Začínali jsme skromně. Jako chudí novomanželé jsme byli vděční za každý kousek nábytku. Do bytu jsme si tak přinesli kus radosti našich předků.
Nebyli jsme na tom finančně dobře. Jako každý, kdo v manželství začínal. Zařízení do bytu jsme dostávali od známých a příbuzných. Měli jsme staré rádio, starou televizi, starou ledničku, a dokonce i starý nábytek jako od babičky.
Říkali jsme si, že to nějaký čas vydržíme, než si našetříme a koupíme něco nového a moderního. Měli jsme sousedy, se kterými jsme se spřátelili. Byl to mladý pár se dvěma malými dětmi.
Na půdě měli mnoho věcí po prarodičích a nabídli nám, že si z toho můžeme vzít cokoli, co by se nám hodilo. Nejprve jsme tu nabídku nechtěli přijmout, když se ale dušovali, že ty věci stejně jednou skončí na skládce, tak jsme se nechali přemluvit.
Nádherný kousek
Ta půda dýchala zvláštní atmosférou. Probírali jsme se tam s mužem krásnými starými, možná dokonce starožitnými kousky. Objevila jsem dokonce skříň plnou oblečení z první republiky.
Nádherné dlouhé šaty s kloboučkem a krajkové rukavičky, pro muže výstavní oblek anglického gentlemana. Vzali jsme si to domů. A pak jsem najednou uviděla tu krásu! Vlastně to objevil můj muž a hned mě zavolal.
Byl to starý gramofon. A u něho několik starých desek. Museli jsme ho mít taky. Nesli jsme si to do bytu jako velkou vzácnost! Manžel gramofon zprovoznil a večer jsme si na něm pustili hudbu. Samé staré šlágry…
Zaposlouchali jsme se do dávných melodií, které nás úplně pohltily. Jak jsme tam tak seděli a popíjeli laciné víno, najednou jako by se naše duše vznesly. Vstali jsme a začali tančit.
Jako ve snu
Romantický valčík kolem našeho pokoje. A pak jako ve snu jsme vytáhli ty krásné obleky z půdy, oblékli si je a tančili dál. Najednou jsme zapomněli na svět kolem nás, na to, kdo jsme, a v jaké době žijeme.
Ocitli jsme se ve dvacátých letech minulého století. Tančili jsme tak dlouho, než deska dohrála. Hudba skončila a my procitli jako z nějakého snu. Bylo to tak zvláštní!
V noci se nám pak zdály podivné sny, jako bychom se ocitli v době našich babiček a dědečků. A následující večer jsme se nemohli dočkat, až si zase pustíme náš starý gramofon.
A tak to pak bylo každý večer, tanec před spaním, než se ten stařičký gramofon rozpadl a desky rozbily. Ty večery byly nádherné a my na ně dodnes s dojetím vzpomínáme. Jako bychom díky němu cestovali časem.
Eva (63), Děčín
