Domů     Podvedla jsem dceru i otce
Podvedla jsem dceru i otce
5 minut čtení

Tehdy jsem se rozhodla pro nový život. Bez něj. Jenže mi zůstala památka. A té dlužím vysvětlení…

Jde o mou dceru Péťu. Stalo se to před půl rokem. Přišla obálka s černým pruhem. Když jsem byla malá, fascinovaly mě, protože se mě to vlastně netýkalo. Dnes si říkám, že se už kácí v našem lese. Takových oznámení o odchodu spolužáků bohužel několik mám.

Tento dopis byl ale jiný. Bylo v něm Zdeňkovo jméno. Má známost, která však skončila brzy. Navzdory tomu jsem si odnesla jedno velké tajemství. A nyní tápu, jestli ho mám odkrýt.

Proč pláčeš pro cizího?

Péťa nechápala, proč pláču. O tom muži nikdy neslyšela. Přitom byl její krev… Ano, tajemství, které s sebou stále nosím. Její otec. Byl synem přátel mých rodičů, proto měla jeho rodina naši adresu a řekli si, že se třeba budeme chtít rozloučit.

Proč mi vyhrkly slzy, ani nevím. Bylo mi to líto, samozřejmě. Ale plakala jsem, protože jsem si uvědomila, že jsem mu neřekla tak zásadní věc, že má dítě? Že jsem vlastní dceři znemožnila potkat otce?

Nejistá budoucnost

Zdeněk byl moje první velká láska. Bylo nám krásných náct, mluvili jsme o společné budoucnosti. Jenže tam byl zádrhel. Měl přítelkyni. Tvrdil, že už to mezi nimi nefunguje a že se s ní rozejde. Jenže byla prý citově labilní a stále nebyl ten pravý okamžik.

I když jsem ho milovala, nechtěla jsem být stále ta druhá. Proto jsem mu řekla, že si musí vybrat. A on se dostal do kleští, což nebyl rád. Tehdy jsem netušila, že nosím pod srdcem plod naší lásky. Bylo by něco jinak?

Možná bych zabránila tomu, že si tu druhou nakonec vzal, měl s ní dvě děti a ona žila život, který bych měla já. Možná také ne. To už se nedozvím. Spíš mne trápí, jestli se moje dcerka má dozvědět pravdu o svém původu. Měla by, to vím. Jenže jsem se do toho tak zamotala, že se bojím.

Petr mě zachránil

Byla to šílená situace. Měla jsem nutkání to Zdeňkovi říct. Ale nešlo to. Měla jsem svoji hrdost. Když o mě ani moc nebojoval, říkala jsem si, že si to nezaslouží. Čím víc mě to trápilo, tím víc jsem na něj ale nemohla zapomenout.

Nebylo to mezi námi vyřešené, a proto i po letech mi vyhrkly slzy. Tehdy mi pomohl kamarád Petr. Staral se o mě, on jediný věděl, co se stalo. Miloval mě. A já v něm našla jistotu. Nakonec jsme to dali dohromady.

Nemilovala jsem ho jako Zdeňka, ale ta jistota ve vztahu pro mne po tom zklamání byla důležitá. Asi se ptáte, jak Petr naložil s tím, že očekávané miminko není jeho. Sám navrhl, že bude jeho.

Nikomu jsme nic neřekli

I když okolí umělo počítat a něco jim nesedělo, tvrdili jsme s Petrem, že malá Péťa „vznikla“ v době, kdy jsme vztah tutlali. A tak se narodila. Krásná dívenka, kterou jsme milovali oba dva. S Petrem jsme se vzali a žili jsme šťastně.

Pokoušeli jsme se o rodinu, ale nedařilo se. Až jsme zašli na vyšetření. Zjistilo se, že Petr má velmi malou naději, aby měl vlastní potomky. Na jednu stranu ho to mrzelo. Krev je krev.

I když měl Péťu rád a vlastně ona má jméno po něm, stejně toužil po vlastním dítěti.

Měl strach, že utečeme?

Během našeho vztahu párkrát padlo jméno Zdeňka. Petr věděl, že jeho rodina byla blízká naší, proto měl asi občas obavy, aby vše neprasklo. Někdy nadnesl jeho jméno, jestli Pétě něco řeknu.

Takovou možnost jsem zavrhovala, když už měla rozum, bála jsem se, že nám vyčte, že jsme jí to neřekli dříve. Občas, jen tak sama pro sebe, jsem si ale řekla, co by Zdeněk řekl na svou dcerku. A i ona by měla právo poznat svého tatínka. Skutečného.

Přiznám se, že jsem se občas uchýlila k myšlence, že třeba to udělám, až Petr nebude. Nemohla jsem samozřejmě vědět, který z nás dvou odejde dřív. Možná to byla jen taková berlička, abych to nemusela řešit.

Už je pozdě

Už je všechno jinak. Osud zasáhl. Tou obálkou s černým pruhem. Petr nebyl tehdy doma, byl na návštěvě u bratra. Když Péťa viděla, jak mi je, nabídla se, že půjde na pohřeb se mnou. Souhlasila jsem.

Sama si to vybrala, aniž by tušila, že na poslední cestě sama vyprovodí vlastního otce. Poprosila jsem ji, ať to neříká Petrovi. Zaobalila jsem to historkou, že Zdeněk byl dávná láska a s Petrem byli trochu sokové.

Zamotala jsem se do toho tak, že jsem nemohla Pétě říct pravdu. Obelhala jsem ji ještě víc. A bylo to špatně. To mi osud naznačil další tragickou zprávou.

Mám poslední šanci?

Vypisuji se tu ze svého trápení, protože nevím, kudy kam. Před 3 týdny jsem šla na preventivní prohlídku. Něco se lékaři nezdálo, proto mě poslal na nějaká vyšetření. Výsledkem byl další papír. Zpráva. Rakovina. Šance mám tak půl napůl.

Měla bych myslet na léčbu, já se však soustředím na jedné. Než odejdu, mám říct dceři pravdu?

Málo času na to zásadní

Ale jak? Že jsem jí znemožnila poznat otce, než navždy odešel? Že jsem ji vzala na jeho pohřeb a lhala jsem? A když to neudělám, neprozradí to Petr a dcera na mne bude vzpomínat ve zlém? Tolik se bojím, což mému stavu neprospívá. Nevím, co mám dělat.

Dny plynou a já přemýšlím. Jednou jsem rozhodnutá vše říct, pak ale dostanu strach. Ani s Petrem jsem o tom nemluvila, bojím se jeho reakce. A i toho, že jsem dceru vzala na Zdeňkův pohřeb. Ta tíha tolika tajemství je neúnosná. Jak se mám rozhodnout?

Jana V. (66), Olomouc

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Když se mi vybaví Marie, jako první vidím její smích. Rozléhal se po celé ulici, byl nakažlivý jako jarní radost. Už 30 let jen vzpomínám. Znaly jsme se od školky, ale nejvíc jsme si byly blízké na střední. V létě jsme sedávaly na lavičce před jejím domem, v ruce měly ta kulatá lízátka, která byla buď jahodová, nebo citronová. Probíraly jsme celý svět. Kluky, hudbu, sny. Byla vždycky odvážnější
3 minuty čtení
Bylo to loni na podzim, když ten dům vzplanul. Seděli jsme doma ve městě, byl už večer, když zazvonil telefon. Volali nám z hasičského sboru z vesnice. Soused zahlédl plameny, kdy to vzplálo od blesku. Na pach kouře, který se mi vryl do paměti i několik hodin poté, co jsme dorazili, nezapomenu. Vzpomínky v kouři Ten dům patřil manželovým rodičům. Bydleli tam celý život a on tam vyrůstal.
3 minuty čtení
Šedesátka už mi klepe na dveře. Vnoučata nemám a ani mít nebudu, sama jsem totiž nikdy neměla děti. Tolik jsem však chtěla. Jmenoval se Ondřej a byl jen o pár měsíců starší než já. Bydlel nedaleko od nás a znali jsme se snad odmalička. Pokud mi ještě paměť dovolí dostat se do našich školních let, vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou černovlasou holčičku se dvěma copy a modrookého hube
3 minuty čtení
Je to hrozná nemoc. Bere vám slova, paměť a mění vás v jiného člověka. Alzheimer mi vzal kamarádku z dětství. Poprvé jsme se viděly v první třídě. Seděla v lavici přede mnou, copánky stažené červenou mašlí. Sylva se jmenuje. Skamarádily jsme se a od té první třídy jsme se staly nerozlučnými. Byla to kamarádka, která znala všechny moje lásky, pády, ztráty i vítězství. Chodily jsme spolu na tanco
2 minuty čtení
Byl chladný listopadový podvečer, když se mu udělalo zle. A já netušila, jestli se nevidíme naposledy. Slova se mu zamotala, ruka mu klesla a oči zůstaly podivně nehybné. Zavolala jsem záchranku a snažila se mu držet ruku, i když on už mě nevnímal. Můj muž Jiří. Když přijeli záchranáři, celou dobu jsem mu opakovala, že to bude dobré, ale uvnitř mě svírala panika. Měli jsme za sebou 50 let spole
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Země divů i relaxu – Albánie
nejsemsama.cz
Země divů i relaxu – Albánie
Průzračné moře, komfortní ubytování i služby, atmosféra historických uliček, ale i nádherná divoká příroda. A co je moc příjemné – všechno tu pořídíte mnohem levněji než v Česku. Albánie vás nadchne! Albánie už dávno není místem politických nepokojů. Proměnila se v bezpečnou oázu klidu, která nabízí vyžití jak pro vyznavače lenošení na pláži, tak pro milovníky divoké přírody a výšlapů s batohem na zádech.
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Chřestový krém
tisicereceptu.cz
Chřestový krém
Chřest se do polévek či krémů hodí skvěle. Zkuste tento recept. Suroviny na 4 porce 400 g odřezků z chřestu (stonky, slupky) 8 stonků celého chřestu 80 g másla 2 lžíce mouky 1 l zeleninového
Starověká škola: Holky mají se vzděláním většinou smůlu
epochaplus.cz
Starověká škola: Holky mají se vzděláním většinou smůlu
Slavný filozof Platón věří, že každé dítě má právo na vzdělání. Do tří let má být s rodiči. Pak nastupuje do školy. Do dvaceti let se učí i sportuje. Následuje deset let filozofie. A nakonec, pokud má talent, může pomáhat řídit město. To ovšem platí pro muže. Platón (427–347 př. n. l.) chce, aby každý
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
epochanacestach.cz
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
V turisticky oblíbených Luhačovicích se v Kulturním centru Elektra uskuteční první poprázdninové HOVORY W. Nejen místní minerální vodu budou se skvělým Otakarem „Ťuldou“ Brouskem popíjet pánové Jiří Werich Petrášek, Pavel Mészáros a Karel Štolba. A vše proběhne s láskou a humorem.  
Vědci objevili klíčové změny v lidské pánvi, které nám v průběhu evoluce umožnily chůzi po dvou
21stoleti.cz
Vědci objevili klíčové změny v lidské pánvi, které nám v průběhu evoluce umožnily chůzi po dvou
Všichni obratlovci disponují pánví, ale jen jediný druh ji využívá pro vzpřímenou chůzi po dvou končetinách, a tím je člověk. Příběh odlišného vývoje lidské pánve a bipedalismu se začíná psát před 5 m
Černovická rezidence: Pedant Hlávka kontroloval každou cihlu
historyplus.cz
Černovická rezidence: Pedant Hlávka kontroloval každou cihlu
Patří mezi sedm novodobých divů Ukrajiny. Řeč je o obřím černovickém areálu, za jehož vznikem stál slavný český architekt Josef Hlávka. Ten si na něm dal mimořádně záležet. Jeho stavební plány by při rozložení pokryly plochu fotbalového hřiště. S nesmírným zápalem rozkládá architekt Josef Hlávka (1831–1908) na stůl plány na stavbu velkolepé budovy. V kalendáři je březen
Zářijová výročí: Od útoku UFO po Jacka Rozparovače
enigmaplus.cz
Zářijová výročí: Od útoku UFO po Jacka Rozparovače
Jaká významná výročí ve světě záhad a událostí, které se dodnes nepodařilo objasnit, si připomínáme v září? EnigmaPlus.cz vám je představí! [gallery ids="158070,158071,158072"] 5. září 2013: UFO
Do manželství jsem se hrnout neměla
skutecnepribehy.cz
Do manželství jsem se hrnout neměla
Partnera je třeba dobře poznat, než si slíbíte lásku na celý život. Kdybych to tak věděla dřív, než jsem bezhlavě řekla ANO dvěma ničemům. S manželem jsme se rozvedli v době, kdy děti chodily ještě na základní školu. Můj muž byl opilec, dokázal propít celou výplatu hned první den − a pak tahal peníze ze mě. Pořád jsem
Tiffany & Co. uvádí kampaň, která oslavuje novou kolekci šperků Bird on the Rock
iluxus.cz
Tiffany & Co. uvádí kampaň, která oslavuje novou kolekci šperků Bird on the Rock
Značka Tiffany & Co. dnes odhaluje novou kampaň, jež oslavuje exkluzivní a luxusní kolekci šperků inspirovanou Bird on the Rock, která bude uvedena na trh 2. září. Současnou podobu ikonického moti
Bršlice není jen plevel
epochalnisvet.cz
Bršlice není jen plevel
Máte-li alespoň malou zahrádku, pak víte, o jaké rostlině je řeč. Ano, je to ten téměř nevymýtitelný plevel s dlouhými oddenky, časem vykvétající do vysokých bílých květenství, s nímž už léta marně bojujete.   Ale co se na bršlici kozí nohu podívat trochu jiným pohledem? Uvidíte, že hned změníte názor. Je totiž nejen jedlá a
Už má za Čermáka slibnou náhradu?
nasehvezdy.cz
Už má za Čermáka slibnou náhradu?
V kuloárech se šušká, že herečka známá ze seriálu Ulice Veronika Čermák Macková (31) má novou lásku. Údajně jde o jejího letitého kamaráda, který ji vždycky platonicky miloval. Zřejmě tak nyní využi