Domů     Byla jsem naivní holka, ale naštěstí už jsem se vyléčila
Byla jsem naivní holka, ale naštěstí už jsem se vyléčila
3 minuty čtení

Myslela jsem si bláhově, že najít perfektního chlapa a založit rodinu nemůže být těžké. Teď už vím, že můj příběh šťastný konec mít nebude.

Pokaždé jsem se v mužích ošklivě zklamala. Nikdy jsem se neprovdala a jsem přesvědčená, že to už se nezmění. Nejhorší na tom všem je, že nemám děti a už je nikdy mít ani nebudu. To jediné mě opravdu mrzí.

Proč jen jsem měla na chlapy takovou smůlu?! Moje první vážná známost byl Karel. Mělo to ale háček, byl ženatý a devět let mi sliboval, že se rozvede. Když mi bylo třicet, pochopila jsem, že se nedočkám.

Alespoň jedno dítě

Začala jsem randit s Lojzou, který kolem mě kroužil už dlouho. Nebyl to žádný krasavec, víkendy trávil u televize nebo v hospodě. Představovala jsem si ale, že ho udělám šťastným, vezmeme se a pořídíme si děti. Jenže on o to nestál. A já s ním ztratila další čtyři roky života.

Pak přišel Bohouš. Zase jsem měla na dosah svůj sen – mít po boku partnera, který mi bude oporou, a budu s ním vychovávat alespoň jedno dítě. Bohoušovi se blížila padesátka, vypadal však skvěle a zdraví mu taky sloužilo.

Začali jsme spolu sportovat a jezdit na výlety. Zjistili jsme, že máme hodně společných koníčků a zájmů. Pořád jsme si měli co říct, scházeli jsme se denně, až jsem mu po několika měsících navrhla, jestli se ke mně nechce přestěhovat.

Druhý den už nepřišel a telefon nezvedal. Když se mi ho podařilo po několika dnech vypátrat, dělal, že mě nezná. Byla jsem z toho tak otřesená, že jsem všechny muže zavrhla.

Musím se snažit

Dva roky jsem byla sama, pořídila jsem si kočku a přemýšlela, kde bych uhnala chlapa a dočkala se rodiny. I kdybych se měla stát matkou samoživitelkou, to dítě musím mít!

Začala jsem cíleně obhlížet kolegy v práci, bombardovat seznamky a slídit kolem manželů svých kamarádek.

Nakonec se do mých sítí chytl soused Jirka. Už dlouho po mně pokukoval, měl doma nemocnou manželku, o kterou se musel starat, a bylo jasné, že už s ní zůstává jen z povinnosti. Svést ho nebylo vůbec těžké.

Byl u mě víc než doma, nemohl ale opustit svou nemocnou ženu, což jsem chápala. Vůbec mi to nevadilo, každý měsíc jsem netrpělivě čekala, jestli nejsem konečně v požehnaném stavu.

Ledová sprcha

Ubíhaly měsíce, pak roky a já jsem stále doufala. Až mi jednou sousedka, která samozřejmě časem zjistila, že to s jejím chlapem táhnu, prozradila, že Jirka nemůže mít děti. „Je neplodný!“ vmetla mi škodolibě do tváře. Tak proto žádné děti nemají, došlo mi.

Cítila jsem se tak podvedená, že jsem se s Jirkou ještě ten den rozešla. Na děti už bylo pozdě, byla jsem sama a bezdětná. A tehdy se něco ve mně zlomilo! S nadějí umřela i moje důvěra.

Stala se ze mě bezcitná žena, která kaž­dého chlapa jen vy­užije a pak mu dá vale. Nějakým slibům a vyznáním lásky už se směju. Nevěřím jim. Nevěřím na lásku a šťastné konce a jiné to už asi nebude.

Zkouší to sice na mě momentálně jistý houslista Marek, je o deset let mladší, já si ho ale držím daleko od srdce. Možná to myslí doopravdy, možná bych měla konečně štěstí, ale ta zklamání už se nedají zapomenout.

Jana (61), Vysočina

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
nasehvezdy.cz
Marta Dancingerová a Ladislav Hampl svou vzájemnou lásku neskrývají
Hvězda Kriminálky Anděl Marta Dancingerová (34) už svou novou lásku rozhodně neskrývá. Herečka, kterou si diváci oblíbili mimo jiné i ve Zlaté labuti a taneční soutěži StarDance, tvoří už několik m
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Rostliny jako strážci domova
nejsemsama.cz
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid. Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která