Prababičku Evu jsem nikdy nepoznala, zemřela před mým narozením. Zbylo po ní jenom několik fotek a šátek, který máma odložila na chalupě.

Jednoho chladného jarního večera, když dcery přespávaly u kamarádky, která slavila narozeniny, jsem s manželem Tomášem vyrazila na chalupu. Chtěli jsme si užít chvíle ticha u krbu a jenom relaxovat.

Večer byl příjemný, povídali jsme si a vypili láhev dobrého vína. Už dávno se mi neusínalo tak dobře. Jenže nad ránem mě vzbudil chlad a škrábání v krku.

Děsivé sny

Poslepu jsem šmátrala ve skříni, kam máma odkládala různé oblečení. Nahmatala jsem nějakou látku, omotala si ji kolem krku a opět mi bylo příjemně. Zalezla jsem zpátky do postele. Ale o sladkém spánku jsem si už mohla jenom nechat zdát.

Až do rána mě pronásledovaly noční můry. Byly o ztrátě blízkých, nemocech a dalších tragických událostech. Když jsem se vzbudila, byla jsem celá zpocená. Tomáš už dávno oživil oheň v krbu a chystal snídani.

Prababičky šátek

Měl dobrou náladu, ale já se necítila ve své kůži. „Hezký šátek,“ zkusil mě manžel trochu rozveselit. Až tehdy jsem si uvědomila, co jsem si vlastně v noci dala kolem krku. Byl to starý šátek, který mi máma jednou ukazovala. Patřil prababičce Evě.

Šátek jsem si nechala na krku, aby mě hezky hřál. Celý den jsem přemýšlela nad tím, jestli ty noční můry mohly nějak souviset s šátkem. Ale já na tyhle věci nikdy nevěřila, je to prostě jenom kus látky. Jenže stejně bylo něco jinak.

Po celý den jsem měla blbou náladu. Tomáš mě vytáhl na procházku lesem, ale ani to mi nepomáhalo. Když nezabralo ani dobré jídlo ve vesnické hospodě a večerní masáž nohou, už nevěděl, co se mnou dělat.

Sen o prababičce

„Děje se něco, zlato?“ ptal se mě pořád. Ale já nevěděla, co mu na to mám říct. „Asi na mě něco leze. Doufám, že nebudu nemocná,“ řekla jsem mu, protože mě nic jiného nenapadlo. Tomáš mi uvařil čaj, zabalil mě do peřiny a usedl ke krbu s knížkou.

Brzy jsem usnula, ale ani teď mě nečekala klidná noc. Jenže místo tragických událostí jsem se teď setkala se starou ženou, která se mi představila jako Eva. Omluvila se mi za ty noční můry z předešlé noci. A pak mi vykládala o svém životě.

Ztratila dva manžele a jedno dítě a sama se potýkala s vážnou nemocí. Bylo mi z toho vážně smutno. „Olinko, děkuji ti, že jsi mě vyslechla. Ohromně se mi ulevilo,“ řekla žena na závěr svého vyprávění. Pak jsem se vzbudila.

Otázky

Manžel mi řekl, že jsem se v noci neklidně převalovala a mluvila ze spánku. Nechtěla jsem mu říct, o kom se mi zdálo. Sama jsem z toho byla zmatená, on by to nepochopil. Je možné, že jsem díky šátku navázala kontakt s mrtvou prababičkou?

A pokud ano, jak to, že se svým životním příběhem čekala až na mě? Odpovědi na své otázky se nejspíš nedozvím…

Olina S. (55), Zlínsko