Těšila jsem se na příjezd vnuků, proto jsem pro ně nachystala místnost v podkroví. Zde jsme pak našli něco neuvěřitelného.

Myslela jsem, že dům babičky a dědečka dobře znám. Jako dítě jsem ho prolezla od sklepa až po půdu. Vnuci mě ale přesvědčili o opaku. Našli skrytý pokoj, o kterém neměl nikdo ani tušení.

Znali jsme snad každou skulinu

Náš rodný dům, ve kterém jsem vyrůstala se sourozenci, jsme měli prolezlý od půdy až po sklepení. A nejen my. Často k nám jezdívali i bratranci a sestřenice. Mysleli jsme si, že nemůže existovat nic, co by nás na domě babičky a dědečka mohlo překvapit.

Nebyl koutek, nebyla skulinka, kterou bychom neprolezli. Moje děti nepatřily mezi takové nadšence, jako jsme byli my. Musím říct, že je pobyt na vsi zrovna dvakrát nebavil, a jakmile začaly rozum brát, snažily se prázdninám na vesnici vyhnout. Starý dům, do kterého jsem se k mamince nastěhovala, zaujal až moje vnuky.

Kouzelné podkroví

Místnost v podkroví, kterou využíval dědeček jako dílnu, jsme nikdy nepoužívali. Ale rádi jsme si v ní jako děti hrály. V podlaze se dalo odsunout prkno a dostat se pod ni. Tam jsme nacházeli staré noviny, hračky a tu a tam stříbrnou lžičku.

Vnukům jsem o těch zajímavých nálezech vyprávěla. A tvrdila, že už nic v domě nenajdou. Žádný další poklad. To jsem se ale mýlila!

Skoba ve zdi

Tu nepoužívanou místnost jsem dětem vymalovala, uklidila a zařídila. S napětím jsem čekala, až vnoučci přijedou. Po bouřlivém přivítání konečně nadešla chvíle, kdy jsem chtěla vnukům ukázat jejich království.

Otevřela jsem dveře, děti se rozeběhly do svých postelí, každý si vybral svou. A najednou to přišlo. Nejstarší vnuk se zeptal: „Babičko, co je tohle za skobu?“ Odpověděla jsem, že hák je v pokoji od nepaměti. Sloužil k různým účelům.

Byl nerozlučně spojen s pokojem. Vnuk pokýval hlavou, a pak před mýma očima udělal něco, čemu jsem nemohla uvěřit. Zatáhl za ni.

Tajemná místnost

Část stěny se zničehonic pohnula. Byly to dveře. V němém úžasu jsem zírala. Slov se mi nedostávalo. Tolik let, tolik generací, a nikoho z nás nikdy nenapadlo za skobu ve zdi zatáhnout!

Vnuk se okamžitě rozběhl pro baterku a my – cítila jsem vzrušení jako za dob svého dětství – se vypravili do tajemného prostoru.

Rodinné setkání

Kromě mnohého harampádí jsme našli starodávný čajový servis, tureckou šavli, porcelánové panenky a houpacího dřevěného koníka. Objev byl pro mě tak velkým překvapením, že jsem si ho nemohla nechat pro sebe.

Tajemná místnost přilákala všechny, co v tomto domě vyrůstali, a po mnoha letech jsme se díky nečekanému nálezu všichni – sourozenci, bratranci a sestřenice – v rodném domě setkali. Bylo to krásné a dojemné. V něco takového naše stará maminka už ani nedoufala.

Blanka J. (53), Jablonec nad Nisou