Naše manželství jelo ve vyjetých kolejích a já se rozhodla zkusit ještě zažehnout ten starý plamen naší lásky. A to byla chyba!

S Martinem jsme se poznali před třiceti lety. Byl to můj první vážnější vztah a věřila jsem, že je to dokonalé. Po dvou letech randění jsme se vzali.

Přišly dvě děti, úspěšné, ale náročné kariéry a někde během této cesty jsem si začala všímat, že se s manželem vzdalujeme. Vlastně krom praktických věcí jsme spolu už nepromluvili a o nějakém fyzickém kontaktu už nemohla být vůbec řeč. „Takto má skončit můj život?“ ptala jsem se sama sebe čím dál častěji.

Byla jsem pro něj vzduch

Poslední měsíce trávil manžel, pokud byl náhodou doma, večery na telefonu pracovními hovory, nemluvil se mnou, nevěnoval vůbec ničemu, co se týkalo rodiny. Jakoby ani nebyl doma. Naše dvě děti byly už také velké a doma mnohdy opravdu nebyly.

Měla jsem pocit velkého osamění a rozhodla jsem se s tím něco udělat. Jednoho dne totiž přišel zlomový bod. Mluvila jsem na Martina a řešila něco ohledně dětí. Najednou mu zazvonil telefon. Zvedl ho a odešel z místnosti, aniž by něco řekl.

Když domluvil, šla jsem za ním. „To nemyslíš vážně, že jsi zvedl telefon v půlce mojí věty.“ Díval se na mě, jako by byl překvapený, že tam vůbec jsem: „Co jsi říkala? Co se stalo?“ Ani nevěděl, že jsem na něj mluvila.

Dostala jsem radu

Měla jsem už všeho dost. Už jsem nevěděla, jak dál, tak jsem vyhledala svou kamarádku psycholožku. „Překvap ho. Udělej něco, při čem nebude koukat do telefonu a připomene mu to, jací jste byli,“ poradila mi.

Zdálo se mi to moudré a sama jsem se přistihla, že mě představa společných chvil, jak jsem si je pamatovala, zahřála u srdce a vlila mi do žil odhodlání o naše manželství bojovat. Rozhodla jsem se naplánovat překvapivé rande.

Martinovi jsem nechala do kanceláře doručit ručně psanou pozvánku do masážního salónu. Zarezervovala jsem nám thajskou párovou masáž a nemohla se dočkat.

Byla jsem tam dřív

Protože jsem do salónu dorazila s předstihem, šla jsem se pomalu připravit na lehátko. Martin dorazil, když už jsem ležela. Přistoupil ke mně, políbil mě na záda, a já byla překvapená, jak je najednou jiný, milý.

Chtěla jsem se otočit a přivítat ho, když najednou řekl: „Alenko, miláčku, tohle jsi nemusela, ale je to hezké!“ Jak mě mohl oslovit cizím jménem? Nejprve jsem zamrzla, ale pak jsem se otočila. Zbělel hrůzou.

Pak jsem vyběhla z místnosti, ani mě nepronásledoval. Čekala jsem na něj doma, ale ani tam nepřijel. Už nikdy.

Počíhala si na něj

Má milostná schůzka udělala totiž definitivní tečku za mým nepovedeným manželstvím. Když si přišel po pár dnech pro své věci, nemilosrdně mi sdělil celou pravdu. Před pěti lety potkal ženu, se kterou chodil na vysoké škole přede mnou a kterou šíleně miloval.

Jenže ona odjela na zahraniční stáž a na Martina se vykašlala. A on si z trucu narazil mě. Prý jsem se mu zdála vhodná! Nevycházela jsem z údivu. Jenže ona žena se po pár letech vrátila. Sice měla skvělou kariéru, ale muže žádného.

A tak se rozhodla, že chce zpět mého manžela. A jak se rozhodla, tak i udělala. Obnovili svůj vztah a Martin jen vyčkával na správný okamžik, jak opustit rodinu. Já mu nakonec nahrála. Rozvedli jsme se a Martin se nevídá ani s dětmi. S Alenkou začal nový život, o kterém očividně snil celých třicet let.

Zora T. (63), Zlín