Vyhlédla si mě a už nepustila. Důvěřivě jsem podepsala smlouvu, kterou jsem ani nečetla. Hned za týden jsem se měla vystěhovat. Tragédie!

S manželem jsme bydleli v krásném čtyřpokojovém bytě. Byl velký kutil a náš byt byl bez jediné chybičky. Dobře osvětlená komora, nová okna, krásně obroušené a natřené parkety.

Hledala jsem řešení

Když manžel umřel a dcera se odstěhovala kvůli zaměstnání do vedlejšího města, zůstala jsem v něm sama. Smutno mi nebylo, vždycky jsem se měla čím zabavit, ale přece jen. Platit zbytečně energie mi přišlo jako holý nesmysl.

A také jsem se chystala trochu přilepšit dceři. Koupila bych si malý byteček, klidně jednopokojový, a o zbylé peníze z prodeje bytu bych se s dcerou rozdělila. Se svými plány jsem se Jitunce nesvěřila.

Šetřila totiž každou korunu na ten svůj vytoužený domeček se zahrádkou. Ani děti si zatím nechtěla pořídit, a to už měla, dle mého, nejvyšší čas! Prý si nemůže dovolit jít na mateřskou.

Hned mi byla sympatická

Obvolala jsem pár realitních firem, a když jsem slyšela, jak vysokou si berou provizi, rozhodla jsem se prodat byt sama. Soused skepticky vrtěl hlavou, jako abych si dala pozor, ale já jen bezstarostně mávla rukou. Lidé toho nadělají!

Ani jsem se nemusela příliš namáhat, když se mi přihlásila taková moc sympatická paní. Prý se doslechla, že prodávám byt. Mohlo jí být kolem padesáti a byla oblečená v hezkém kostýmku. Na první pohled mi byla sympatická. Měla o můj byt opravdu velký zájem.

Pečlivě si ho prohlédla a na všechno se vyptala. Dokonce zkontrolovala i okna, zda doléhají. To se mi líbilo. Ta její pečlivost! Jen jedno mi vadilo. Moc na koupi spěchala. Skoro až moc. Ale všechno, i ten svůj spěch zdůvodnila.

Úplně mě zhypnotizovala

„Víte, vrací se mi syn z ciziny a já mám malý byt. Potřebuje, abychom bydleli společně, protože je na dvě malé děti úplně sám. Manželka mu zemřela na zákeřnou nemoc.

Peněz mám dost, moji rodiče dostali nějaké peníze z restituce, ale o byty je teď nouze, zvlášť o takové! Ve starém domě, žádný panelák. Dala bych vám klidně o sto tisíc víc, ale musela byste se vystěhovat do týdne,“ řekla. Já jsem ji ještě litovala!

Pomohu jí a zároveň získám tolik peněz navíc! Vymínila jsem si čas do druhého dne. Na rozmyšlenou. Ale rozhodnutá jsem už vlastně byla. Paní přišla na minutu přesně a přinesla mi několik nabídek malých bytů. Líbily se mi hned dva.

Ani jsem si nevzala brýle, abych si přečetla smlouvu, kterou s sebou paní přinesla. Podepsala jsem a na tu koupi jsme si připily domácím bezinkovým likérem!

Byla jsem lehkomyslná

Jen co ta paní odešla, popadla jsem smlouvu a spěchala za sousedem. Zasedl ke stolu a začetl se. Dokonce si na to vzal lupu! Po chvíli se na mě vyděšeně podíval: „Proboha, co jste to podepsala?!

Vždyť vy se musíte vystěhovat, aniž by vám ta ženská cokoliv zaplatila. Datum platby je tak zamlžený, že se ho nedomůžete ani soudně!“ Zůstala jsem na souseda nechápavě hledět. „Volejte dceři. Okamžitě!“ Jen co dcera přiběhla, zamával jí smlouvou u hlavy:

„Vaše maminka přijde o byt a stane se z ní bezdomovkyně. Nebude mít na koupi ničeho, natož bytu!“ Dcera málem omdlela. Smutně se na mě podívala a zeptala se: „Jak jsi mohla něco tak hloupého udělat?“

Byla ze mě roztrpčená

Na to jsem neměla co říct. Ta paní byla tak hodná. Vůbec mě nenapadlo, že je to podvodnice. Ani teď se mi tomu nechtělo věřit. Možná se jedná jen o nějaké nedorozumění… „Prosím tě, mami, vzpamatuj se. Tobě nepomůže ani soud.

Prostě jsi to podepsala, a hotovo!“ Rozplakala jsem se. „Musíme tu ženskou přelstít! My ji taky podvedeme!“ řekla a zasedla k internetu.

Dceru napadla spásná myšlenka

Hledala nějaký nápad a taky ho našla. Vyrobila listinu, ve které stálo, že se léčím s nervy a dočasně nesmím o ničem sama rozhodovat. A že je ustanovena jako můj opatrovník a všechno musí podepisovat ona.

Bylo to docela věrohodné a já z celé duše doufala, že to zabere. Zavolala jsem podvodnici s tím, že si chci dohodnout pevné datum stěhování.

Ulevilo se mi

Ještě týž den u mě byla jako na koni. V obýváku na ni ovšem čekala dcera. Tvářila se úředně a důležitě. Svoji roli si náležitě užívala! Vždyť také ve škole hrála několik let ochotnicky divadlo. Ta sympatiká paní se začala trochu nejistě ošívat.

Tohle tedy nečekala! „Paní, máte u sebe tu maminčinu smlouvu?,“ začala dcera mírně. Podívala se na ten papír a vzdychla.

„A víte, že pokud na ní nemáte můj podpis, je neplatná?“ zeptala se a vytáhla k tomu účelu černé kožené desky, ve kterých byl zfalšovaný papír. Podvodnice se rozklepala. Vytáhla mnou podepsanou smlouvu a podala ji dceři.

Ta ji popadla a před našimi zraky roztrhala. Byl konec. Oddechla jsem si! Díky dceři jsem nepřišla o byt!

Jindra Z. (64), Litvínov