Využili tradice, aby se vloudili do našeho bytu a kradli. Narazili ale na našeho statečného a neohroženého kocoura s ostrými drápy.

Tři králové, co jdou k nám! Na ty se všichni u nás doma každý rok moc těšíme! Jak zaklepou na dveře, přednesou koledu, ochutnají, jak se mi letos povedlo cukroví a manželovi slivovice.

A pak vezmou křídu a na futra napíšou tu známou zkratku, která bude naše obydlí ochraňovat až do jejich příštího příchodu. Všichni, kteří v naší vsi chodí za tři krále, vědí, že je u nás vždycky přichystaná odměna.

Nejinak tomu bylo před rokem. Byla jsem doma sama, manžel jel do města pro nějaké léky. Najednou stáli před domem. Došla jsem k vrátkům a pustila je dovnitř. Tentokrát to byla nějaká omladina, ne stará, známá parta jako každý rok.

Neznámí hosté

Na botníku seděl náš kocour Pacík. Jen tři krále uviděl, celý se naježil a zasyčel, i pro něj to byli neznámí hosté. Raději jsem ho zavřela do kuchyně. Trojice spustila koledu, za kterou jsem je odměnila.

Jenže oni místo toho, aby se otočili, vyšli z domu a napsali nad dveře ochrannou formulku, se mě zeptali, jestli by si jeden z nich mohl odskočit na toa­letu, druhý prosil o trochu vody a třetí se divně rozhlížel kolem.

Najednou jsem z nich měla divný pocit. Pak jsem si ale řekla, že slyším trávu růst a vyrazila do kuchyně pro pití. Ještě jsem ani nenalila plnou sklenku, když jsem zaslechla strašlivé kočičí vřeštění.

Pacík proběhl z kuchyně ven. Vyběhla jsem za ním. Kocour visel Baltazarovi na kabátu. Věrozvěsti se dali na bleskový ústup. Ani nepočkali na výslužku, natož, aby napsali křídou těch pár písmenek na futra.

Náš hrdina

Druhý den zazvonil u vrátek soused. Ve vedlejší vesnici prý chytli falešné tři krále. Stejní důvěřivci, jako já, je pouštěli dovnitř a oni si pak přilepšovali, jak se dalo. Prý jim v košíčku našli dokonce i nějaké šperky a starožitnou sošku.

Ať se raději podívám, jestli nám nic nechybí. Řekla jsem, že se dívat nemusím. A vylíčila jsem mu, jak náš statečný Pacík se touhle trojicí vyběhl. Náš hrdina dobře poznal, co je to za lumpy.

Lída (70), Jihlavsko