Oslava, alkohol a naprosto hloupý spor. Nesedla mi švagrová, kterou jsem nemohla vystát víc než jindy.

Byli jsme celkem běžná rodinka, která žila obyčejným životem. Měli jsme vše, co jsme potřebovali, a tak jsme se cítili docela spokojení. Naše děti šly po maturitě sice pracovat, ale ani jednomu se z domova nechtělo.

A já jako matka za to byla ráda. Tehdy jsme vyrazili celá naše rodina na oslavu kulatin mého bratra Pepíka, kde byla samozřejmě švagrová Marta, kterou jsem nesnášela.

Měli domek na vesnici, kam se bratr za ní přestěhoval. Marta žádné valné vzdělání neměla, stěží dodělala základku, chvíli pracovala jako uklízečka, a pak už byla jen a jen doma na mateřské a pak žena v domácnosti.

Jako malí kluci

Jen jsme dorazili, Marta byla zase chytrá jako rádio a pusu nezavřela. Nedalo se to poslouchat a já ten den neměla náladu. Naparovala se, že si její syn udělal zbrojní pas a bude z něho velké zvíře u ochranky.

Smála jsem se, že security dnes dělá každý, protože kdo by tam za ty peníze šel, že? Dohadovaly jsme se, já byla hodně ironická, a alkohol udělal své. Postupně se do konfliktu zapletli všichni. Cítila jsem, že už to je přes čáru, ale Marta měla taky svůj den a provokovala.

Ani nevím, jak se to stalo, že tu zatracenou pistolku přinesla. Ta šla z ruky do ruky a nakonec se o ni začali chlapi přetahovat, už měli opravdu hodně vypito. Hádali se a postrkovali tak, že je začala sousedka okřikovat z okna, že budí děti. Tak se odebrali pokračovat v hádce do domu.

V opilecké tahanici náhle zazněl výstřel. Vrazila jsem dovnitř, můj muž stál nehybně nad Pepíkem, zbraň držel v ruce a nechápavě zíral na ležícího švagra. Marně se snažil srovnat si v hlavě, co se stalo. Zatímco my volali záchranku, sousedka zavolala policii. A Marta běhala po návsi a řvala, že se stala vražda.

Už nebudu štěkna

Pepíka odvezli do nemocnice a manžela na policii. Zůstala jsem stát před domem. Marta brečela, děti stály jako opařené, sousedka civěla. Manžel byl obviněn z pokusu o vraždu, za dva dny ho ale pustili, protože se zhroutil a skončil na psychiatrii.

Pepík si poležel v nemocnici, ale měl štěstí v neštěstí. Čistý průstřel bez trvalých následků.

Zuzana (59), Ostrava