Domů     Zbyly mi jen oči pro pláč
Zbyly mi jen oči pro pláč
4 minuty čtení

Rozvod, stěhování a nedostatek peněz. Na jídlo mi zbývalo jen pár stovek. Jen kvůli dětem jsem se musela postavit osudu čelem a vybojovat si domov!

Tvrdit, že moje manželství bylo někdy úplně šťastné, bych s čistým svědomím nemohla. Že jsem udělala největší chybu svého života, jsem věděla už pár dní po svatbě. To, když se na manžela provalila nevěra.

Odpustila jsem mu, ale jeho věrnost neměla dlouhého trvání. Doma ho neudržely ani naše dvě krásné děti.

O rozvod jsem nestála

Časem jsem si zvykla, že je můj Jan táta na baterky a manžel úplně k ničemu. „Rozveď se, co z něho máš?“ domlouvaly mi holky z práce. Já ale z obav ze samoty se rozvádět nechtěla. Když přišly děti do puberty, nastalo doma peklo.

Vadilo jim, že nemáme peníze, abych pořídila všechny nezbytnosti, jako je mobil a počítač. Do toho všeho přišel manžel s tím, že s nejnovější milenkou čeká rodinu. Byla to úplně mladá holka, jen o tři roky starší než syn. Nebylo jí ani dvacet!

Co na tom mém viděla, mi bylo záhadou. Nebyl to žádný krasavec, a dokonce ani penězi neoplýval. Ale vlastně, co já věděla? Nesvěřoval se mi. Stáli jsme před rozhodnutím, jak naložíme se společným majetkem. Tím byl jen byt. Jinak jsme neměli téměř nic.

Vše bylo beznadějné

Nezbývalo, než byt prodat a pořídit dva. Jeden pro děti a  pro mě, druhý pro Jana a jeho novou rodinu. Domnívala jsem se, že prodejem získám i pár korun do začátku, ale ceny šly zrovna dolů a musela jsem být málem ráda, že ještě nedoplácím.

Naložili jsme se synem naši obstarožní pračku a ledničku, popadly s dcerou pár tašek s oblečením a společně vyrazili vstříc novému životu. Ještě jsme se vrátili pro naše staré postele a pár židlí.

Ani stůl jsme si nesměli vzít, byl starožitný, po manželově mamince. Čekal nás malý a notně zdevastovaný byteček na samém okraji města. Ceny tu byly samozřejmě o hodně nižší než v centru. Ale také hodně zaslouženě. Prošlapané lino, oprýskané zdi a rozpadající se kuchyňská linka.

Byla jsem na dně

Sedla jsem si na svoje staré štokrle, které jsem držela celou naši strastiplnou cestu v ruce, a rozplakala se. Děti pomalu ztratily zpurné výrazy a začaly mě utěšovat. „Nebreč, mami, my to zvládneme!“ Jen naši dva pejsci, voříšci, nadšeně vrtěli ocásky.

Asi se jim zalíbila přemíra pachů, která se tu nesla vzduchem. Pocházela z nedaleké skládky, a když se otočil vítr naším směrem, museli jsme okamžitě utěsnit okna, jinak bychom nevydrželi.

Hned druhý den, místo plánovaného nákupu nových skříněk pro děti, jsem musela koupit barvy na zeď, nějakou tu chemii kvůli deratizaci a spoustu dalších věcí, s kterými jsem nepočítala.

Dvě práce mě vyčerpaly

Čekala nás dřina a zase dřina. Nakonec jsem povolila dětem nejít do školy. Společně s nimi jsem stihla vymalovat. Dole ve vchodě jsem si všimla inzerátu na nástěnce. Byl to noční úklid kanceláří.

A tak jsem po celodenním stání u pultu s lahůdkami šla, po malém odpočinku doma, opět do práce. Vracela jsem se před půlnocí. Každá koruna se hodila! Po pár dnech jsem se cítila vyčerpaná, že jsem se ani usmát nemohla.

Děti se zapojily

„Takhle to, mami, dál nejde. Neboj, my ti se vším pomůžeme,“ utěšovala mě dcera. Uvědomila jsem si, jak se změnila. Z neustále naštvané puberťačky se stala milou a pozornou dívkou. Začala roznášet letáky a z peněz krmila naše dva pejsky. I syn se pochlapil.

S kamarádem chodil uklízet na tu naši zapáchající skládku. Dostával pár stokorun, ale hodně věcí našel. Jednou dokonce postarší fungující kolo nebo proutěné houpací křeslo! Stačilo ho pořádně vydrbat a natřít. Docela dobře se v něm odpočívá.

Tak se občas pohupuji a přemýšlím, jak to se mnou život nějak podivně zkoulel. I moje kamarádky z práce mě překvapily. Složily se na mě a k narozeninám mi daly rovných pět tisíc! Rozplakala jsem se.

Jsem na sebe pyšná

Můj nový život po rozvodu, který se zdál tak beznadějný a bezútěšný, se změnil o tolik k lepšímu. Byteček byl tak útulný! Nábytek natřený veselými barvami a ozdobený květovanými závěsy.

Pejsci si spali v nově ušitých pelíšcích a dceři a synovi jsem dokonce postupně našetřila i na ty jejich vytoužené mobily. Vše bylo zase dobré a my byli po dlouhé době šťastní. Vlastními silami jsme si vybojovali lepší život!

Bára S. (58), Litvínov

Související články
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika