Domů     Jak se mému muži vrátila chuť do života
Jak se mému muži vrátila chuť do života
2 minuty čtení

Předčasný důchod vrazil mému Frantovi kudlu do zad, viděla jsem, jak mi chátrá před očima. Neměl už radost ze života. Pomohla mu němá tvář.

Byl vždycky plný života a nápadů. Velký pracant, ani ve dnech volna nedokázal sedět s rukama za zády nebo polehávat na gauči. Byl buď na zahradě nebo vylepšoval něco na našem domě nebo měl různé kšeftíky.

Když měl ale v šedesáti úraz, dlouho si pobyl v nemocnici a pak v rehabilitačním centru. Nezvládal už svou práci a lékař na něj tlačil, aby šel do předčasného důchod. Nakonec poslechl i na můj nátlak.

Život ho nebavil

V tu chvíli ale nastal zlom. Svého muže jsem nepoznávala, propadl apatii, seděl doma ve svém křesle klidně a zíral skrz televizi. I naše děti se začaly o otce bát.

Přemýšleli jsme, jak ho vrátit zpátky do života, aby to byl zase ten úžasný a veselý dědeček, kterého vnuci milovali a rádi s ním dováděli.

Na okraji naší vesnice měl jistý podnikatel z města stáje s koňmi. Dostal se do finančních potíží a většinu koní rozprodal. Až na jednoho. Byl už starší a nemocný. Co s ním? Uvažovali tehdy o tom, že to krásné zvíře nechají utratit. Manžel koně miloval.

„Franto, víš, co se děje?“ řekla jsem manželovi, když zase seděl v obýváku a nevnímal svět. „Baštu chtějí zastřelit!“ Manžel se na mě podíval užaslýma očima. „To nikdy nedovolím!“ Vstal jako bůh pomsty a vykročil pevným a odhodlaným krokem k ranči.

Místo auta kůň

Tam se chvíli dohadoval s majitelem a  pak se vrátil zpátky domů. Vypadal spokojeně. Vrazil rovnou do garáže a začal ji vyklízet. „Auto dám vnukovi k osmnáctinám,“ rozhodl. „Už stejně nejezdím, tak tu bude bydlet Bašta!“ Pokývala jsem hlavou a dodala: „A basta!“

Což bývalo Frantovo oblíbené poslední slovo. Druhý den kráčel můj muž hrdě se svým novým koněm přes ves a byl šťastný, jak jsem ho dlouho neviděla. Konečně byl zase užitečný! Byl to zase můj muž a úžasný děda svých vnuků. Každý večer se modlím, aby nám Bašta dlouho vydržel.

Klára (69), Děčínsko

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.