Když ji syn přivedl domů, do oka jsme si nepadly. Namyšlená intelektuálka! Doma má binec a do prachu by se dalo malovat. Vánoce jsou podle ní přežitek.
Vždycky jsme si jako rodina zakládali na tradicích. Vánoční čas je jich plný. A tak jsem doufala, že tomu bude i u mého syna.
Těšila jsem se, že si náš jediný syn Hynek najde ženu, se kterou budeme společně péct cukroví a povídat si o tom, jak nazdobíme náš domov a jaké budeme kupovat dárečky…
Jsem ta špatná
Hynek si ale přivedl domů nóbl inženýrku, která neuměla ani knedlíky. Samozřejmě jsem nedala své zklamání najevo a brala to tak, že si ji syn vybral a já do toho nemám co mluvit. Ve skrytu duše jsem ale doufala, že jim vztah nevydrží.
Spletla jsem se. Za rok byla svatba a za další rok se narodila vnučka Amálka. A právě od té doby nějak víc vnímám, jaká snacha je. Vnučce je rok a půl a já trpím. Synova žena je totiž na domácí práce neskutečně líná a doslova špindíra.
Dokud žili jen sami dva, snažila jsem se to nevnímat, ale od chvíle co mají dítě, před tím už nedokážu zavírat oči. Občas se neudržím a něco řeknu. Pak jsem samozřejmě já ta špatná. A nejhorší to je právě v období Vánoc!
Nepořádek
Kdykoli přijdu na návštěvu – ohlášenou – vždycky mají doma binec. Syn bývá od rána do večera v práci, ona je doma s dítětem. Všude se válí poházené prádlo, v koupelně na zemi, v kuchyni přes opěradla, v obýváku… nádobí jsem u ní neviděla umyté nikdy.
Do prachu na nábytku bych mohla malovat. Nerozumím tomu, že to takhle snacha snese a nevadí jí to. Ze začátku, když byla malá ještě novorozeně, jsem se nabízela, že pomůžu. Umyla jsem třeba nádobí, koupelnu, vytřela.
Ale snaše to vadilo, tak jsem toho radši nechala. Nejprve jsem se to snažila řešit prostřednictvím syna, ale ten se jen smál a říkal, ať se do jejich věcí nepletu. Pak jsem už nevydržela a promluvila si se snachou.
Ta na mě vyhrnula celou záplavu mouder, že se děti nemají rozmazlovat sterilním prostředím.
Jak jsem pochopila, měly by se nejspíš zocelovat na hnoji. Ovšem loňské Vánoce mě dostala do kolen. Během svátků s námi ona ani syn vůbec nekomunikovali. Syn nezvedal mobil a ani nám neodepsal na esemesku, že přejeme krásné Vánoce.
Šťastné a veselé!
Jak jsem se dozvěděla od známých, nepořídili si domů žádný stromek, nebyla slavnostní večeře na Štědrý den a nebyly ani dárečky. Amálka nedostala nic.
Když k nám přijel syn začátkem ledna, aby nám popřál k novému roku, s nadšením jsme mu dávali s manželem dárečky, které u nás pro Amálku nechal Ježíšek.
Syn nám je ale se zarputilým výrazem cpal zpátky s tím, že se s manželkou rozhodli, že žádné Vánoce slavit nebudou. Prý je to přežitek a malinká Amálka stejně žádné dárky nepotřebuje. Úplně nás zamrazilo. To je určitě práce mé nesnesitelné snachy! Je nám smutno z toho, že si letošní Vánoce s vnučkou asi opět neužijeme.
Božena (63), Ostrava