Myslela jsem si, že dělám dobře, když upozorním úřady na kamarádčiny potíže s dcerou. Otočilo se to proti mně. Vysloužila jsem si pár facek.

Děti vychovávala sama. Když bylo jejímu synovi devatenáct, přestěhoval se k přítelkyni a Mirka zůstala sama s dcerou Viky. V tu dobu potkala muže, který ji po letech samoty oslovil. Začali spolu bydlet.

Mirka ale netušila, jaký problém tím nastane. Její přítel si s dcerou nepadl do oka. Dospívající Viky byla náhle nezvladatelná. Večerní útěky z domova se stávaly častou záležitostí.

Otevřenou náruč a porozumění našla u výrazně staršího muže, za ním odešla. Mirka si nevěděla rady a se svým trápením se obrátila na mně – svou kamarádku. Radila jsem jí, ať se obrátí na policii. Kdybych jen tušila, jaký věci dostanou spád.

Hloupá rada

Postaršímu pánovi, k němuž se Viky upnula, a který zneužil situace, se moc nestalo. Skončil sice před soudem, ale odnesl si jen podmínku. Mirka skončila před soudem taky.

Rozhodl, že svou dceru nezvládá, a Viky bude umístěna do zařízení pro nezletilé. Za svou radu jsem si od nešťastné Mirky vysloužila pořádnou facku, až se mi nohy podlomily. Praktiky v ústavu nebyly nejcitlivější, dalo by se říci, že v zařízení vládla šikana.

Viky po několika týdnech utekla a znovu po ní pátrala policie. Svou matku nenáviděla. Pozdě jsem litovala své rady. Celé noci jsem myslela na to, jak jsem své kamarádce asi ublížila.

Moc přísný trest

Rozběhla jsem se za známou právničkou, která si uměla poradit se vším. Měla i dobrou známou. Viky se nám podařilo najít a přesvědčit ji, aby se nechala hospitalizovat na dětské psychia­trii, aby se nemusela vrátit do nenáviděného zařízení.

Do jejích patnáctých narozenin, které byly vysvobozením, nezbývalo naštěstí dlouho. Sestřičky i lékaři si Viky nemohli vynachválit. Stala se nejhodnějším pa­cientem. Když nastala chvíle, kdy měla psychiatrii opustit, přijela si pro ni babička.

Své matce Viky nikdy neodpustila. Mně se ale podařilo si to s Mirkou vyříkat a jsme zase kamarádky.

Daniela (64), Brno