Domů     Jasně, že mi už není čtyřicet
Jasně, že mi už není čtyřicet
4 minuty čtení

A co má být? Ve dvaceti jsem měla jiné představy o tom, co budu dělat ve čtyřiceti, a nedovedla jsem si představit svoji šedesátku. To se vymykalo všemu!

Když máte život před sebou, všechno je nějak jednodušší, někdy dokonce černobílé. My jsme mladí a to je to, co nás zajímá. „Jednou na vás dojde,“ smávala se moje babička Květa, když mě kárala, že jsem moc zbrklá a ničeho si nedovedu vážit.

Kouzelná babička

Nebyla to tak docela pravda, ale babička ráda přeháněla podle zásady, že když to dost přeženeš, něco v těch mlaďoších zůstane. Věděla, že ji mám ráda, a tak mě tím škádlila. Když jsem byla dítě, byla to moje kouzelná babička.

Uměla vyprávět strašidelné pohádky, při kterých jsme se s bratrem báli, až jsme se schovávali pod peřinu. Maminka pak vždycky babičce hubovala, že se z nás stanou cvoci, ještě k tomu ustrašení.

Pořádná facka

Kdepak, oba máme pro strach uděláno. A čím se kalendář otáčí rychleji a rychleji, trochu se bojíme jediného. Stáří. Neříkejte, že si občas nepoložíte stejnou otázku. Co bude, až budu stará? Tak to si teď říkám.

Budeme to slavit

Mám slavit kulatiny, už se to chystá. Bratr občas po mně pomrkává, že jako už na mě došlo. Mizera! Jako kdyby ho to také nečekalo! Vždyť mu bude také šedesát, tak co řeší? „Budeme to slavit?“ ptal se tuhle na rodinné sešlosti.

Grilovali jsme a já měla sto chutí po něm hodit takové ty obracecí kleště. Z legrace, jen jsem naznačovala. On si mě vždycky dobíral a já nezůstávala v odpovědích pozadu. „Budeme to slavit!“ potvrdila jsem.

„Víš, co mi to dalo dřiny se toho dožít?“ To zase zpozorněl manžel. On je Petr tak trochu suchar, ale to není žádná vada, kvůli které bych ho přestala mít ráda. „Jaké dřiny?“ zeptal se Petr, aby to ještě víc rozmáznul, že nepochopil, jak si zase dělám legraci.

Zase špičkoval

Nechala jsem ho tápat. On se s tím zase nějak vyrovná. „Ale docela se držíš,“ smál se do toho ticha bratr Leoš. „Ani nevypadáš, že už jsi tak stará!“ Leoše jsem chtěla hned zaškrtit, jako už tolikrát v našem životě. Zase špičkoval.

Ale zase jsem na druhou stranu na ty jeho řeči už zvyklá. „A nemáme to slavit už dneska? Co když se toho nedožiješ?“ A já po něm ty obracecí kleště hodila. Netrefila jsem se, ostatně, to se mi stává.

„Těsně vedle!“ provokoval, ale pak se zklidnil a přinesl moji vrhací zbraň, abych mohla pokračovat v grilování.

Budu babičkou

Naše děti poskakovaly vesele kolem, docela je bavilo, když jsme se my dva štengrovali. Leoš má dvě střepaté holky, Marušku a Ivetu, já si s Petrem pořídila dva kluky, dvojčata. Roberta a Romana.

Už jsou to dospělí lidé, ale někdy se pořád ještě chovají jako puberťáci. Na nich jsem zjišťovala, jak rychle stárnu. A byl to docela fofr. Když maturovali, říkala jsem si, že je fajn, když mám už tak velké děti a ještě jsem mladá.

Po promocích už jsem si nic takového neříkala. Už mi nebylo čtyřicet, ale pořád to šlo. Už jsem měla víc času, rodina je usazená, kluci mi začali brzy vyhrožovat, že budu babičkou. A to Leoš, který je o dva roky mladší, už dědečkem je.

Jeho střapaté holky si pospíšily. „Tak mladá, a už budu babičkou?“ poznamenala jsem. „Když myslíš,“ reagoval bratr. „Se mnou to tenkrát docela zamávalo,“ přiznal.

Koledovala jsem si

Já se na tu roli připravila a také moc těšila. Nevadí přece, že další generace vás v kalendáři posune dál a dál. Nebudu lomit rukama proto, že moji synové vstupují do života naplno. O to jsem si přece dlouho koledovala, a ráda!

Tak si tu šedesátku oslavím jako babička. A bude to velká paráda se vším všudy, rozhodla jsem se. Jo, já, která bych to normálně tak nějak přešla! Všichni se na to těší a já jim tu radost udělám!

Byla to paráda

Oslavila jsem šedesátku a dodnes na to vzpomínám. Mám kolem sebe lidi, které miluji. Vím, že mě také mají rádi. Naše rodina už má tři generace. Jak ráda bych se pochlubila naší kouzelné babičce…

Radka Š. (57), Tábor

Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.