Domů     Ten vánoční dárek můj kluk nikdy nedostal
Ten vánoční dárek můj kluk nikdy nedostal
3 minuty čtení

Taneční večer se zoufale nevydařil. Upadla jsem před vchodem na vlhké dlažbě. Ale flek na šatech byl ještě to nejmenší.

Loudala jsem se z tanečních jako postřelená. Bylo evidentní, že se můj život nenávratně řítí do katastrofy. Začalo to hned odpoledne, kdy mi táta oznámil, že do tanečních pojedeme s mámou autobusem, protože auto kikslo. Vzápětí se naši pohádali.

Máma vykřikovala, že jsme už dávno měli koupit nové a že kdyby táta vydělával tolik jako soused pan Brabenec, mohli jsme si vozit zadek v dacii nebo polském fiatu, a ne v rozpadávajícím se trabantu, jemuž se všeobecně přezdívalo rozzuřený vysavač, pryskyřník pádivý či Honeckerova pomsta.

Pochopila jsem, že zažívám den blbec, který zdaleka neskončil. A taky že ne. Když s námi dýchavičný autobus dohrkal a doskákal ke kulturnímu domu, předtucha, že mě čeká další horor, sílila.

Uklouzla jsem před vstupem po vlhké dlažbě a na šatech docílila fleku velikosti mapy Afriky. Lidi se chechtali a ukazovali si na čela. Ale to bylo to nejmenší.

S Blaženou

To nejhorší čekalo uvnitř. Když jsem se u velikého zrcadla v hale dostatečně vyparádila a zároveň nerada konstatovala, že s mapou Afriky nic nenadělám, protože po uschnutí se její obrysy kupodivu ještě zvýraznily, zaznamenala jsem, že tu cosi nehraje.

Můj kluk nepřicházel, aby mi dal jako obvykle pusu na tvář, řekl, že mi to sluší a odvedl si mě do sálu, neboť byl zároveň i mým nejhlavnějším tanečníkem.

Našla jsem ho až nahoře nad schody, jak se tiskne ke štíhlé elegantní černovlásce, v níž jsem identifikovala spolužačku. Když mě spatřil, zbledl, společnici něco pošeptal a odvedl mě od ní co nejdál. „Promiň,“ vykoktal.

„Chodím teď s Blaženou.“ Nemohla jsem dýchat. Třásly se mi ruce. „S Blaženou!“ dostala jsem ze sebe.

„Nevadí ti, že se o ní říká, že je trošku coura?“ Co horšího, když jsem dokázala opět vnímat a rozhlédla se, zjistila jsem, že se se mnou rozešel v těsné blízkosti záchodků. To proto jsme se během dramatickému rozhovoru pořád někomu vyhýbali.

Jste senzační

Letěla jsem za mámou, že jdeme okamžitě domů. Když si mě prohlédla, na nic se neptala, zamířila do šatny pro kabáty a nabídla mi kapesník, protože mi tekly slzy. Hlavou mi blesklo, že mám pro toho ničemu vánoční dárek, a on ho nikdy, nikdy nedostane.

Švýcarský nůž, který přivezl tátův kamarád z důležité zahraniční cesty. Sen všech kluků. Mohl ho mít, kdyby nebyl bezcharakterní. Ve Štědrý den jsem zazvonila na přízemní byt. Přísahám vám, že opuštěný dědeček Kudrna měl slzy v očích, když dárek rozbalil.

„Čím jsem si to zasloužil?“ opakoval. „Jste totiž senzační, pane Kudrna. Nejlepší ze všech chlapů,“ vysvětlila jsem.

Jitka (67), Bruntál

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která