Po letech bylo naše soužití bez vášně. Žili jsme spolu ze zvyku. Až najednou přišla věc, která probudila můj obdiv k muži.
Došlo k tomu před třemi lety. Tehdy byla zima strašně otravná. Právě proto jsme naši malou chaloupku několik měsíců nenavštěvovali. Byla velmi stará a sotva stála. Ale sloužila.
V zimním období v ní byl pobyt dost velké peklo, nedala se skoro vytopit, a když tak to trvalo skoro dva dny. A už dostat se k ní vyžadovalo docela odvahu. Vždycky jsme se ale nemohli dočkat, až začne jaro. Netrpělivě jsme vyhlíželi sluníčko a těšili se.
Otevřené okénko
Při první příležitosti jsme vyrazili za město do lesů. Děti už byly dávno dospělé. Jen co jsme s Frantou přijeli, čekala nás na chalupě hromada práce.
Sekali jsme trávu, vytrhávali plevel z naší skalky, nechávali chatu dýchat velkými okny. Vše šlapalo až do chvíle, kdy můj zrak padl na otevřené malé okénko pod střechou.
Na zemi byla krev
Vedlo na půdu. Nechali jsme ho snad přes zimu otevřené? Šla jsem se tam podívat. Na půdě mě čekalo překvapení! Věci byly přeházené, všude byly poházené nedopalky cigaret a můj čich signalizoval zcela jasně, že tam někde bude i nějaký exkrement.
Byl na naší půdě snad zloděj nebo bezdomovec? Najednou jsem nemohla dýchat, natož křičet! Na zemi přede mnou ležel nůž a na něm zaschlá krev.
„Co se tu stalo? Je to opravdu krev? A co když je ten dotyčný někde blízko?“ Vymotala jsem se z půdy jako omámená. Byla jsem bezradná! Manžel ale neváhal ani chvíli a zavolal policii.
Jako soukromý detektiv
Celou naši chatku prohledala parta místních příslušníků. Cítila jsem se úplně jako v akční detektivce. A můj muž ještě víc. Nestačila jsem se divit. Najednou ten jindy apatický stařík ožil a byl z něho vitální soukromý detektiv.
Policie objevila stopy, které vedly do temných lesů. Byla jsem úplně vedle z toho, jak akční byl najednou můj manžel, který v posledních letech ztrácel radost ze života.
Pustil se do pátrání
Policie nás zahrnovala nejrůznějšími dotazy. Bohužel marně, celou zimu jsme na chalupu ani nepáchli. Tak nakonec celou záležitost nechali plynout bez valného zájmu. Třeba se časem objeví nějaká stopa.
Nakonec to byl právě můj Franta, kdo od místních vypátral, že u nás přes zimu pobýval zřejmě nějaký muž. Sousedka, která se na své chaloupce objevovala během celého roku, dokonce spatřila jeho tvář. Náhodně se potkali na lesní cestě.
Díky ní a neutuchající aktivitě mého muže mohli vyšetřovatelé nakonec určit tvář pachatele. A jak se posléze zjistilo, ten muž byl docela nebezpečný hledaný zločinec. Potkat se s ním by asi nebyla zrovna velká legrace.
Nebezpečný zločinec
Co se tehdy stalo? Byl sychravý zimní večer a mladý muž venčil v parku psa. Tam si ho vyhlédl muž v kapuci. Chtěl jej okrást. Protože se ale mladík bránil, neváhal a použil nůž.
Začal zoufalý souboj o život, naštěstí zaslechli zběsile štěkajícího psa kolemjdoucí a přispěchali na pomoc. Záchranka zraněného mladíka odvezla do nemocnice, policie ale byla bez jakékoliv stopy. Útočník totiž stihl zmizet.
Manžel hrdina
Dlouhou dobu nedokázali policisté vypátrat, kam výtržník utekl a kde se skrývá. Ale díky otiskům z nože, potřísněného krví mladíka z parku, a přesné podobizně, kterou sestavila naše všímavá sousedka, se podařilo lumpa nakonec chytit a usvědčit.
Velký podíl na jeho dopadení měl utajený detektivní talent mého manžela. A já si ho za to patřičně považuji! Naše manželství dostalo novou šťávu a od té doby zase vzkvétá.
Kateřina J. (69), Plzeň
