Bylo to neuvěřitelné! Věděla přesně, kudy jdu a také, co chci udělat. A dokázala mi to zlomyslně překazit.

Mezi zvířaty na dvorku mé babičky vládly vždycky zajímavé vztahy. Pes Rafík se kamarádil s vepříkem, jeden bez druhého neudělal krok, a všude s nimi chodila kočka. Zato pes Punťa vepříka nemohl vystát.

Jednou zaryl svůj hladový rypáček Punťovi do misky se žrádlem, a Punťa ho za to kousl do ucha.

Tehdy jsme zažili na našem dvorku nezapomenutelné rodeo – Punťa běhal po dvoře a za ním se valil obrovskou rychlostí rozzuřený čuník, kterému crčela z nakousnutého ucha krev.

Kolem pobíhaly zmatené slepice a kdákaly jako o život. K nim se přidali krocani, husy, kachny a my, já a můj malý bráška, ječeli jsme, jako by nás vraždili.

Podlé stvoření

Ovšem tím největším démonem babiččina malého hospodářství byla koza Matylda. Z dětství se mi zapsala do paměti jako nesmírně mazané a podlé stvoření. Jakmile jsem vkročila na dvorek, koza odněkud vyrazila a sejmula mě svými rohy.

Nenáviděla mě, přitom jsem jí k tomu nikdy nedala ten nejmenší důvod, zvířata jsem měla ráda. Ale z ní jsem měla tak velký strach, že jsem se neodvážila vyjít bez dospělého průvodce z domu.

Stála jsem ve dveřích a křičela, jestli mě někdo doprovodí, protože Matylda na mě odněkud číhala. Za účelem srazit mě k zemi si nacházela velmi rafinované úkryty.

Musela na mě být telepaticky napojená, protože věděla vždycky přesně, kde jsem a kdy z domu vyjdu.

Jednou nás ze školy pustila učitelka dříve. K brance babiččina domu jsem dorazila úspěšně. Jenže co dál? Nikdo na dvoře nebyl. Postávala jsem u branky a marně volala.

Tělo samá modřina

Nikdo nepřicházel, a tak jsem se rozhodla vejít, opatrně jsem se rozhlédla. Koza nikde nebyla. Možná je zavřená v chlívku, napadlo mě. Opatrně jsem branku otevřela, aby ani nevrzla, a zkusila potichu přeběhnout dvorek.

Jen co jsem ale branku za sebou zavřela, vyrazila koza zpoza bezu – celou dobu tam číhala ukrytá a pozorovala mě. Prostě věděla, že domů přijdu dřív! V plném rozběhu mě srazila na zem i s aktovkou na zádech, a skákala po mně. Než ke mně přiběhli, byla jsem samá modřina.

Dědeček se tak strašně rozzlobil, že Matyldě nařezal. Od té doby mě všichni hlídali, aby mě koza nemohla šikanovat. Přesto se jí podařilo pomstít.

V nestřeženém okamžiku proběhla ze dvorku na zahradu k rozvěšenému prádlu, a sežrala ze šňůry mou sukýnku a dědovy trenky. To byl její konec!

Renata (61), Jihlava