Domů     Vyprosila jsem si na panence Marii zázrak zázraků
Vyprosila jsem si na panence Marii zázrak zázraků

Padal těžký sníh a blížil se advent, Terezčin už druhý. Splnil se mi sen, chtěla jsem být šťastná, ale cosi mi v tom bránilo.

Připadalo mi, že máma neumí odpouštět. Přitom byla silně věřící. Ale nesmiřitelná. „Nesmí mi přes práh,“ sípala. „Už nikdy.“ Smířila jsem se s tím. Byla jsem vzorná dcera, s rodiči jsem se nikdy nedohadovala, brala jsem to tak, že mají vždycky pravdu a tečka.

Ale mámin nejnovější rozkaz mi rval srdce. Pravda byla taková, že Petra nikdy neměla ráda. Několikrát se vyjádřila, že si pro mě představovala někoho fajnovějšího. „Maminka čekala, že si pro tebe přijde nejmíň prezident, holčičko,“ smával se táta.

„Truhlář jí nebyl dost dobrý.“ Ale že jí ten můj šikula vyrobil obývák podle jejích představ, to se jí líbilo. Jenže i tak ho zatratila. Nejraději by ho viděla v plamenech pekelných. A že mi tím rozbila srdce na kousky, na to nemyslela.

Vídala jsem ji u božích muk, horlivě tam rozmlouvala s panenkou Marií, a když jsem se jí ptala na obsah rozhovoru, řekla, že si stěžovala na toho bídáka.

Deset let

Nevím, co tomu panenka říkala. Možná že plané stížnosti nemá ráda. Mně pomohla. Ale já jsem si nestěžovala, jen zoufale prosila. Těhotenství na mně už začínalo být vidět. Jen Petra nebylo vidět nikde, a tak se lidé starostlivě ptávali:

„A kdepak máš manžela, děvenko?“ To mi vždycky vhrkly do očí slzy a oni se odvraceli a mumlali, že se za tu nevhodnou otázku omlouvají. A že co je jim do toho. A honem se loučili a utíkali do svých zahrádek.

Petr nebyl můj manžel, to jen moje matka celému okolí nabulíkovala, že jsme se tajně vzali. Nebyla to pravda, svatba nám připadala zbytečná.

To jí děsně leželo v žaludku a často mě upozorňovala, že mi dřív nebo později uteče, když se ani nenamáhal vzít si mě za ženu. Byl to nesmysl, žili jsme si roky jako v pohádce, ale po deseti letech marného snažení o dítě jsem ho vyhodila.

Už jsem nesnesla být všeho příčinou. Byla jsem lítostivá, hysterická, zahořklá. Ve chvíli, kdy si přehodil přes ramena popruhy batohu a šel, jsem už čekala Terezu. Kdybych to bývala věděla! Ale byl to zázrak a na ně jsem příliš nevěřila.

Za ženskou

Přesto jsem skoro pokaždé, když jsem míjela boží muka, své nejtoužebnější přáníčko zašeptala. A tak se mi splnilo. I když trochu jinak, než jsem chtěla.

Petr byl pryč a mě hlídala sveřepá, zatvrzelá matka, podporovaná tátou, který byl sice dobrák, ale fakt, že jsem zůstala v jiném stavu sama, z něj dělal zuřivce. Marně jsem jim vysvětlovala, že jsem Petra požádala, aby odešel.

Byli přesvědčeni, že zmizel za nějakou ženskou. Nenáviděli ho jako mor. Když se narodila Tereza, přestěhovala jsem se z pronajatého bytu k našim, čímž jsem učinila definitivní tečku za svou svobodou.

Hlídali mě před Petrem či jakýmkoli jiným mužem, který by se kolem mě ochomýtal, jako dva žalářníci. „Žádnýho chlapa nepotřebuješ,“ hučela do mě matka. „U nás se máš jako královna, já se postarám, táta přinese peníze. Terezka bude mít všechno, co potřebuje.

Hračky, vitaminy, všechno. Chlap mi nesmí přes práh. Jsou to ničemové a kdoví, co by z toho nebohého dítěte vychovali.“ A tak nás v nízkém baráčku, který býval v zimě zapadaný sněhem až po okýnka, bydlelo pět: moji rodiče, Terezka, já a vlčák Tarzan.

Ten ještě pamatoval Petra, jenž odešel, když byl vlčák vzrostlejší štěně. Těžce to nesl, vyl žalem celé týdny. Zkrátka bylo nás pět a byli jsme dobrá parta až na to, že máma s tátou byli tak trošku i mými vězniteli. Ale, jak říkali, mysleli to dobře.

Abych si zas nespálila prsty, jednou to přece bohatě stačilo. Každý den jsem si kladla otázku, kde je asi Petr. Nebylo koho se zeptat, vyrůstal jen s mámou a ta umřela, ještě než jsme se poznali. Nebýt Terezky, smutkem bych se rozstonala. Díky ní jsem byla šťastná.

Psal Petr

Přiblížil se advent, Terezčin už druhý. Bylo jí patnáct měsíců, naučila se chodit, začínala mluvit. Byla to nádherná holčička. Tátu jí suploval děda, zbožňovali se. Tehdy před svátky bylo sněhu, že jsme se sotva dostávali z domu.

Bez lopat bychom ani neotevřeli vrátka. Sníh padal jako bílá záclona, zamrzly rybníky, sněhuláci postávali třeba i uprostřed silnice, bylo to fuk, auta beztak neprojela. Terezka i Tarzan z toho byli radostí bez sebe.

Máma pekla vánočky, táta snesl z půdy betlém a kontroloval ho a vylepšoval. Na stole hořel svícen, v krbu praskalo dříví, po večerech jsme si dávali punč, který hřál víc než peřiny po babičce. Nejkrásnější vánoční atmosféra je u nás v Krkonoších.

A když jsme s mámou pekly perníčky a táta, Terezka a vlčák řádili na zahradě, někdo z nich si všiml, že se ve schránce bělá dopis pro mě. Máma mi ho málem sebrala, ale vytrhla jsem jí ho se slovy, že už to přehání. Psal Petr.

Odjel nadlouho do ciziny, ale stýská se mu. Rád by mě viděl. Píše k našim, protože si není jist, zda jsem ještě v tom podnájmu.

Běž pro flintu

Cítila jsem takovou paniku, že jsem nejdřív nedokázala zachytit jedinou myšlenku. Slyšela jsem jen praskání ohně v krbu a vlčákův veselý štěkot zvenku. Hlavou se mi honilo, že na to musím rodiče nějak připravit, jinak je trefí šlak.

Odbyla jsem je, že mi píše kamarádka, a dva dny přemýšlela, co si počnu. Třetího dne k večeru zazněl zvonek. Máma postřehla u vrátek povědomou siluetu a zcela vážně povídá: „Táto, utíkej nahoru pro flintu.

Ten se sem dostane leda mrtvej.“ Táta udiveně zavrtěl hlavou: „Opravdu se bude střílet o Vánocích?“ Ale zvedl se a odkráčel nahoru. Pes štěkal jako blázen, když jsem se přes mámin odpor pokusila otevřít dveře, prosmýkl se jimi a šílel radostí u vrat.

Poznal ztraceného pána. Petr vrátka otevřel a objímali se. Veliký pes si stoupl na zadní, zdálky to vypadalo, jako by se tam objímali dva lidé. „Zrádce!“ soptila máma na účet vlčáka. Z vedlejšího pokoje se ozval zděšený pláč, hluk probudil Terezku.

Matka se tam rozběhla, cesta ven byla volná. Těžce jsem se plahočila závějemi. Petr uklidnil psa, který se samou radostí div nepominul, a povídá směrem ke mně: „Chtěl jsem odejít co nejdál, ale stýskalo se mi.“ Pokrčila jsem rameny:

„Naši si myslí, že máš ženskou.“ Zaťukal si na čelo. „Nepozveš mě dál?“ odvážil se, když jsme tam několik minut potichu jen tak stáli a třásli se zimou s obličeji plnými sněhu.

„Abych pravdu řekla,“ šeptla jsem, „trochu se toho bojím.“ Vzala jsem ho dovnitř a tam se objevil na scéně můj zachmuřený táta s flintou na stoličce u krbu. „Dej si zpátečku, brachu,“ řekl jako hlavní hrdina kovbojky.

„Tady nejseš vítanej.“ Při zvuku dětského pláče sebou můj bývalý životní druh překvapeně trhl. Z vedlejšího pokojíku vyšla matka s Terezkou v náručí. Petr v tu chvíli snad už ani nemohl vypadat překvapeněji.

„Slyšels?“ zasyčela moje máma jako syčívají husy u rybníka. „Zmiz odtud.“ Petr nedokázal promluvit, jen sípal. Ukázal na dítě a snažil se marně něco říct. „Samozřejmě že je tvoje,“ smečovala matka. „Lumpe.

Nechal jsi holce děcko na krku a utekl.“ Otec si v pozadí odkašlal a zachrčel: „Ani nevíš, jak se tvá dcera jmenuje. Že ne? Tak padej k tý svý manekýně.“ Uhodil přitom flintou o zem a vynervovaný pes se ulekaně rozštěkal.

Jmenuje se Terezka

Vzala jsem si slovo. Hlas se mi chvěl. Obecní rozhlas zrovna vyhrával koledy a venku se o slovo hlásila vánice. V komíně to divoce hučelo. „Petr za nic nemůže,“ řekla jsem a vzala muže svého srdce za ruku. „To vykládej holubům,“ soptila matka.

„Nechal tě tu s outěžkem a utekl za nějakou bezcharakterní courou.“ Pak si všimla, že Petrovi se v očích lesknou slzy. „Smím si ji pochovat?“ pokorně zašeptal.

Matka si fňukající holčičku nejdřív křečovitě přitiskla k sobě, ale když viděla slzy, s hlubokým povzdechem a se slovy: „Kdyby tě to zajímalo, jmenuje se Terezka,“ mu modrooké dítě přenechala.

Zuzana (69), Podkrkonoší

reklama
Související články
4.5.2024
Stejně jako máma jsem byla posedlá vzhledem. U ní jsem to nenáviděla, a přitom jsem dusila svoji dceru. Moje matka měla štěstí, že se vdala za úspěšného muže. Můj otec vydělával dost peněz, takže ona mohla být doma a starat se o sebe. Zastávala názor, že žena musí být prostě krásná. Tento styl výchovy jsem převzala od ní i já, ačkoli jsem to nenáviděla. Jak se to stalo? Snadno. „Nepoveden
3.5.2024
Tereza je naše vymodlené dítě. Dlouho se nám nedařilo počít, ale nakonec se na nás usmálo štěstí. I když pak se od nás zase odvrátilo. S Vláďou jsme se seznámili, když nám bylo už 35 let. Oba jsme toužili po rodině, ale před tím jsme nenašli vhodné partnery. Osudový muž Vláďa Jakmile jsme narazili na sebe, oba jsme věděli, že to je přesně ono. Proto jsme ani neotáleli a dohodli jsme se, ž
2.5.2024
Po smrti nevlastního otce se stalo to nejhorší, co mě mohlo potkat. Dědictví zasáhlo do mého života nelítostně, ten domek jsem musela rychle opustit. Nevlastního otce jsem měla moc ráda. Maminka si ho vzala, když mi bylo pět let. Vycházela jsem s ním dokonce lépe než s mámou. Spolu pak měli syna Vojtu. Máma Vojtu rozmazlovala a stavěla nás proti sobě. Byla jsem ráda, když jsem vypadla po učňáku
1.5.2024
Tehdy jsem byla sama ještě dítě! Pozdě jsem litovala, že jsem své miminko dala k adopci, ale neměla jsem na výběr. Po letech si mě však našlo! Je to tak dávno, a přesto se na to nedá zapomenout! Stále to strašně bolí. Bylo mi šestnáct, když jsem se zamilovala do vojáka, který sloužil v našem městě. Myslela jsem si, že to je láska na celý život. Když jsem otěhotněla, úmyslně jsem našim neřekla n
29.4.2024
Čekaly jsme s mámou na tátu. Ohlásil, že si přijde pro věci. Rodiče procházeli složitým rozvodem a hádali se kvůli majetku. Naši koupili chalupu, když jsem byla ještě malá. Ze zchátralého stavení udělali společnými silami malebnou vilku. A ze sadu plného starých stromů a v neposlední řadě kopřiv, vysokých jako urostlý chlap, tak pěknou zahradu, že o ní vyšel článek v časopise Zahrádkář, dodn
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Kytarista legendárních Slayer nabízí na prodej své království v Las Vegas
iluxus.cz
Kytarista legendárních Slayer nabízí na prodej své království v Las Vegas
Kerry King, ikonický kytarista legendární thrash metalové kapely Slayer, která si během let vybudovala pověst díky své syrové a temné hudbě, uvedl nedávno na trh svůj luxusní dům v Las Vegas. Cena? Př
Lidožravý strom z Madagaskaru: Uctívají ho domorodci dodnes?
enigmaplus.cz
Lidožravý strom z Madagaskaru: Uctívají ho domorodci dodnes?
Zda na světě existují rostliny, které dokáží být nebezpečné pro člověka, to již po staletí zjišťují nejrůznější badatelé. Jednou ze zatím neobjasněných legend je i ta o lidožravém stromě, který má číh
Vyhýbá se Vacula svatbě jako čert kříži?
nasehvezdy.cz
Vyhýbá se Vacula svatbě jako čert kříži?
Ačkoli působí na první pohled herec ze seriálu Zlatá labuť Adam Vacula (36) jako suverénní a sebevědomý muž, ne vždy to platí. Říká se, že vítězka soutěže MasterChef Česko Veronika Beskydiarová (30)
Půl roku na ISS – HTC VIVE Focus 3 pomáhá s duševním zdravím i tělem kosmonautů
epochalnisvet.cz
Půl roku na ISS – HTC VIVE Focus 3 pomáhá s duševním zdravím i tělem kosmonautů
Společnost HTC VIVE úspěšně nasadila headset HTC VIVE Focus 3 na mezinárodní vesmírné stanici ISS. Jde o první headset pro duševní zdraví, který dokáže bez problémů každodenně pomáhat veliteli šestiměsíční mise Andreasi Mogensenovi z Evropské vesmírné agentury se zvládáním dlouhého odloučení od Země i blízkých. Nyní přichází další fáze testů, tentokrát zaměřená na udržení kondice a
Stal se inkvizitorem klášterní kuchař?
historyplus.cz
Stal se inkvizitorem klášterní kuchař?
Strachy se před ním třese celé Španělsko. Židé nebo muslimové, kteří konvertovali ke křesťanské víře, si před ním nemůžou být jistí. Jako podezřelí se mu však jeví i někteří katolíci. Tomás de Torquemada v honbě za kacíři nedělá rozdíly… Překvapení v rodině Už jako velmi mladý vstoupil do dominikánského kláštera v kastilském Valladolidu. Složil řeholní
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Citronové bábovičky
nejsemsama.cz
Citronové bábovičky
Vláčné citronové bábovičky z jemného těsta s citronovou polevou jsou prostě ideální a osvěžující dezert. Potřebujete: ✿ 4 vejce ✿ 1 vanilkový cukr ✿ 150 g cukru krupice ✿ 1 citron ✿ 200 g hladké mouky ✿ 1/2 prášku do pečiva ✿ 60 ml oleje Poleva: ✿ 1 lžíci citronové šťávy ✿ 1 lžíci horké vody ✿ 100 g moučkového cukru 1. Oddělte žloutky od bílků.
Bankovní loupež bez jediného výstřelu
epochaplus.cz
Bankovní loupež bez jediného výstřelu
Je deštivý nedělní večer. Na dveře domu bankovního úředníka Chrise Warda zabuší policisté. „Co se děje?“ vykoukne Ward ze dveří. Není gangster ani podvodník, uniformovaných mužů se nebojí. Ale měl by, protože na něj vzápětí míří zbraň. „Chcete ještě někdy vidět svou rodinu živou? Tak nás teď budete na slovo poslouchat.“ Nasednou do automobilu a
Mleté maso v pikantní omáčce
tisicereceptu.cz
Mleté maso v pikantní omáčce
Nejlépe chutná s čerstvě opečeným chlebem, rýží nebo mexickou tortillou. Suroviny 250 g hovězího mletého masa 1 velká cibule 150 g konzervovaných červených fazolí 150 g konzervované kukuřice
AUTOSALON a RODINA A VOLNÝ ČAS
epochanacestach.cz
AUTOSALON a RODINA A VOLNÝ ČAS
Vydavatelství RF Hobby vás zve na největší motoristická prodejní a kontraktační výstavu Autosalon na výstavišti v Lounech. Věříme, že sluneční paprsky dají vyniknout nablýskanosti a kráse automobilů. Nebudou chybět motorky, čtyřkolky, skútry a obytné vozy. Ve stejném termínu, tedy od 17. do 19. května 2024 zde také probíhá výstava pro celou rodinu. Výstava Rodina a volný čas
Záhada těhotenského mozku: Roste, nebo ubývá?
21stoleti.cz
Záhada těhotenského mozku: Roste, nebo ubývá?
Nejsou to jen oteklé končetiny a utiskovaný močový měchýř. Na příchod dítěte se adaptují téměř všechny systémy těla matky, a za jeden z nich byl nedávno uznán také mozek. Jak přesně k tomu dochází, se
Včelky mě vyléčily, navždy jim za to budu vděčná!
skutecnepribehy.cz
Včelky mě vyléčily, navždy jim za to budu vděčná!
Byla jsem člověk, který sahal hned po lécích a vyhledával lékaře. Léčitelům jsem nevěřila. Proto jsem si nejspíš musela vzít za muže včelaře. O koníčku mého druhého manžela jsem neměla dlouho ani ponětí. Až po tříleté známosti, když jsem začala trpět strašnými bolestmi hlavy, jej prozradil. Měla jsem těch nemocí mnoho už od dětství, byla jsem zhýčkané