Domů     Takový vztah jsem nikdy nezažila
Takový vztah jsem nikdy nezažila
5 minut čtení

Dostala jsem se do nečekané situace. Když jsem podědila psa, chtělo se mi plakat. Netušila jsem, jaké štěstí mě v podobě chlupatého tvora ještě na stará kolena potká!

Na stará kolena jsem si pořídila přítele. No, to je možná trochu nadnesené. Byl to soused. Ale trávili jsme spolu veškerý volný čas, jezdili na výlety, a dokonce i na dovolenou. Zdeněk neměl děti, byl sám, což bylo fajn, ale jednu vadu měl. Měl totiž psa.

Takového uňafaného hyperaktivního ratlíka. Není to moc hezké, ale neměla jsem ho ráda.

Měl ho radši než mě

Jednak se mi moc nelíbil, nebyl to žádný výstavní krasavec, ale rozježené psisko, a potom byl dost hlučná a trochu zapáchal. Vždy jsem velmi nelibě nesla, když mě s ním přišel navštívit. Navíc na mě ten jeho Ben vrčel! „Prosím tě, vždyť Ben voní!

Včera jsem ho vykoupal v drahé pěně. Jen kvůli tobě,“ hájil svého miláčka Zdeněk. Vždycky jsem si jen zaťukala prstem na čelo, jako že je blázen. Psovi navíc podstrojoval, zatímco sám se kvůli němu uskromňoval! I na procházkách nám velel.

Chtěl se posadit na sluníčko, museli jsme čekat, až si odpočine. Nechápala jsem to. Taková nehoráznost! Ale nezbylo mi než se přizpůsobit. Moc dobře jsem tušila, že kdybych chtěla s Benem soupeřit, patrně bych ze hry vypadla.

Nečekaný odchod

Když začal Zdeněk postonávat, byla jsem to já, kdo musel s Benem ven. Napřed mě to štvalo, ale nakonec jsem se na ty pravidelné procházky docela těšila. Dělaly dobře mě i jemu. „Že mi slíbíš, že kdyby se mi něco stalo, postaráš se o Bena.

Není nejmladší a nechci, aby ho utratili nebo aby skončil v útulku!“ prosil mě přítel. „Ale jdi ty, vždyť ti nic není!“ uhýbala jsem od odpovědi. Jenže Zdeňka jednoho dne odvezla rychá do nemocnice a odtud se už nevrátil.

Do poslední chvíle vypadal celkem zdravě. Šla jsem za ním do nemocnice i s Benem, ale lůžko bylo prázdné. „Pan Zdeněk krátce po převozu zemřel. Zastavilo se mu srdce,“ oznámila mi sestra. Zůstala jsem stát uprostřed chodby jako solný sloup. Nemohla jsem tomu uvěřit.

Zůstala jsem úplně sama

Ben, jako kdyby tušil, co se děje, dole u vrátnice, kde jsem ho nechala na hlídání hodné vrátné, vyl jak na Měsíc. Naléhavě a tklivě, hlasitě. Domů jsme se sotva dovlekli. Na toho psa jsem se nemohla ani podívat. Jako by za všechno mohl on! Byl mi protivný.

Nesnášela jsem ho! Počítala jsem dny, kdy se ho konečně zbavím. A teď ho mám napořád! Nevěděla jsem, zda mám plakat pro Zdeňka, nebo mít vztek kvůli psovi. Nakonec jsem vzteky probrečela celou noc. Ráno jsem se nemohla zvednout z postele. Celý svět zčernal.

Došlo mi, že nemám na světě vůbec nikoho. Jediného blízkého člověka, jsem ztratila. Co si teď sama stará ženská počnu?

Neměla jsem pro co žít?

K čemu je takový život, když už vás nikdo nepotřebuje? Na toho malého chudáka jsem napřed ani nepomyslela. Od smrti páníčka byl zalezlý, a i ven na procházku se šoural velmi neochotně.

„Pojď, musíme na procházku,“ říkala jsem mu s přemáháním, ale on se snažil trucovat. Možná mi tím chtěl dát najevo, že i on je nešťastný. Nechtěl se hnout. Dokonce se ke mně otočil zády! Vůbec mi nedošlo, že truchlí. Domnívala jsem se, že mi dělá naschvály.

Určitě věděl, že ho nemám ráda. Také jsem mu to dávala jasně najevo. U mě tedy žádnou šunku dostávat nebude. „Koukej to sežrat,“ nařídila jsem mu nad miskou těch nejlevnějších granulí. Přece za něho neutratím majlant!

Vzal ji na milost

Ben se na mě jen smutně podíval, zamručel a odešel si lehnout na pelech. Nejedl už tři dny a evidentně si raději vybral smrt hlady, než aby se dotkl něčeho tak podřadného. Začalo mě hryzat svědomí.

„Možná se na mě z nebe Zdeněk kouká“ napadlo mě a mazala jsem Benovi koupit konzervu. Vzal ji na milost, ale bylo vidět, že ji snědl s nejvyšším sebezapřením.

Pes, který plakal

Ani na vycházce to nebylo lepší. Motal se mi kolem nohou a štěkal jako o život. Od rána do večera jsem se starala jen o Bena. Aby jedl, aby šel na procházku, aby se nedrbal, aby mu něco nebylo, když měl tak horký čumák. V noci mě probudilo skučení.

Běžela jsem k Benovu pelechu. Plakal ze spaní! No vážně, ten pes plakal. Stála jsem nad ním a z očí mi tekly slzy. Bylo mi ho tak líto! Neodolala jsem a jemně ho pohladila po hlavě. On se ke mně přivinul a v polospánku mi olízl vděčně ruku. Moje srdce zalila láska.

Nečekaná něha

Láska tak silná, až mě ohromila. Vzala jsem Beníka do náruče a odnesla si ho k sobě do ložnice. Tady, v nohách postele našel můj nepřítel nový pelíšek. Hřál mě a já s radostí poslouchala, jak pěkně a pokojně oddychuje.

Ráno jsem mu k snídani připravila šunku a nastrouhanou mrkvičku. To, aby věděl, že ho mám ráda. Stali se z nás ti nejlepší kamarádi. Chodíme spolu na dlouhé výlety, sdílíme všechny myšlenky. Ben mě vrátil do života. Jsem teď Zdeňkovi moc vděčná za jeho psa!

Růžena O. (71), Litoměřice

Předchozí článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud