Náš syn byl naše pýcha. Vyrostl z něho známý rocker a skvělý muzikant. Dlouho byl sám, a až když překročil čtyřicítku, zamiloval se. Rozhodně to ale nebyla dobrá volba.
Libor byl vynikající muzikant a pěkný chlap. Měl dva metry a jako správný rocker vlasy až na záda. Byl to rozený komediant a byla s ním vždy sranda. Už odmala nám dělal domácího šaška a my se s ním doma hodně nasmáli.
Také už jako pětiletý všem návštěvám zpíval a předváděl své taneční kreace. „Budu jednou slavný rocker!“ tvrdil s vážnou tváří. A tím se také stal.
Do ženění se nehrnul
Bydleli jsme v jednom domě. My dole a Libor nahoře. Doma se ale moc nezdržoval, protože jezdil koncertovat po celé republice. Vlastně nám ani nevadilo, že je sám, protože on si svobody očividně užíval. Až jednou přivedl domů dámskou návštěvu.
„To je Andula,“ pravil a tím nás seznámil se svojí nastávající. Byla pěkná, ale něco se mi na ní nezdálo. Ale nechtěla jsem do budoucí snachy šťourat. „Třeba se pleteme, řekl večer manžel, kterého také nenadchla. Přitom se snažila být milá a slušná. Vzali se. Nadšená jsem z toho vůbec nebyla.
Nemoc mu vzala vše
Po pár letech se u našeho syna projevilo neurologické onemocnění a on musel ukončit kariéru muzikanta. Začal učit hudbu soukromě. O peníze nouzi neměli, protože syn stihl vykoncertovat slušné peníze a měl tantiémy za cédéčka, co s kapelou nahráli.
Jen to najednou nebyl ten „slavný muzikant“. A to naší snaše začalo evidentně vadit. Zřejmě se zamilovala do toho, čím náš syn je, a ne do něj, jako do člověka.
Klidně na něj kašlala
Najednou se chovala jako namyšlená fúrie, která jen diktovala, přikazovala a kritizovala. A do dětí se jí také nechtělo, přitom my bychom už všichni moc rádi slyšeli dětský smích po domě.
Problém byl, že zdraví našeho syna se horšilo a měl občas dny, kdy se sotva hýbal. Jeho žena, místo aby se o něj postarala alespoň v těchto chvílích, tak odjela k „mamince“. Když jsem se ho zeptala, proč a co vlastně celé dny dělá, pokrčil jen rameny.
Nechtěla jsem tedy synovi ještě přitěžovat. A netušila jsem, co si ještě snacha dovolí. Když musel syn na čas do nemocnice, přivedla si do našeho domu cizího chlapa!
Byl to šok
Objímali se, smáli se a bylo jí úplně jedno, že ji vidíme. Nevěděla jsem, co mám dělat. Mám to svému zdrcenému synovi říci, nebo mám raději mlčet? Syn to časem vyřešil za mě.
„Mami, Andula je o hodně mladší než já a já jsem díky své nemoci chlap na baterky,“ řekl mi jednou na zahradě. „Co tím chceš říct?“ začala jsem tušit něco neblahého. „Že vím, že někoho má!“ řekl a bylo ticho. Nevěděla jsem, jak na to reagovat.
Nic neřešil
Snachu jsem z hloubi duše nenáviděla, protože byla schopna trápit syna, který by pro ni udělal první poslední, i když to sám měl tak těžké. „Proč se s ní nerozejdeš?“ zeptala jsem se. „Bojím se, že by nás připravila o náš dům.
Uzavřel jsem s ní špatnou předmanželskou smlouvu, jak jsem byl zamilovaný!“ Navíc přiznal, že nemá dost sil na rozvod. To horší ale mělo teprve přijít. Jeho žena jeho a také nás začala normálně terorizovat.
To přehnala
Jednou nechala klíče v zámku zevnitř, takže musel zůstat u nás, než se madam vyspinkala, podruhé odešla na víno s kamarádkou a vrátila se za tři dny. To už bylo konečně moc i na Libora. Vymysleli jsme tedy plán.
Milou Andulu jsme si nafotili i s milencem a také jsme nahráli, jak sprostě s naším synem mluví. Pak Libor podal žádost o rozvod.
Nedokázal ji vyhodit
Kupodivu je rozvedli rychle, i díky tomu, že neměli děti. Soudce zřejmě rychle pochopil, co je Andula zač, protože udělala před soudem pár parádních výstupů, a tak i finančně to nebylo tak hrozné, jak se syn obával.
Bohužel trvalo celý další rok, než se ta jeho hvězda odstěhovala. Libor neměl to srdce ji vykopnout na ulici hned. A tak trávil víc času u nás dole a ona se mu roztahovala nahoře.
Mírnila se
Alespoň si už nevyskakovala a nedělala scény. Dokonce občas i uvařila. Tedy uvařila, namazala mu chleba. Ale i to bylo mnohem víc, než na co se zmohla v manželství.
Tragédie přinesla štěstí
Na našeho syna byl smutný pohled. Z vitálního, veselého chlapa se stala troska. Až jsem jednou potkala naši milou sousedku Radku v slzách. Zemřel jí tragicky manžel. Měli jsme je oba moc rádi, a tak jsme ji pozvali, ať zajde a netrápí se doma sama. A ona opravdu přišla.
Už jsou lepší časy
Strávili jsme moc příjemný večer na zahradě a grilovali jsme. Přes veškeré smutky, co Libora a Radku tísnily, se oba celý večer bavili. A Radka přišla brzo zase. Potom jí šel zase s něčím pomoci náš syn, až se z těch dvou stali parťáci, a nakonec i milenci. O snaše už pár let nevíme a je to tak dobře!
Ludmila J. (67), Třinec
