Vyjela jsem s kamarádkou na krátký pobyt do lázní. Při ubytování jsme zjistily, že nám v pokoji kape topení, tak jsem to šla nahlásit na recepci.

Objevil se údržbář, závadu odstranil a při odchodu se na mě dlouze zadíval. „Určitě ses mu líbila, Jano, když se na tebe tak díval,“ prohlásila kamarádka. „Možná jsem mu připadala povědomá, stejně tak on mně,“ odpověděla jsem.

Když jsem se druhý den vracela z procedury, opět jsem toho muže potkala v hale. „Dobrý den, promiňte, ale neznáme se náhodou?“ zeptal se mě. Pozorněji jsem si ho prohlédla. „Také jste mi povědomý.“ A bylo to jasné – byl to Josef, moje první láska z učňáku.

Chodili jsme spolu v posledním ročníku a hned po závěrečných zkouškách jsem se s rodiči stěhovala dvě stě kilometrů daleko. S Josefem jsme si vyměnili ještě několik dopisů.

Měli jsme k sobě stále blízko

Za nějaký čas jsem se vdala za Miloše. Naše manželství ale nebylo moc šťastné, neklapalo nám to. Když se dcera osamostatnila, uvažovala jsem dokonce o rozvodu.

Potřebovala jsem si vyčistit hlavu a přijít na jiné myšlenky, proto jsem občas vypadla z domova, jako tentokrát s Klárou do těch lázní. Josef mě pozval odpoledne do kavárny. Ani k němu nebyl osud přívětivý.

Manželka mu před čtyřmi lety zemřela při autonehodě, a tak zůstal se synem sám. Ten ale plánuje, že se časem odstěhuje ke své přítelkyni. Svěřila jsem se mu, že nejsem s Milošem šťastná.

Mé manželství bylo u konce

Ta naše schůzka nebyla poslední. Josef bydlel téměř osmdesát kilometrů daleko, a tak jsme se začali scházet, vždy na půli cesty, nejdříve jen na půl dne, později jsme někde přespali v penzionu. Doma jsem řekla, že jedu k příbuzným nebo za kamarádkou.

Miloš sice nadával, prý že často někde trajdám, ale jemu vadilo více to, že ho neměl kdo obskakovat než moje nepřítomnost. Láska se mezi námi úplně vytratila. Bydleli jsme v bytě ne spolu, ale jen vedle sebe.

Pořád jsem musela myslet na Josefa, bylo mi s ním vždy tak hezky. Sice nám oběma přibyla léta, ale vzpomínky a nová zamilovanost v nás doutnala. Už jsem jezdila i k Josefovi domů: „Lásko, rozveď se, budeme žít spolu,“ říkal mi, když jsem od něj odjížděla.

Jeho syn nám lásku nepřál

Komu se náš vztah nelíbil, byl jeho syn Ondřej. Jednoho dne, když jsem odcházela odpoledne domů z práce, na mě čekal venku na chodníku. „Chtěl jsem vám něco říct o svém tátovi. On není takový pohodář, jak se dělá, je ho dost. Kolikrát mámu uhodil!

A měl dluhy, příbuzní je museli zaplatit, jinak bychom přišli o bydlení.“ Ondrovým slovům jsem nevěřila, Josef ani v nejmenším nejevil známky arogance, nebo dokonce agresivity, a že by nadělal dluhy? Nedalo mi to a řekla jsem o našem rozhovoru Josefovi.

„V životě jsem Pavlínu neuhodil, ten pacholek byl na svoji mámu v pubertě dost drzý. Nikdy jsem nikomu nic nedlužil, naopak, ještě jsem klukovi přidal na auto,“ řekl Pepa celý rozčilený.

Navrhla jsem rozvod

Ondřej mi pak dával najevo, jak mě nesnáší. Když jsem se nepřestávala s jeho otcem scházet, opět si vymyslel nějakou lež, kterou přede mnou prohodil. Milošovi došlo, že někoho mám, a já jsem nezapírala.

Navrhla jsem mu, že se rozvedeme, prodáme náš velký byt a koupíme dva menší. K mému překvapení souhlasil. Josefovi jsem pak řekla, že mu dám čas, aby si urovnal vztah se svým synem, že se mezi ně plést nebudu.

Vánoční čas

Bylo před Vánoci a já se vydala na vánoční nákupy do Německa. Chtěla jsem nakoupit dárky pro mámu, sestru a dceru. S plnou taškou jsem večer nasedla do vlaku a najednou za sebou uslyšela: „Jano, jak rád tě vidím!“ Otočila jsem se a za mnou stál Pepa.

V okamžiku seděl u mě. Dozvěděla jsem se, že se vydal na adventní trhy nasát vánoční atmosféru. „Syn se odstěhoval k přítelkyni do bytu a za mnou vůbec nechodí. „A co ty? Zůstáváš s Milošem?“ zeptal se.

Zakroutila jsem hlavou a dodala, že budeme prodávat náš velký byt a shánět dva menší. „Nechtěla bys přijet ke mně na svátky? Jen tak, na přátelskou návštěvu,“ pozval mě Josef. Odpověděla jsem, že si to ještě rozmyslím.

Jela jsem za svou láskou

Na Štědrý den jsme s Milošem seděli každý v jiném pokoji. Prostě jako by žádné svátky nebyly. Na Boží hod jsem dopoledne zavolala Pepovi. Byl moc rád a odpoledne jsem již seděla ve vlaku. Štědrý den trávil též sám, mladí jej nepozvali.

Přišel mi naproti na nádraží. Objal mě, vzal za ruku a šli jsme do útulné hospůdky na punč. Když jsme šli k němu domů, byl už večer. Mrzlo, ale moji ruku hřála pevná, teplá mužská dlaň a u srdce opět zamilovaný pocit.

Konečné rozhodnutí

Nakonec jsem zůstala. Po Novém roce jsem začala nový život. S Milošem jsme se rozvedli, náš byt prodali, můj bývalý se odstěhoval. Josef mě s nádhernou kyticí růží požádal o ruku. Na jaře jsme se vzali.

Jsme spolu již přes dvacet let a pořád jsme do sebe zamilovaní. Ondra se časem smířil s tím, že mu otec již nedělá sponzora a mladí se u nás občas objeví i se svými dvojčaty.

Dávný slib

„Pamatuješ, jak jsme si u té staré lípy slibovali, že zůstaneme spolu napořád?“ zeptal se mě jednoho dne Pepa. Už jsem si to nepamatovala, až po té otázce jsem si vzpomněla.

V našem městečku, kde jsme tenkrát bydleli, rostla u rybníka staletá lípa, Josef do ní tehdy vyryl naše monogramy. „Já své slovo plním,“ řekl. „Já také,“ odpověděla jsem a pevně ho objala.

Jana B. (64), jižní Morava