Domů     Potkali jsme v nočním lese rozzuřenou divoženku?
Potkali jsme v nočním lese rozzuřenou divoženku?
3 minuty čtení

Zabloudili jsme a nemohli najít cestu z lesa ven. Vítr se zvedl a stromy se ohnuly k zemi. Najednou jsme uslyšeli strašlivý výkřik a kolem nás se mihl temný stín lidské bytosti.

Kamarádka mi nabídla pobyt na své chatě v Krušných horách. S nadšením jsem přijala a těšila se, jak si budu užívat víkend jen se svými vnoučátky. Nasedli jsme do auta a vypravili se na dovolenou.

Oběd v motorestu trval déle, než jsme počítali, a pak nás po cestě zlákaly hned dvě zajímavé zastávky. I co, říkala jsem si, nebylo přece kam spěchat. Bylo už šero, když jsme zahnuli na lesní cestu nedaleko našeho cíle.

Vše nasvědčovalo tomu, že nás nečeká žádné další zdržení. Na konci téhle cestičky měla stát chalupa mé kamarádky.

Špatná odbočka?

Už jsme jeli ale hodně dlouho a na žádné obydlí jsme nenarazili. Začínala jsem být nejistá. Že bych špatně odbočila? Rychle se setmělo a já stále nemohla najít tu správnou cestu.

Žádnou navigaci jsem neměla, nikde nebylo živáčka, nepotkali jsme žádné auto a nikde jsme nenarazili na jediné stavení. Signál na mobilním telefonu zmizel. To mi na radosti z výletu nepřidalo.

„Tudy jsme už jeli, babičko!“ upozornila mě vnučka Markétka, a malý Lukáš to potvrdil. Začala jsem být vážně nervózní. Děti to vycítily a už ani nedutaly. Jela jsem pomalu, téměř krokem, abych nic nepřehlédla.

Říkala jsem si, že přinejhorším zastavím na lesní cestě a přespíme v autě do rána.

Šílený křik

A najednou to přišlo. Strašlivý, zoufalý ženský výkřik. Hrozně jsem se lekla, auto zavrávoralo na silnici, jak jsem prudce šlápla na brzdu. Nemohla jsem se nadechnout, ochromil mě strach. Co to jenom bylo za křik? Hlavně nesmím dostat infarkt, říkala jsem si.

Děti začaly vyděšeně křičet. „Babičko, neotvírej!“ vykřikla vnučka a společně s bratrem bleskurychle pozamykaly všechny dveře v autě. Já jsem ale uvažovala, že vystoupím a půjdu se podívat, zda někdo nepotřebuje pomoct.

Poté jsem si ale řekla, že tu přece děti nemohu nechat. Zhasla jsem světla a upírali jsme oči do temné noci. Vítr se proháněl mezi kmeny okolních stromů, byli jsme tady uprostřed ničeho úplně sami. Nebo ne?

Kolem nás se mihl temný stín, připomínal lidskou postavu. Seděli jsme jako zařezaní dobrých pár minut. Nikdo už se ale neobjevil. Možná se nám to jen zdálo, říkala jsem si. Kde by se tady v té tmě uprostřed lesa vzal člověk?

Po chvíli jsem se rozhodla pokračovat v cestě. Nastartovala jsem, rozsvítila světla a pomalu se rozjela.

Chaloupka před námi

Po několika zatáčkách se objevilo označené rozcestí a asfaltová silnice. Konečně civilizace, řekla jsem si. Zhluboka jsem si oddychla, už jsem věděla, kde jsem, jednou jsem tu za kamarádkou byla. „Za chviličku jsme v cíli,“ uklidňovala jsem děti i sebe.

Chaloupku mé známé jsem našla už snadno. Tu noc jsem ale nespala. Co to jen bylo za výkřik a temný stín v lese? Hned druhý den jsme se od souseda dozvěděli ne­uvěřitelnou věc. V místních lesích podle legendy běhá divoženka, která děsí lidi svým křikem. Možná, že jsme s ní měli tu čest.

Romana (65), Most

Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika