Domů     Máma o znásilnění věděla
Máma o znásilnění věděla
6 minut čtení

Mé dětství bylo tak strašné, že jsem se z něho dodnes nevzpamatovala. Těch pár let mi naprosto zničilo celý život, který pořád žiju a který nemá konce.

Všechno přišlo tak nějak plíživě a nenápadně. Dodnes mi to ale nahání hrůzu, někdy pořádně nemohu ani spát. Ani dneska to nejde. Jenže nejde o hnusný sen. Vzbudil mě strašlivý kravál.

No jo, Vojta zase přišel opilý do naší kolonie a teď se hádá s Frantou o peřinu. Jenže je to Frantova peřina. On ji přece našel u kontejneru jako první.

Nějak přežívám

Já mám kliku, že mi jedna hodná paní dala starý spacák. Teď v tý zimě si tu ležím v teploučku jako královna. Ale ne nadlouho. „Vstávej Terko,“ řve na mě. Dostala jsem pořádný kopanec od Franty přímo do ledvin.

„Vylez z toho spacáku, chci se taky ohřát!“ Poslušně vylézám a celá se klepu zimou. Franta mě ještě hrubě odstrčí. „Vypadni a neruš!“ Cítím, že si také pořádně přihnul, tak raději uhnut. Odcházím směrem k nádraží a celá se klepu vzteky. Jak já ty chlapy nenávidím!

Kdy to všechno začalo

Ano. Chlapy strašně nenávidím. Nejraději bych byla, kdyby úplně zmizeli z tohoto světa. Planeta bez mužskejch. No to by byla pohoda. Na ženský tedy rozhodně nejsem. I když jsem to také zkoušela.Ne, to nejde. Ale chlapi mi zničili život.

Byly mi dva tři roky, když si máma domů přivedla toho frajera. Vlastního tátu jsem nikdy nepoznala. Myslím si, že ani máma přesně nevěděla, kdo to byl. Zato tenhle náhodný otčím se mi věnoval důkladně. Ale jinak, než by měl.

Nikomu to nepřeju, ani svým největším nepřátelům. A že jsem si jich na cestě životem také dost nadělala.

Jen se tak mazlil

Pamatuju si, jak mě hned od začátku osahával. Myslela jsem si, že to tak má být. Prostě se se mnou mazlil. Bylo to jediné mazlení, které jsem poznala. Nevěděla jsem, jak má správně vypadat. Mámu nikdy nenapadlo, aby mě objala nebo přitulila na klín.

Ale otčím mě pořád otlapkával těma svejma pazourama. Šimral mě, vyhazoval do vzduchu, kousal do ucha. Bylo mi to nepříjemné, ale neměla jsem odvahu ani sílu se mu vzepřít.

Prostě mě znásilnil

Když jsem trochu povyrostla, otčím už se s mazlením nespokojil. Chtěl víc. Mnohem víc! A tak mě znásilnil. Nebylo mi ještě ani dvanáct. A pak už se i tohle stalo samozřejmou součástí mého života. Dlouho jsem se bála, ale nakonec jsem to šla říct mámě.

Myslela jsem si, že mi pomůže nebo mi poradí, co dělat, aby mě to tak nebolelo. Jenže neřekla vlastně vůbec nic. Jen mě poklepala po rameni a řeklo. „No jo, už je z tebe ženská.“

Bratr taky rád

Můj otčím měl ještě bráchu. Jednou k narozeninám mu jako dárek předhodil mě. Bylo mi skoro patnáct a měla jsem najednou dva milence. Otěhotněla jsem. Ani nevím s kterým z nich. Než jsem stačila navštívit poprvé v životě gynekologa, přišel samovolný potrat.

Tu situaci jsem neunesla a utekla jsem z domova. Poprvé v životě jsem se ocitla na ulici. Byla jsem sama a nikdo mě nehledal. Máma nejspíš byla ráda, že jí nevisím na krku.

Nevěděla jsem, jak se chovat

Nic jsem neuměla. Měla jsem jen základní vzdělání, žádnou práci, žádné peníze. Ani nevím, jak jsem tu základní školu zvládla, ale zvládla. Zatímco jiné holky už plánovaly další školy a celý svůj život si malovaly podle filmů, já neměla žádné plány.

Jen jsem chtěla zmizet. Neuměla jsem vůbec jednat s lidmi. Hlavně s mužskými. Prostě jsem brala jako samozřejmost, že si se mnou budou dělat, co chtějí. A pak mi za to možná dají trochu najíst nebo mě nechají někde v teple přespat.

Jejich naprosto bezohledné chování vůči mně, mi připadala naprosto normální a běžné. Až do chvíle, než jsem potkala Hanu.

Hodně mě naučila

Hana byla šlapka. Ale taková lepší. Začala mě školit, jak to v životě chodí. Říkala mi, že si musím mužský vybírat já a ne oni mě. Trošku mi pomohla dát se do kupy a vzala mě mezi své klienty. To byla panečku jiná sorta, než houmáči z ulice.

Ale výsledek byl nakonec stejný. Byli to stejně nechutní chlapi. V té době už jsem měla na mužské dost velkou alergii. Psychickou, ale i fyzickou. Stalo se mi, že když na mě jen sáhl, pozvracela jsem se. A když mě jeden za to začal fackovat, popadla jsem nůžky a párkrát ho bodla.

Kriminál mě poučil

Chlapík přežil, ale mě zavřeli. Kriminál byl vlastně dobrý. Měla jsem střechu nad hlavou a poznala jsem tam Verunku. Tolik moc jsem toužila alespoň po nějakém citu v mém životě, že jsem si vsugerovala, že ji miluju. Odešla na svobodu o půl roku dřív.

A já pochopila, že sice se mi hnusí chlapi, ale že nemůžu být ani na ženské. Byla jsem vyvrhel, který nikam nepatřil. A moje cesta z basy vedla zase na ulici.

Dáda spadla s nebe

Vrátila jsem se opět do svých zajetých kolejí. Potloukala jsem se po ulici. Začal se tam o mě obětavě starat Márty. Takový starší chlapík. Bral mě spíš jako svou dceru, i když měl občas i jiné nároky. Nosil mi jídlo, dbal, aby mi bylo teplo.

Snažil se mě bavit. Jenže můj odpor k chlapům nepřekonala ani jeho dobrota. A pak se objevila terénní pracovnice Dáda. Rázná, nesmlouvavá, věčně rozesmátá. Naprosto mě uchvátila. Jasně mi ře­kla, že takhle to dál nejde. A že se musím dát do pořádku, jinak jsem nadobro skončila.

Mám práci a radost

Dáda mi sehnala brigádu. Na nádraží pracuju v bufetu. Od příštího týdne budu bydlet v azyláku. Brzy mi bude šestapadesát a možná se konečně začíná v mém životě blýskat na lepší časy.

Ale nic už se nezmění na tom, že někde možná ještě žije moje matka, které já nedokážu odpustit. Že jsem kvůli ní zůstala sama, bez rodiny a bez dětí. A také už nikdy nezměním svůj postoj k mužům. Jen se musím naučit se jim postavit.

Už si nenechám od nich všechno líbit. Můj život dosud stál za starou belu, ale na ty další roky chci něco lepšího.

Tereza N. (55), Brno

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.