Bláznivou, dvakrát rozvedenou tetu Barboru jsem měla ráda. Ale řídit se jejími radami, co se týká líčení a oblékání, bylo nebezpečné.

Na letní byt k nám pravidelně přijížděla teta Barbora, na tři týdny její přítomnosti jsem se pokaždé těšila. Proti tetě Barboře byli všichni ostatní z naší rodiny beznadějní suchaři. Táta cifr­špión, máma kuchařka. Až teta Barbora naši zkostnatělou domácnost rozsvítila.

Už jen její příjezd byla událost! Vyplula z taxíku, řidič za ní, prohýbal se pod tíhou těžkých kufrů, pro další brašny se vracel.

Teta v nepřehlédnutelném klobouku, úchvatných letních šatech, lodičkách s vysokými podpatky a kabelkou na stříbrném řetízku pištěla: „Jsem tady! Copak mě tu nikdo nečeká?“

Vyhrnuli jsme se z baráku, objímali ji a přidělili jí pokoj v podkroví, kam jí táta odtahal zavazadla. Teta se usadila v obýváku, kterému říkala salon, poručila si kávu a rakvičku a mluvila o tom, že může mít každého chlapa, na kterého si ukáže.

V osm doma

Poslouchala jsem ji se zaujetím, na rozdíl od táty, který neskrývaně protáčel oči. „Ale proč ti tedy dva utekli, Barborko?“ namítl, narážeje na skutečnost, že je teta dvakrát rozvedená. Odstřelila ho očima a řekla: „Byli to ubožáci, Pepo. A ujišťuji tě, že toho nikdy nepřestanou litovat.“

Sebevědomí jí prostě nechybělo. Kupodivu to byla právě teta Barbora, kdo vážně ohrozil můj vztah s Karlem. Doposud jej ohrožovali jen rodiče, kteří na mě zlostně volávali: „V osm doma!“

Odpovídala jsem, že v osm tancovačka přece začíná, tak jak bych mohla být v osm doma? „To mě nezajímá. V osm doma,“ zněla odpověď. Teta se za mě naopak přimlouvala. „Nechte tu holku žít,“ rozčilila se.

„Mladá je jen jednou. Přijď klidně o půlnoci, holčičko. Tvoje máma si neumí představit, jaké to je, být mladá, ta nebyla mladá nikdy. Je suchar. Ale jak to, holka, vypadáš?“

Zrovna jsem odcházela na rande. Lekla jsem se, že jsem někde od rtěnky nebo od omítky, ale teta měla na mysli cosi jiného. „Copak ty se vůbec nemaluješ?“ úpěla. Odvětila jsem, že nepatrně.

Co se stalo?

Posadila mě před zrcadlo v koupelně a tři čtvrtě hodiny na mé vizáži intenzivně pracovala. Když jsem se pak na sebe podívala, nepoznávala jsem se. Věřila jsem ale, že teta Barbora moc dobře ví, co dělá. Horší ale bylo, že mě nepoznal ani Karel. K smrti se vyděsil.

Přivítal mě slovy: „Panebože, co se ti stalo? Kdo ti to udělal? Takhle se mnou nemůžeš jít po vsi, propadl bych se hanbou.“ Otočila jsem se na podpatku a odešla. Doma jsem se zamkla v pokojíčku a do noci brečela.

Pak jsem se důkladně umyla a usnula jako špalek. Vzbudily mě až kamínky dopadající na okno. „Choval jsem se jako blbec,“ kál se dole Karel. „A já zas vypadala jako přízrak,“ vzdychla jsem.

Oba jsme se začali smát, a tak jsme si odpustili. Tetu Barboru jsem o dva roky později pozvala na svatbu, ale nedovolila jsem, aby mě líčila či aby mi radila s výběrem šatů. A tak jsem tehdy byla opravdu půvabná nevěsta.

Jarmila (68), Pardubicko