Domů     Děti o mě pečují! Jako v pohádce
Děti o mě pečují! Jako v pohádce
5 minut čtení

Navzdory nemoci si užívám života. Děti o mě vzorně pečují, takže si nemohu na nic stěžovat. Žiji si tak dobře, jako nikdy jindy!

Na děti jsem byla sama a nemohla jsem je rozmazlovat. Zpětně si uvědomuji, jak moc jsem na ně byla tolikrát přísná. Mnohdy i zbytečně! Po dvou klucích se mi narodila vytoužená holčička a já myslela, jak skvělý život mě čeká. Hodný manžel, a pěkné bydlení v čerstvě postaveném paneláku.

Musely mi pomáhat

Manžel dostal od podniku prostorný byt s balkonem a já byla štěstím bez sebe. Vydrželo nám to dva roky. Potom si ten můj našel jinou a já se stěhovala do městského bytečku na periferii. Od čtyř ráno jsem se nezastavila až do půlnoci.

Z mateřské jsem se musela rychle vrátit do zaměstnání, protože alimenty mi nestačily ani na nájem, přestože byl směšně nízký. Tak jsem hned ráno uvařila na večer, rozvezla děti do jeslí, školky a do družiny. Odpoledne to samé ve stejném pořadí.

Vyzvednout děti z jeslí, školky,družiny, doprovodit na kroužky, nakoupit, uklidit, napsat s dětmi úkoly a tak dále. Každá ženská to zná. Rychle jsem pochopila, že mi musejí děti pomáhat. Pravidelně a hodně!

Děti měly přísný režim

Každý potomek měl svůj úkol a každý si ho musel plnit. Za všech okolností. Nenakoupil jsi? Tak máme jen to, co najdeme v lednici. Nevyluxoval jsi? Nebude televize. Prostě děti měly přísný režim, což mi mnohokrát vyčetly.

Museli jsme vyjít s málem

Ani oblečení jsem jim nemohla pořídit luxusní, jaké měli jejich vrstevníci. A když jsme začali společně řešit, kam půjdou po základní škole, limitující byla vzdálenost školy i cena internátu. Prostě se s námi život nemazlil a já je nijak nešetřila.

Vždycky jsem zastávala názor, že děti nejsou z cukrkandlu, abych je musela chránit před kaž­dým deštíkem. Vyrostly a osamostatnily se. Neměli jsme spolu špatné vztahy, ale úplně skvělé taky ne.

Dceru jsem nechápala

Občas mě navštívila dcera, která si ode mě, na můj vkus až příliš často, půjčovala peníze. Vždycky je vrátila, ale její neschopnost vyjít s příjmem do další výplaty, mě vyloženě dráždila.

Nebrala jsem v potaz, že je stejně jako kdysi já s dětmi sama, bez manžela. Také ji brzy opustil, což bylo asi nějaké naše rodové prokletí. Kluci mi spíš telefonovali, než aby se obtěžovali přijít. Ani jeden neměl rodinu, zřejmě po zkušenostech z dětství.

Tak jsem trávila volné chvíle sama. Domnívala jsem se, že si v důchodu začnu trochu užívat života.

Na důchod jsem se těšila

Samozřejmě na nějaké utrácení můj čerstvě vyměřený důchod nebyl, ale na hezký život by mi peníze stačily. Vždyť co jsem už ve svém věku potřebovala? Určitě ne módní výstřelky nebo nějakou drahou kosmetiku.

Na vozíku

Jenže, člověk míní, a život mění, jak se říká. Na preventivní prohlídce mi lékařka objevila cukrovku. Neměla jsem vůbec žádné potíže, jen puchýř na noze se mi nechtěl hojit. Nakonec jsem přišla o malíček a potom i o kus nohy pod kolenem.

Naučila jsem se chodit s pomocí francouzských holí, ale zničehonic začaly problémy na druhé noze. No, přišla jsem i o ni těsně pod kolenem a ocitla se na vozíku. Bydlela jsem sice jen v prvním patře, ale ven jsem se nedostala.

Také dveře do koupelny byly najednou úzké a do linky nad dřezem jsem nedosáhla. Byla to učiněná katastrofa! Svolala jsem děti a oznámila jim, že budu muset do pečovatelského domu. A do té doby mi budou muset pomoct!

Prosit jsem nemusela

Čekala jsem, že mě odmítnou, nebo projeví neochotu, ale k mému údivu mi všichni tři moji potomci nabídli pomoc. „Mami, my tě v tom nenecháme. Na nějaký pečovatelák jsi mladá, vždyť jsi sotva začala pobírat důchod. Už jsme se dohodli.

Budeme se u tebe střídat každý den. A na ty schody jsme už požádali o takový ten schodolez. Abys mohla sama ven. A na futro ti přijde zedník příští týden. Kus vybourá, aby bylo širší! Neboj, to zvládneme!“ řekl syn a ostatní přikyvovali.

Byla jsem z nich úplně vedle. Že dostanu takovou odpověď, mě nenapadlo ani ve snu!

Jsem vděčná

Jak to, že jsem si nikdy nevšimla, že mám tak hodné děti? Nemohla jsem si pomoct a rozbrečela jsem se. Kluci se mi smáli a dcera mě utěšovala. „Mami, vždyť jsi toho pro nás tolik udělala. Přece bychom tě teď nezradili?“ ptala se a hladila mě po hlavě.

Bylo toho hodně, co pro mě musely děti udělat. Zvýšit postel, snížit skříňky od linky a další a další maličkosti, pro mě zásadní. K narozeninám jsem od nich dostala nový vozík. Krásný, lehký a skládací. To, aby mě mohli vozit na výlety!

Nemohu si pomoct, ale žiju si tak krásně, jako nikdy předtím. Moje nemoc nás všechny sblížila. Užívám si života a těším se na každý nový den!

Alžběta R. (65), Hodonín

Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.