Když mě děti přestěhovaly do domova důchodců, stal se z mého muže náhle vášnivý romantik. Dovádíme s mým dědouškem zase jako zamlada!

Život někdy opravdu tropí hlouposti, které by člověk ani při veškeré představivosti nevymyslel. Svého Jardu jsem si vzala, když mi bylo osmnáct let a Jarda byl na vojně. Nic jsem si v životě neužila, a můj Jarda vlastně taky ne. Museli jsme se brát.

Tři děti a pak rozvod

Krátce po Martince se nám narodila ještě Kačenka a po ní syn Jaroušek. Ta nejlepší léta jsem se točila kolem plotny a dětí, zastávala všechny domácí práce a povinnosti, hrozně jsem ztloustla a neměla jsem čas o sebe dbát.

Děti a domácí povinnosti mi zabraly veškerý čas. I mému muži jsem se po čase přestala líbit, a tak si našel mladší. Jardovy pětatřicetiny byly poslední, které trávil s námi, pak se odstěhoval ke své mladé milence a rozvedli jsme se.

Já jsem si nikoho cíleně nehledala. Životního partnera jsem si už nenašla, měla jsem jen několik vztahů, které trvaly maximálně několik měsíců. Ale zvykla jsem si na svou samotu a byla jsem tak celkem spokojená.

Neviděli jsme se mnoho let

Jardu jsem neviděla třicet šest let, proto by mě nenapadlo, že se ještě někdy někde shledáme. Ani jsem nevěděla, zda bydlí ve stejném městě, nebo se přestěhoval jinam. Ale osud si s námi pohrál.

Nečekané setkání

Potkali jsme se v domově důchodců, kam mě odklidily moje hodné děti a Jardu jeho o dvacet let mladší manželka. Nemohla jsem uvěřit tomu, že to je opravdu on. Seděl tam s ostatními dědky u televize a fandili fotbalu. Plešatý, s bříškem a častými záchvaty kašle.

To jsou ty cigarety, říkala jsem si. Dokázal vykouřit tři krabičky denně, kvůli čemuž jsme se nejednou pohádali. Jeho hlas mě ale nenechal na pochybách.

Pozorovali jsme se navzájem

Sedla jsem si ke stolu vedle a upřeně jsem si ho prohlížela od hlavy až k patě. Pořád to je pěkný chlap, napadlo mě. Zaregistroval můj pohled a přidal na hlase. To dělal vždycky, když se mu nějaká ženská líbila, aby se předvedl.

Několikrát na mě vrhl letmý pohled, ve kterém jsem zahlédla typické jiskřičky, kterými mě okouzloval.

Objali jsme se

Najednou se na mě zadíval dlouze a odmlčel se. Bylo mi jasné, že i on mě poznal. Jeden druhému jsme se nějakou chvíli dívali do očí. Ani jeden z nás nepromluvil. Nakonec se toho chopil Jarda. Když se konečně vzpamatoval, vydechl v úžasu: „To nemůže být pravda!

Jsi to opravdu ty?“ Zapomněl na svou hůl a hrnul se ke mně, aby mě objal. Slzy nám oběma vhrkly do očí. Najednou byly všechny křivdy pryč. Zlé se propadlo do minulosti a zůstalo jen to dobré.

Znovu jsme se zamilovali

Celý večer jsme si povídali a drželi se za ruce. Stalo se něco, v co jsem ve svém věku už vůbec nedoufala. V co jsem vlastně nedoufala ani v době, kdy nás Jarda opustil. Já se zamilovala do svého bývalého muže a on do mě! Život prostě tropí hloupost!

Za dva dny vlezl do mého pokoje oknem. Sice ho to stálo málem život, ale tvrdil, že tohle si vždycky přál, a o tom, že spolu strávíme zase jednou noc, se mu zdálo posledních dvacet let. Když za mnou přijely o víkendu děti, nemohly uvěřit vlastním očím. Po tolika letech viděly zase tatínka.

Vzali jsme se

Před necelým půlrokem mě Jarda znovu požádal o ruku, já ale dělám drahoty. Jako manželům by nám totiž dali jeden společný pokoj, a já bych přišla o tu nádhernou romantiku. Líbí se mi to tak, jak to je. Jen ať se ten můj dědek za to všechno, co mi udělal, ještě chvíli snaží.

Marie K. (70), Jihlava