Náš Jára se ženit musel a to se projevilo na jeho nešťastném manželství. Jeho žena je hrozná osoba, naštěstí už to pochopil i on a chystá rozvod.
S manželem máme dvě děti, dceru Aničku a syna Járu. Anička se vdala šťastně, vzala si svou lásku ze školky, fajn kluka. Takového zetě jsem si představovala a nedám na něho dopustit. Bohužel u mého syna tomu tak není.
Járovi je sedmatřicet, žije v nedaleké vesnici s manželkou Helenou a malou dcerkou. I z něj bychom měli radost, má dobrou práci, dokáže vydělat hezké peníze i se postarat o rodinu. Vždycky to byl slušný a hodný kluk. A ve své dcerce se vidí. Jenže veškerou radost nám kazí snacha.
Kam dal rozum?
Náš Jára měl i jiné dívky, většinou sympatické a milé. Nikdy jsme mu do jeho volby nezasahovali. S manželem jsme si říkali, že si vybírá dobře a nakonec si určitě přivede domů dobrou ženu. Jenže se stal pravý opak.
U jeho ženy Heleny se musíme držet zuby nehty, abychom se s ní nepohádali. Dokonce i manžel, klidný pohodář, jí má dost. Jakmile k nám snacha přijde, raději odejde do své dílny a něco tam kutí. Občas bouchá kladivem, aby alespoň nějak vyjádřil svůj názor.
Když ji syn prvně přivedl, nechápali jsme, kam dal rozum. Jenže on byl zamilovaný a měl růžové brýle. Zato nám s manželem šestý smysl napovídal, že to není dobrá volba. A čas nám dal za pravdu, vyklubala se z ní hloupá, hašteřivá a líná ženská. Každého jen pomlouvá.
Žárlivá
Synovi sice po nějaké době došlo, že šlápl vedle, ale bylo už pozdě. Dítě bylo na cestě a Jára se k tomu postavil jako chlap. Bohužel! Nechápu, jak to s Helenou může vydržet, ani se nedivím, že se raději zdržuje v práci a bere si k tomu i různé vedlejší práce.
Vnučce jsou dnes tři roky, snacha by se už mohla vrátit do práce, ale nechce se jí. Válí se na gauči u televize a přitom má doma strašlivý nepořádek. Navíc se ke všem jejím špatným vlastnostem přidala žárlivost. Není jí hloupé dělat synovi scény na veřejnosti i před námi.
Jednou měl syn jednání s klientkou v restauraci a Helena tam vlítla s malou v náručí jako nějaká fúrie. S manželem jsme si říkali, jak dlouho si to ten náš blbec nechá líbit? Před pár měsíci jsem přišla domů z práce nečekaně brzy.
A načapala jsem Járu v naší ložnici s cizí ženskou. Syn totiž má klíč od našeho bytu.
Držíme palce
Hrozně jsem se lekla, stejně jako oni, a vyběhla z ložnice ven. Hned vzápětí mě posedla škodolibá radost a začala jsem se smát jako blázen. Syn za mnou po chvíli přišel a tvářil se provinile.
Když jsem se na něj usmála a řekla mu, že ho chápu, ulevilo se mu. Přivedl mi představit Elišku. Prý už to trvá půl roku, je zamilovaný a neví, co má dělat. Pochopil dávno, jakou ženu si vzal, jen se bojí o dceru.
S náramnou radostí jsem tu novinu řekla manželovi a oslavili jsme to. Teď kryjeme synovi záda, a těšíme se, až se s tou fúrií Helenou rozvede. Však ona nám vnučku bude ještě ráda půjčovat, když je tak líná a neschopná!
Iveta (62), Chomutov
