Domů     Dlouho jsem svým rodičům lhala do očí
Dlouho jsem svým rodičům lhala do očí
2 minuty čtení

Věděla jsem, jak moc nás maminka s tatínkem milují, a proto jsem jim mnoho let namlouvala, že je můj bratr zdravý, šťastný a má se dobře.

Jako malá jsem ke svému bráškovi Mirkovi vzhlížela jako k velkému vzoru. Také rodiče se v něm viděli, pro tátu to byl borec, ze kterého jednou bude velký sportovec nebo odborník, kterého si budou všichni vážit.

Já jsem byla ta druhá, ze které bude maximálně vychovatelka ve školní družině nebo cukrářka. Jenže jak čas šel, jeho život se rozhodně nevyvíjel tak, jak si táta s mámou plánovali. Brácha nedodělal ani učňák, a když mu bylo osmnáct, odešel z domova.

Marná snaha

Domů jezdíval jednou za měsíc a vždycky se chválil, jak se mu daří a má skvělou práci. Vyprávěl příběhy z Prahy, které jsme hltali jedním dechem. Jenže pokaždé, když odjel, tak rodičům zmizely peníze nebo nějaká cennost.

A jednou se po bráchovi slehla zem. Mirečkovi se něco muselo stát! Shodli jsme se doma a já se rozjela ho hledat Prahy. Podařilo se mi najít podnik, ve kterém údajně pracoval. Jenže v tom baru ho nikdo neznal.

Teprve, když jsem vytáhla fotku, se barmanka rozpomněla, že takový chlapík do podniku chodil popíjet, než ho vyhodili, protože dlužil. Nějaký štamgast mi poradil, kde bych mohla bratra najít.

Přespává prý v opuštěné garáži, řekl mi i ulici. A tam jsem ho opravdu našla! Nechápala jsem, jak se z našeho Mirečka mohla stát taková troska. Dokonce fetoval.

Čekali do smrti

„Vrať se domů, pomůžeme ti,“ přesvědčovala jsem ho. Rodičům jsme řekli, že má Mirek žlučníkové kameny, maminka ho obskakovala a překypovala starostlivostí. Tak tomu bylo měsíc, až jsem po jednom návratu z práce našla náš byt totálně vykradený.

Rozjela jsem se do Prahy a bratra znovu objevila v jeho doupěti. Opět pod vlivem drog. Stačil mi jen sdělit, že si vzal větší dávku, aby nás už netrápil. Na jeho záchranu bylo pozdě. Co říct rodičům?

Vymyslela jsem si, že emigroval do ciziny. Kaž­dý den se vrhala maminka ke schránce, zda bratr nenapsal. Rodiče zemřeli ještě před revolucí a nikdy se nedozvěděli, jak jejich syn dopadl. S mojí lží se jim žilo určitě lépe.

Barbora (61), Ostrava

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud