Domů     Děti o mě pečují! Jako v pohádce
Děti o mě pečují! Jako v pohádce
5 minut čtení

Navzdory nemoci si užívám života. Děti o mě vzorně pečují, takže si nemohu na nic stěžovat. Žiji si tak dobře, jako nikdy jindy!

Na děti jsem byla sama a nemohla jsem je rozmazlovat. Zpětně si uvědomuji, jak moc jsem na ně byla tolikrát přísná. Mnohdy i zbytečně! Po dvou klucích se mi narodila vytoužená holčička a já myslela, jak skvělý život mě čeká. Hodný manžel, a pěkné bydlení v čerstvě postaveném paneláku.

Musely mi pomáhat

Manžel dostal od podniku prostorný byt s balkonem a já byla štěstím bez sebe. Vydrželo nám to dva roky. Potom si ten můj našel jinou a já se stěhovala do městského bytečku na periferii. Od čtyř ráno jsem se nezastavila až do půlnoci.

Z mateřské jsem se musela rychle vrátit do zaměstnání, protože alimenty mi nestačily ani na nájem, přestože byl směšně nízký. Tak jsem hned ráno uvařila na večer, rozvezla děti do jeslí, školky a do družiny. Odpoledne to samé ve stejném pořadí.

Vyzvednout děti z jeslí, školky,družiny, doprovodit na kroužky, nakoupit, uklidit, napsat s dětmi úkoly a tak dále. Každá ženská to zná. Rychle jsem pochopila, že mi musejí děti pomáhat. Pravidelně a hodně!

Děti měly přísný režim

Každý potomek měl svůj úkol a každý si ho musel plnit. Za všech okolností. Nenakoupil jsi? Tak máme jen to, co najdeme v lednici. Nevyluxoval jsi? Nebude televize. Prostě děti měly přísný režim, což mi mnohokrát vyčetly.

Museli jsme vyjít s málem

Ani oblečení jsem jim nemohla pořídit luxusní, jaké měli jejich vrstevníci. A když jsme začali společně řešit, kam půjdou po základní škole, limitující byla vzdálenost školy i cena internátu. Prostě se s námi život nemazlil a já je nijak nešetřila.

Vždycky jsem zastávala názor, že děti nejsou z cukrkandlu, abych je musela chránit před kaž­dým deštíkem. Vyrostly a osamostatnily se. Neměli jsme spolu špatné vztahy, ale úplně skvělé taky ne.

Dceru jsem nechápala

Občas mě navštívila dcera, která si ode mě, na můj vkus až příliš často, půjčovala peníze. Vždycky je vrátila, ale její neschopnost vyjít s příjmem do další výplaty, mě vyloženě dráždila.

Nebrala jsem v potaz, že je stejně jako kdysi já s dětmi sama, bez manžela. Také ji brzy opustil, což bylo asi nějaké naše rodové prokletí. Kluci mi spíš telefonovali, než aby se obtěžovali přijít. Ani jeden neměl rodinu, zřejmě po zkušenostech z dětství.

Tak jsem trávila volné chvíle sama. Domnívala jsem se, že si v důchodu začnu trochu užívat života.

Na důchod jsem se těšila

Samozřejmě na nějaké utrácení můj čerstvě vyměřený důchod nebyl, ale na hezký život by mi peníze stačily. Vždyť co jsem už ve svém věku potřebovala? Určitě ne módní výstřelky nebo nějakou drahou kosmetiku.

Na vozíku

Jenže, člověk míní, a život mění, jak se říká. Na preventivní prohlídce mi lékařka objevila cukrovku. Neměla jsem vůbec žádné potíže, jen puchýř na noze se mi nechtěl hojit. Nakonec jsem přišla o malíček a potom i o kus nohy pod kolenem.

Naučila jsem se chodit s pomocí francouzských holí, ale zničehonic začaly problémy na druhé noze. No, přišla jsem i o ni těsně pod kolenem a ocitla se na vozíku. Bydlela jsem sice jen v prvním patře, ale ven jsem se nedostala.

Také dveře do koupelny byly najednou úzké a do linky nad dřezem jsem nedosáhla. Byla to učiněná katastrofa! Svolala jsem děti a oznámila jim, že budu muset do pečovatelského domu. A do té doby mi budou muset pomoct!

Prosit jsem nemusela

Čekala jsem, že mě odmítnou, nebo projeví neochotu, ale k mému údivu mi všichni tři moji potomci nabídli pomoc. „Mami, my tě v tom nenecháme. Na nějaký pečovatelák jsi mladá, vždyť jsi sotva začala pobírat důchod. Už jsme se dohodli.

Budeme se u tebe střídat každý den. A na ty schody jsme už požádali o takový ten schodolez. Abys mohla sama ven. A na futro ti přijde zedník příští týden. Kus vybourá, aby bylo širší! Neboj, to zvládneme!“ řekl syn a ostatní přikyvovali.

Byla jsem z nich úplně vedle. Že dostanu takovou odpověď, mě nenapadlo ani ve snu!

Jsem vděčná

Jak to, že jsem si nikdy nevšimla, že mám tak hodné děti? Nemohla jsem si pomoct a rozbrečela jsem se. Kluci se mi smáli a dcera mě utěšovala. „Mami, vždyť jsi toho pro nás tolik udělala. Přece bychom tě teď nezradili?“ ptala se a hladila mě po hlavě.

Bylo toho hodně, co pro mě musely děti udělat. Zvýšit postel, snížit skříňky od linky a další a další maličkosti, pro mě zásadní. K narozeninám jsem od nich dostala nový vozík. Krásný, lehký a skládací. To, aby mě mohli vozit na výlety!

Nemohu si pomoct, ale žiju si tak krásně, jako nikdy předtím. Moje nemoc nás všechny sblížila. Užívám si života a těším se na každý nový den!

Alžběta R. (65), Hodonín

Související články
5 minut čtení
Když můj bratr přišel před důchodem o práci, oznámil nám něco nevídaného. Muž, který celý život bloudil i po známých cestách, se rozhodl živit řízením auta! Když mi bratr Oldřich oznámil, že bude vozit lidi, málem jsem se rozesmála. Vždyť celý život odmítal jet autem i na dovolenou, protože neměl orientační smysl. Navigaci považoval za nesmysl a při cestě do Ostravy kdysi skončil u Kladna. Jenž
5 minut čtení
Se snachou jsme si jednoduše nesedly. Asi bychom s tím mohly obě v klidu žít, jenže péče o vnučku nás nutila spolupracovat. A to moc nešlo. Hlavně mně. Když mi syn Adam oznámil, že se bude ženit, měla jsem radost. Připravila jsem slavnostní večeři a těšila se, že se s jeho nastávající lépe poznáme. Renata přinesla květiny, pochválila jídlo a nabídla se, že umyje nádobí. Byla milá, ale od začátk
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud