U nás doma se věřilo, že ta drobná zvířátka chrání rodinný krb. Babička mi kladla na srdce, že pavouky nikdy nesmím vyhnat. Poslechla jsem ji.
Většina lidí je nesnáší, dokonce se jich bojí. Ve svém bytě vysmejčí každou skulinu, aby je vyhnali. Nebo dokonce pavouka zabijí. A přitom je to tak užitečné zvíře. Zabít pavouka bylo v naší rodině zakázané. Po generace sehrával roli strážce rodinného štěstí a chránil domov před zlem.
Pamatuji si, jak si v mém dětství „vypěstovala“ maminka doma pavouka abnormálně velkého. A my děti mu s oblibou chytaly mouchy. Otec ukazoval rodinného mazlíčka sídlícího v předsíni vyděšeným návštěvám a chlubil se, že se nám podařilo si ho ochočit. V domě babičky a dědečka to bylo nejinak.
Snědla ho kočka
Pamatuji si, jak nám babička kladla na srdce, že nesmíme nikdy vyhnat z domu jediného pavouka. Fobie z pavouků, kterou „trpělo“ několik mých spolužaček, byla pro mě nepochopitelná.
Já jsem v „rodinné tradici“ pokračovala i v dospělosti, pavouky jsem doma vítala.
I v zaměstnání jsem kontrolovala nenápadně rohy, a pokud jsem někde pavouka objevila, odnesla jsem ho na bezpečné místo, aby ho uklízečka nevysmejčila nebo někdo nezabil. A doma jsem pocítila vždy štěstí, když se nějaký nastěhoval.
Jeden zvlášť pěkný exemplář se jednou zabydlel u stropu nad mým pracovním stolem, říkala jsem mu Merlin, a zvykl si na mě tolik, že se mi pravidelně spouštěl až nad rameno, jako by kontroloval, co na počítači píšu.
Dělal to tak dlouho, až se mu výlet od stropu ke mně stal osudným.
Naše kočka totiž bdí, i když se tváří že spí. A tak se vymrštila a jediným přesně mířeným skokem, schramstla Merlina v letu a spolkla. Málem jsem to tehdy oplakala. Co když nás teď štěstí opustí, bála jsem se. Naštěstí se tak nestalo, zatím.
Kdy přijde?
Moje dcera tuto tradici už bohužel nesdílí. Myslím, že na tom zapracoval její otec a hlavně tchyně. První věta, kterou se naučila říkat už jako maličká, byla:
„Mám arachnofobii!“ Toto slovo mají problém vyslovit mnozí dospělí, pro mou dcerku bylo však jedním z prvních, ačkoli ráčkovala.
Dalo mi velkou práci, než jsem ji zbavila hysterického strachu z neškodného pavoučka. V současnosti vládne v naší domácnosti kompromis. Jakmile odchytím pavouka, omluvím se mu a odnesu jej do kůlny. A dcera už taky neječí při pohledu na každou pavučinku na stěně.
Sny o pavoucích
Když jsem přestala mít pavouky doma, začali mi vstupovat do snů. Nikdy jsem z nich neměla nepříjemný pocit. Jednou se mi zdálo, že jdu po točitých schodech a narazila jsem na pavučinu přes celé schody. „Tu síť jsem předl opravdu dlouho!“ Zaslechla jsem.
Otočila jsem se a stála tváří v tvář obrovskému pavoukovi. Díváme si do očí a já povídám: „Nechci ti ji zničit, ukaž mi jinou cestu ven.“ Vedl mě labyrintem chodeb.
Ráno jsem si přečetla, co to znamená – že moje trpělivost konečně přinese ovoce a problém skončí.
Následující den jsem šla s dcerou k logopedovi a poprvé se jí podařilo vyslovit výstavní R. Konečně přestala ráčkovat. Naše trpělivost a snaha přinesly výsledek. Přesně, jak předpovídal můj sen.
Libuše (52), Třebíč
