Ten kout zahrady pod skalou nás lákal vždycky. Když jsme tam uviděli modré světýlko, začali jsme kopat. Dědeček měl pravdu, zahrada skrývala poklad.
Babiččina velká zahrada s mnoha tajemnými zákoutími si přímo říkala o důkladné prozkoumání. Jako děti jsme ji dokonale prohledali a totéž udělali i rodiče, když byli malí.
Zejména dědeček nás v našich dobrodružných aktivitách podporoval. Když jsme se do hledání pokladu nehrnuli, sám nám tuto letní prázdninovou aktivitu připomněl.
První léto bez dědečka
Se strýcem a tatínkem jsme dokonce prolezli nedalekou zříceninu a kopali pod Šibeničním vrchem v místech, kde stával dům místního lakomce. Na obou místech měl být podle pověsti zakopaný poklad.
Ať jsme se ale snažili sebevíc, podařilo se nám najít jen starou kliku od dveří a rezavou rozbitou svítilnu. Ten den, kdy jsme narazili na truhlu plnou šperků, jsme se o hledání pokladu vůbec nesnažili. Bylo léto, první léto, které jsme na chalupě trávili bez dědečka.
Krátce předtím zemřel, měl slabé srdce. Ten večer jsme seděli v kuchyni a dlouho do noci karty. Sestřenice Jarka se bála jít sama na záchod do kadibudky na dvoře, tak jsme vyrazili s ní. A tam jsme to uviděli. Namodralé světýlko. Podivně poskakovalo v rohu zahrady u skály, kde míval dědeček malý sklípek.
Splněný sen
Nejprve jsme se báli, vzpomněli jsme si na bludičky a jiné děsivé pohádkové postavy. Pak jsme si ale řekli, že jsme ještě děti a na čisté duše si mocnosti pekelné nepřijdou.
Cestou stál skleník, kde se každý z nás chopil zahradního náčiní od motyček až po hrábě. A poté jsme vyrazili za světýlkem.
Kmitalo stále kolem stejného místa pod dubem, který tam stál od nepaměti. Byl tam velký kámen a nás napadlo, že bychom měli začít kolem něj hrabat a kopat. A tak jsme narazili na truhlu. Mates běžel pro rodiče. Přiběhla celá rodina, včetně babičky.
Když se nám povedlo víko vypáčit, naskytl se nám nejúžasnější pohled v životě. Poklad! Dlouho jsme se jím kochali – a pak jej odevzdali. To nálezné, co jsme dostali, nám tehdy všem hodně pomohlo.
Nepatřili jsme k rodině, která by si mohla finančně vyskakovat. Dodnes si myslím, že to modré světýlko nám odněkud z druhého břehu poslal dědeček, aby nám dokázal, že jsme poklady nehledali marně.
Zuzana (69), Louny
