Domů     Děti o mě pečují! Jako v pohádce
Děti o mě pečují! Jako v pohádce
5 minut čtení

Navzdory nemoci si užívám života. Děti o mě vzorně pečují, takže si nemohu na nic stěžovat. Žiji si tak dobře, jako nikdy jindy!

Na děti jsem byla sama a nemohla jsem je rozmazlovat. Zpětně si uvědomuji, jak moc jsem na ně byla tolikrát přísná. Mnohdy i zbytečně! Po dvou klucích se mi narodila vytoužená holčička a já myslela, jak skvělý život mě čeká. Hodný manžel, a pěkné bydlení v čerstvě postaveném paneláku.

Musely mi pomáhat

Manžel dostal od podniku prostorný byt s balkonem a já byla štěstím bez sebe. Vydrželo nám to dva roky. Potom si ten můj našel jinou a já se stěhovala do městského bytečku na periferii. Od čtyř ráno jsem se nezastavila až do půlnoci.

Z mateřské jsem se musela rychle vrátit do zaměstnání, protože alimenty mi nestačily ani na nájem, přestože byl směšně nízký. Tak jsem hned ráno uvařila na večer, rozvezla děti do jeslí, školky a do družiny. Odpoledne to samé ve stejném pořadí.

Vyzvednout děti z jeslí, školky,družiny, doprovodit na kroužky, nakoupit, uklidit, napsat s dětmi úkoly a tak dále. Každá ženská to zná. Rychle jsem pochopila, že mi musejí děti pomáhat. Pravidelně a hodně!

Děti měly přísný režim

Každý potomek měl svůj úkol a každý si ho musel plnit. Za všech okolností. Nenakoupil jsi? Tak máme jen to, co najdeme v lednici. Nevyluxoval jsi? Nebude televize. Prostě děti měly přísný režim, což mi mnohokrát vyčetly.

Museli jsme vyjít s málem

Ani oblečení jsem jim nemohla pořídit luxusní, jaké měli jejich vrstevníci. A když jsme začali společně řešit, kam půjdou po základní škole, limitující byla vzdálenost školy i cena internátu. Prostě se s námi život nemazlil a já je nijak nešetřila.

Vždycky jsem zastávala názor, že děti nejsou z cukrkandlu, abych je musela chránit před kaž­dým deštíkem. Vyrostly a osamostatnily se. Neměli jsme spolu špatné vztahy, ale úplně skvělé taky ne.

Dceru jsem nechápala

Občas mě navštívila dcera, která si ode mě, na můj vkus až příliš často, půjčovala peníze. Vždycky je vrátila, ale její neschopnost vyjít s příjmem do další výplaty, mě vyloženě dráždila.

Nebrala jsem v potaz, že je stejně jako kdysi já s dětmi sama, bez manžela. Také ji brzy opustil, což bylo asi nějaké naše rodové prokletí. Kluci mi spíš telefonovali, než aby se obtěžovali přijít. Ani jeden neměl rodinu, zřejmě po zkušenostech z dětství.

Tak jsem trávila volné chvíle sama. Domnívala jsem se, že si v důchodu začnu trochu užívat života.

Na důchod jsem se těšila

Samozřejmě na nějaké utrácení můj čerstvě vyměřený důchod nebyl, ale na hezký život by mi peníze stačily. Vždyť co jsem už ve svém věku potřebovala? Určitě ne módní výstřelky nebo nějakou drahou kosmetiku.

Na vozíku

Jenže, člověk míní, a život mění, jak se říká. Na preventivní prohlídce mi lékařka objevila cukrovku. Neměla jsem vůbec žádné potíže, jen puchýř na noze se mi nechtěl hojit. Nakonec jsem přišla o malíček a potom i o kus nohy pod kolenem.

Naučila jsem se chodit s pomocí francouzských holí, ale zničehonic začaly problémy na druhé noze. No, přišla jsem i o ni těsně pod kolenem a ocitla se na vozíku. Bydlela jsem sice jen v prvním patře, ale ven jsem se nedostala.

Také dveře do koupelny byly najednou úzké a do linky nad dřezem jsem nedosáhla. Byla to učiněná katastrofa! Svolala jsem děti a oznámila jim, že budu muset do pečovatelského domu. A do té doby mi budou muset pomoct!

Prosit jsem nemusela

Čekala jsem, že mě odmítnou, nebo projeví neochotu, ale k mému údivu mi všichni tři moji potomci nabídli pomoc. „Mami, my tě v tom nenecháme. Na nějaký pečovatelák jsi mladá, vždyť jsi sotva začala pobírat důchod. Už jsme se dohodli.

Budeme se u tebe střídat každý den. A na ty schody jsme už požádali o takový ten schodolez. Abys mohla sama ven. A na futro ti přijde zedník příští týden. Kus vybourá, aby bylo širší! Neboj, to zvládneme!“ řekl syn a ostatní přikyvovali.

Byla jsem z nich úplně vedle. Že dostanu takovou odpověď, mě nenapadlo ani ve snu!

Jsem vděčná

Jak to, že jsem si nikdy nevšimla, že mám tak hodné děti? Nemohla jsem si pomoct a rozbrečela jsem se. Kluci se mi smáli a dcera mě utěšovala. „Mami, vždyť jsi toho pro nás tolik udělala. Přece bychom tě teď nezradili?“ ptala se a hladila mě po hlavě.

Bylo toho hodně, co pro mě musely děti udělat. Zvýšit postel, snížit skříňky od linky a další a další maličkosti, pro mě zásadní. K narozeninám jsem od nich dostala nový vozík. Krásný, lehký a skládací. To, aby mě mohli vozit na výlety!

Nemohu si pomoct, ale žiju si tak krásně, jako nikdy předtím. Moje nemoc nás všechny sblížila. Užívám si života a těším se na každý nový den!

Alžběta R. (65), Hodonín

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může