Se sestrou jsme neměly vyloženě blízký vztah. Jako malá jsem jí byla na obtíž, v dospělosti jsme k sobě cestu rozumně našly. Než ale došlo na dědictví…

Z dnešního pohledu se to zdá logické. Sestra byla o sedm let starší, takže když chtěla v pubertě lítat za klukama a měla na krku ségru, která sotva nastoupila do školy, nadšená nebyla. Jak jsme se ale obě staly dospělými, docela nás to sblížilo.

Scházely jsme se, naše děti se kamarádily, dokonce jsme spolu tu a tam vyrazily na dovolenou.

Starala jsem se víc

Děti byly už dospělé, když zemřela naše máma, poslední jejich prarodič. Logicky se řešilo dědictví. A sestra začala vystrkovat růžky. Nestranně vím, že jsem se o mámu starala víc.

Jezdila jsem za ní víc, dokonce jsem se starala nejen o své, ale i o sestry děti, které byly u babičky na prázdninách. „A proč ne? Dyť tam aspoň měla tvoje děcka kamarády,“ kontrovala sestra.

Jak jde o majetek…

Majetek je prostě zlo. Lidé nehledí napravo, nalevo, vyčítají si možné i nemožné. Ségra mi tehdy vyčinila, že máma mi přispěla na nové auto, že mi dala peníze na tohle a támhleto, že mé děti dostávaly pravidelné kapesné od babičky. „Aby ne, když u ní byly častěji než ty tvoje!“ bránila jsem se.

Chtěla mi dům znechutit?

Bylo to dlouhé. Přitom zpočátku se zdálo, jak by to bylo jednoduché. Dokonce jsem si naivně myslela, že budeme mít dům napůl a budeme se tam setkávat tak jako kdysi. Jenže už z přístupu ségry jsem viděla, jak by o celé stavbě uvažovala jako o svém majetku.

„Bude potřeba vyměnit střecha, ty na to máš peníze?“ tlačila na mě. Přitom to byl nesmysl, kamarád stavař říkal, že střecha ještě něco vydrží. Ale sestra by mě nutila dávat zbytečně peníze navíc.

Nevím, o co jí šlo, každopádně to rozhodlo o tom, že buď se dům prodá, nebo jej bude mít jedna z nás. A ségra o stavbu zase tak moc nestála.

Sváděla mi manžela

Mohly jsme se handrkovat, jak jsme chtěly, zákony obejít nelze. Chtěla jsem zachovat mámin dům jako vzpomínku na dětství i mých dětí, které tam jezdily častěji. Takže jsem musela sestru vyplatit. Tehdy jsem poprosila mého muže, zda by nepřispěl. Souhlasil.

Tehdy jsme se se sestrou ještě trochu bavily, proto jsme jednoho dne šli společně s našimi muži na grilovačku. A právě tam se ségra opila a bokem začala svádět mého manžela.

Nevím proč. Byla to snad pomsta, že jsem „vyhrála“ náš rodný dům? Chtěla ho ovlivnit, aby mi peníze nedával? Nevím.

Už nejsme rodina

Tehdy naše rodinná pouta utrpěla dost velký šrám. Neměla jsem zájem ségru vídat. A ona se ani nesnažila třeba jen omluvit. Naše rodiny se nevídají, děcka si občas něco napíšou, ale už mají své životy.

Na jednu stranu mě to mrzí, protože ségra je už můj jediný příbuzný, vazba po rodičích. Nemohu jí však odpustit, jak se zachovala. Jak přistoupila k dědictví, co provedla s mým mužem. Kdysi jsme si říkaly vše, byly jsme si i oporou v nelehkých chvílích.

Teď se sestra má rozvádět. Byly doby, kdy bych jí zavolala, vyslechla a pomohla jí. Dnes? Proč se mám podbízet, když to všechno pokazila ona?

Olga P. (63), Praha