Manžel se do rodiny nehrnul, a dokonce si po letech našel milenku. Slušnost i hrdost musely jít stranou, tu chtivou běhnu jsem musela z našeho života vypudit.

Ta šílená myšlenka se mi zrodila v hlavě díky tomu, že si můj manžel Jiří našel milenku. Byla to pro mě studená sprcha, když mi to kamarádka prozradila. Po našem osmiletém manželství, které se mi zdálo dokonalé, se mi nechtělo věřit, že se něco takového stalo.

Až do té doby jsem o dítěti neuvažovala, naopak mi to vyhovovalo tak, jak to bylo. Říkala jsem si, že máme stále ještě na potomka čas. Bylo krásné si užívat života bezstarostně, jezdit třikrát do roka na dovolenou k moři a v zimě lyžovat do Alp. Máma se mě čím dál častěji ptala, kdy už bude babičkou.

Vždyť jsem v právu!

Ptala se takovým tónem, jako bych dělala nějakou osudovou chybu. V tom pohledu bylo: jen počkej, to se ti vymstí! Můj Jiří nejevil o rodinný život vůbec žádný zájem, a já o tom nepřemýšlela. Věřila jsem v naši lásku! Zpětně musím říct, že jsem usnula na vavřínech a maminka měla pravdu.

Když mi to Martina prozradila a ještě ukázala kompromitující fotky na mobilu, pořád jsem se snažila nevěřit. Jenže doma to na mě dolehlo. Po první polovině lahve jsem už brečela jako želva. Svolala jsem partu kamarádek a ty měly do týdne jasno.

Jirka mě podvádí! Má milenku, a to už čtyři měsíce. Je to potvora, která si ho bude chtít pojistit. Půjde na to chytře, užene si s ním děcko! To všechno do mě kamarádky valily zprava, zleva.

„Holka, musíš vzít osud do svých rukou a být rychlejší!“ domlouvala mi Martina, když jsme se loučily a já ji brečela na rameni.

Už jsem toho měla dost! Dopila jsem lahev vína, co tam po našem sletu zbyla, a dramaticky se vrhla do koupelny. Vzala jsem svou toaletní taštičku, kde jsem nosila antikoncepci a všechny tabletky jsem vyloupala do záchodu.

Spláchla jsem je a cítila obrovskou úlevu. Cítila jsem se tak mocná. Jako bohyně pomsty! Už za necelý měsíc se dostavila ranní nevolnost a já běžela k lékaři. Jiří nic netušil. Vůbec jsem nevěděla, jak mu o svém těhotenství řeknu.

Nakonec to za mě vyřešil osud. Jedno odpoledne jsem odešla z práce dříve, protože jsem se necítila dobře, a usnula v obýváku na gauči s těhotenským průkazem od lékaře v ruce. Nečekaně se vrátil z práce můj manžel a našel mě i průkaz.

Rozhodla jsem správně

Čekala jsem cokoli, takovou reakci ale ne. Jiří byl tak šťastný! Po dítěti už prý toužil dlouho, ale bál se toho důležitého rozhodnutí a také si myslel, že já ještě dítě mít nechci. Jak mi ale donesly moje kamarádky hned druhý den, s milenkou se rozešel.

Brečela celý den v práci. Tak jsem jí vypálila rybník před nosem. Vzhledem k tomu, že se můj muž na dítě těšil, tak kdyby otěhotněla dříve než já, asi by se se mnou rozvedl.

Kristýna (53), Opava