hanba se na to jen dívat. Večer jsem vše vyprávěla manželovi. Zprvu mi nevěřil. „Zase přeháníš,“ konstatoval téměř znechuceně.
Pohádali jsme se a já poprosila Evičku, aby mu tu svoji zamilovanou historku převyprávěla sama. Byla ochotná, prý se nemá za co stydět! Manžela to konečně naštvalo. Musely jsme ho držet, aby souseda nešel bít.
Řítí se do záhuby
Kdoví, co by se stalo. Soused byl mladší, a navíc v životě uměl chodit. Co kdyby mu manžel něco udělal, on by ho zažaloval a my se pak nedoplatili na bolestném? Dalo se od něho čekat cokoli, pro peníze by se asi neštítil ničeho.
A tak, se zaťatými zuby, musíme pozorovat, jak soused naši Evičku využívá. Peníze si půjčil už několikrát a nikdy nic nevrátil. Taky si nechal zaplatit společnou dovolenou. Letěli někam hodně daleko a my pravidelně dostávali na mobil fotky.
Jediné, co mě trochu uklidňuje, je Evičky štěstí. Tak rozzářenou a nadšenou jsem ji nikdy v životě neviděla. Tak si alespoň na chvíli užije, než úplně zchudne a my ji s manželem budeme mít na krku. Dozvěděli jsme se totiž, že zastavila svůj byt. Tak z ní nejspíš brzy bude bezdomovec!
Šárka P. (62), Klatovy
