Některé dávné události se mohou projevovat ještě dlouho poté, co se odehrály. Tajemná místnost v sobě ukrývala strašlivé tajemství!

S Kamilem, mým manželem jsme si léta plánovali, že až naše děti vyrostou a opustí náš městský byt, najdeme si nové místo k bydlení na venkově. Syn a dcera byli zvyklí žít ve městě, takže jsme čekali, až se osamostatní.

Když se tak konečně stalo, a nám se navíc finančně dařilo, přišel konečně ten správný čas, abychom si sen o bydlení mimo město splnili. Poměrně dlouho jsme hledali nějaký vhodný dům. Na všech inzerátech se nám něco nezdálo.

Buď byl malý pozemek, nebo byla nemovitost příliš drahá, moc daleko od bydliště našich dětí a tak dále.

Konečně jsme našli, co jsme hledali

Nakonec, asi po třech měsících každodenního hledání, se nám podařilo objevit staré, ale udržované stavení na okraji Beskyd. Líbilo se mi tam okamžitě.

Dům byl tak akorát veliký, nemuselo se na něm nic hned rekonstruovat, cena nám vyhovovala, navíc v okolí byly krásné lesy, takže jsme se dlouho nerozmýšleli. Plácli jsme si a za dva týdny jsme se už pomalu stěhovali.

Chtěli jsme dům zachovat

Stěhování jsem si užívala a do nového domova jsem se moc těšila. Ta změna byla vskutku fantastická, připadala jsem si jako v nějakém pohádkovém světě. Neměli jsme v úmyslu dělat v domě příliš mnoho úprav.

Původní majitel, který už tam dlouho nebydlel, nám sdělil, že ani on v domě nic neměnil. Takhle ho prý zdědil po svém prastrýci.

Byl přesně podle našich představ

Dům byl patrový, takže kdyby se v budoucnu některé z dětí rozhodlo se přistěhovat, nebyl by s tím problém. Na druhou stranu však dům nebyl současně zase natolik rozlehlý, aby nás jeho údržba stála příliš mnoho peněz.

Kamil i já jsme byli naprosto spokojeni a já jsem si vzala na první dny, strávené v Beskydech, dva týdny dovolené. Chtěla jsem si tam některé věci trochu upravit, předělat k obrazu svému, jak se říká, a sžít se s okolním prostředím.

Kamil v té době ještě chodil do práce, takže jsem tam byla přes den dočista sama.

Slyšela jsem dětský pláč

Hned první den, který jsem trávila v novém domě, se stalo něco podivného. Byl hezký den, kolem poledne, a já jsem si nejprve myslela, že někdo kolem kráčí s kočárkem. Slyšela jsem totiž dětský pláč.

Jenže ten pláč neustával a já si po chvíli uvědomila, že zvuk nepochází zvenku, ale zevnitř domu. Vylekalo mě to. Poslouchala jsem, odkud přesně se ozývá. Zjistila jsem, že přichází z prostoru za jednou zdí. To už jsem byla opravdu hodně vyděšená. Pláč trval několik minut a pak nastalo zase ticho.

Opakovalo se to každý den

Když přijel navečer Kamil z práce, řekla jsem mu, co jsem ten den prožila. Myslel si, že je to jen nějaký vtip a prohodil, že jsme asi koupili dům, ve kterém straší. Naštvalo mě to a on z mé reakce pochopil, že si nedělám legraci.

Všechno se pak následující dny opakovalo, jenom pokaždé v jinou hodinu. Pak se Kamil konečně rozhodl zůstat doma, aby se přesvědčil na vlastní uši. A konečně mi uvěřil!

Zazděný pokoj

Spojili jsme se znovu s majitelem domu, abychom se ho na ty podivné zvuky zeptali. Divil se naší otázce a řekl, že nikdy nic takového neslyšel.

Dozvěděli jsme se ovšem, že za tou stěnou, odkud se pláč ozývá, byl kdysi malý pokoj, který je ale už mnoho let zazděný. Prý k tomu došlo ještě předtím, než dům zdědil.

Stěnu jsme zbourali

Polekala jsem se, jestli se tam třeba nedostalo opravdu nějaké dítě jinou cestou a trvala jsem na tom, že stěnu musíme zbourat a podívat se. Kamil byl proti, ale naléhala jsem tak dlouho, až jsem ho k tomu nakonec přesvědčila.

V prostoru, který se před námi otevřel, ale nikdo nebyl a nenacházelo se tam ani nic zvláštního, jen prach na podlaze. Málem jsme však zamrzli hrůzou, když se znovu ozval ten dětský pláč.

Přemýšleli jsme, co s tím a rozhodli jsme se, pozvat na návštěvu jednu známou, která se zabývala esoterikou. Přijela a po krátkém průzkumu nám řekla, že dům je spojený s dávnou nešťastnou událostí.

Dávná tragédie

V době před první světovou válkou, kdy tu nikdo nebydlel, se zde schovala žena s malým, nemocným dítětem. Sama byla rovněž nemocná. Došly jí síly a už se z domu s dítětem nedostali. Našli ji mrtvou, jak svírá své dítě v náručí.

Pomodlili jsme se

Známá nám řekla, že to, co slyšíme, je nejspíš duše toho malého dítěte, která se nyní probudila na místě, kde kdysi zemřelo tělo. Poradila nám, abychom nechali místo vysvětit a za duši zemřelé matky s dítětem zapálili svíčku v kostele a pomodlili se.

Obojí jsme udělali a od té doby už se pláč nikdy neozval. Duše dítěte tak nejspíš došla klidu.

Miroslava B. (58), Klatovy