Domů     Máma o znásilnění věděla
Máma o znásilnění věděla
6 minut čtení

Mé dětství bylo tak strašné, že jsem se z něho dodnes nevzpamatovala. Těch pár let mi naprosto zničilo celý život, který pořád žiju a který nemá konce.

Všechno přišlo tak nějak plíživě a nenápadně. Dodnes mi to ale nahání hrůzu, někdy pořádně nemohu ani spát. Ani dneska to nejde. Jenže nejde o hnusný sen. Vzbudil mě strašlivý kravál.

No jo, Vojta zase přišel opilý do naší kolonie a teď se hádá s Frantou o peřinu. Jenže je to Frantova peřina. On ji přece našel u kontejneru jako první.

Nějak přežívám

Já mám kliku, že mi jedna hodná paní dala starý spacák. Teď v tý zimě si tu ležím v teploučku jako královna. Ale ne nadlouho. „Vstávej Terko,“ řve na mě. Dostala jsem pořádný kopanec od Franty přímo do ledvin.

„Vylez z toho spacáku, chci se taky ohřát!“ Poslušně vylézám a celá se klepu zimou. Franta mě ještě hrubě odstrčí. „Vypadni a neruš!“ Cítím, že si také pořádně přihnul, tak raději uhnut. Odcházím směrem k nádraží a celá se klepu vzteky. Jak já ty chlapy nenávidím!

Kdy to všechno začalo

Ano. Chlapy strašně nenávidím. Nejraději bych byla, kdyby úplně zmizeli z tohoto světa. Planeta bez mužskejch. No to by byla pohoda. Na ženský tedy rozhodně nejsem. I když jsem to také zkoušela.Ne, to nejde. Ale chlapi mi zničili život.

Byly mi dva tři roky, když si máma domů přivedla toho frajera. Vlastního tátu jsem nikdy nepoznala. Myslím si, že ani máma přesně nevěděla, kdo to byl. Zato tenhle náhodný otčím se mi věnoval důkladně. Ale jinak, než by měl.

Nikomu to nepřeju, ani svým největším nepřátelům. A že jsem si jich na cestě životem také dost nadělala.

Jen se tak mazlil

Pamatuju si, jak mě hned od začátku osahával. Myslela jsem si, že to tak má být. Prostě se se mnou mazlil. Bylo to jediné mazlení, které jsem poznala. Nevěděla jsem, jak má správně vypadat. Mámu nikdy nenapadlo, aby mě objala nebo přitulila na klín.

Ale otčím mě pořád otlapkával těma svejma pazourama. Šimral mě, vyhazoval do vzduchu, kousal do ucha. Bylo mi to nepříjemné, ale neměla jsem odvahu ani sílu se mu vzepřít.

Prostě mě znásilnil

Když jsem trochu povyrostla, otčím už se s mazlením nespokojil. Chtěl víc. Mnohem víc! A tak mě znásilnil. Nebylo mi ještě ani dvanáct. A pak už se i tohle stalo samozřejmou součástí mého života. Dlouho jsem se bála, ale nakonec jsem to šla říct mámě.

Myslela jsem si, že mi pomůže nebo mi poradí, co dělat, aby mě to tak nebolelo. Jenže neřekla vlastně vůbec nic. Jen mě poklepala po rameni a řeklo. „No jo, už je z tebe ženská.“

Bratr taky rád

Můj otčím měl ještě bráchu. Jednou k narozeninám mu jako dárek předhodil mě. Bylo mi skoro patnáct a měla jsem najednou dva milence. Otěhotněla jsem. Ani nevím s kterým z nich. Než jsem stačila navštívit poprvé v životě gynekologa, přišel samovolný potrat.

Tu situaci jsem neunesla a utekla jsem z domova. Poprvé v životě jsem se ocitla na ulici. Byla jsem sama a nikdo mě nehledal. Máma nejspíš byla ráda, že jí nevisím na krku.

Nevěděla jsem, jak se chovat

Nic jsem neuměla. Měla jsem jen základní vzdělání, žádnou práci, žádné peníze. Ani nevím, jak jsem tu základní školu zvládla, ale zvládla. Zatímco jiné holky už plánovaly další školy a celý svůj život si malovaly podle filmů, já neměla žádné plány.

Jen jsem chtěla zmizet. Neuměla jsem vůbec jednat s lidmi. Hlavně s mužskými. Prostě jsem brala jako samozřejmost, že si se mnou budou dělat, co chtějí. A pak mi za to možná dají trochu najíst nebo mě nechají někde v teple přespat.

Jejich naprosto bezohledné chování vůči mně, mi připadala naprosto normální a běžné. Až do chvíle, než jsem potkala Hanu.

Hodně mě naučila

Hana byla šlapka. Ale taková lepší. Začala mě školit, jak to v životě chodí. Říkala mi, že si musím mužský vybírat já a ne oni mě. Trošku mi pomohla dát se do kupy a vzala mě mezi své klienty. To byla panečku jiná sorta, než houmáči z ulice.

Ale výsledek byl nakonec stejný. Byli to stejně nechutní chlapi. V té době už jsem měla na mužské dost velkou alergii. Psychickou, ale i fyzickou. Stalo se mi, že když na mě jen sáhl, pozvracela jsem se. A když mě jeden za to začal fackovat, popadla jsem nůžky a párkrát ho bodla.

Kriminál mě poučil

Chlapík přežil, ale mě zavřeli. Kriminál byl vlastně dobrý. Měla jsem střechu nad hlavou a poznala jsem tam Verunku. Tolik moc jsem toužila alespoň po nějakém citu v mém životě, že jsem si vsugerovala, že ji miluju. Odešla na svobodu o půl roku dřív.

A já pochopila, že sice se mi hnusí chlapi, ale že nemůžu být ani na ženské. Byla jsem vyvrhel, který nikam nepatřil. A moje cesta z basy vedla zase na ulici.

Dáda spadla s nebe

Vrátila jsem se opět do svých zajetých kolejí. Potloukala jsem se po ulici. Začal se tam o mě obětavě starat Márty. Takový starší chlapík. Bral mě spíš jako svou dceru, i když měl občas i jiné nároky. Nosil mi jídlo, dbal, aby mi bylo teplo.

Snažil se mě bavit. Jenže můj odpor k chlapům nepřekonala ani jeho dobrota. A pak se objevila terénní pracovnice Dáda. Rázná, nesmlouvavá, věčně rozesmátá. Naprosto mě uchvátila. Jasně mi ře­kla, že takhle to dál nejde. A že se musím dát do pořádku, jinak jsem nadobro skončila.

Mám práci a radost

Dáda mi sehnala brigádu. Na nádraží pracuju v bufetu. Od příštího týdne budu bydlet v azyláku. Brzy mi bude šestapadesát a možná se konečně začíná v mém životě blýskat na lepší časy.

Ale nic už se nezmění na tom, že někde možná ještě žije moje matka, které já nedokážu odpustit. Že jsem kvůli ní zůstala sama, bez rodiny a bez dětí. A také už nikdy nezměním svůj postoj k mužům. Jen se musím naučit se jim postavit.

Už si nenechám od nich všechno líbit. Můj život dosud stál za starou belu, ale na ty další roky chci něco lepšího.

Tereza N. (55), Brno

Související články
3 minuty čtení
Naposledy jsem se se zradou setkala, když už jsem si myslela, že mě život naučil všechno, co se naučit dá, ale pletla jsem se. Byla jsem přesvědčená, že lidi kolem sebe znám. Marie byla moje kamarádka od mládí, téměř duchovní sestra. Sdílely jsme vše, od radosti po smutné stránky života. Naše svatby, pohřby rodičů, výchovu dětí a vůbec všechny ty malé okamžiky života. Svěřovala jsem jí své m
5 minut čtení
Někdy si říkám, že bych o tom měla mlčet. Že po tolika letech už to nemá smysl otevírat. Ale pak přijde noc, kdy se mi o ní znovu zdá. O Ance a já se probudím s tím starým tlakem na hrudi. Ticho po ránu bývá nejhorší, v něm někdy dokonce v duchu slyším její hlas. Smála se jinak než ostatní a byla divoká i čistá zároveň. Byla jako zjevení Bylo mi devatenáct, pracovala jsem v textilce v jin
3 minuty čtení
S manželem jsme si chtěli konečně užít klidného odpočinku. Pak jsme však jednou vyrazili pryč z domova. Po návratu nás čekal bolestný šok. Nikam jsme nejezdili, jen jsme si užívali každodenní rutinu. Pak ale naše děti přišly s překvapením, koupily nám pobyt v lázních. Těšili jsme se, byla to pro nás malá změna, nová zkušenost. Ale to, co následovalo po našem návratu, se stalo zdrojem jedné z ne
3 minuty čtení
Když jsem byla mladší, nikdy by mě nenapadlo, že jednoho dne ztratím ženu, která se mnou sdílela tolik let života. Jde to. I opora zmizí… Marta byla mou vrbou, prvním člověkem, kterého jsem volala, když se stalo něco dobrého i špatného. Myslela jsem si, že taková vazba vydrží všechno. Jenže stáří někdy ukazuje, že některé vztahy nejsou určené k tomu, aby obstály v každé zkoušce. Začalo to nenáp
3 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že by bylo lepší, abych se přestěhovala do domova důchodců, byl to šok. Dcera tvrdila, že chce, abych měla péči a společnost. Mně to ale znělo jako zdvořilé balení rozhodnutí, které už padlo bez mého souhlasu. Můj byt byl plný vzpomínek, drobných předmětů, které jsem sbírala celý život. Každý měl svůj příběh a já je měla opustit, jako by to byly věci bez významu. Když js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Návštěva Francie se pro jugoslávského krále změnila v krvavá jatka
historyplus.cz
Návštěva Francie se pro jugoslávského krále změnila v krvavá jatka
„Jestli z toho chaosu vyjdeme zdrávi, bude to zázrak,“ otočí se král ke svému ministrovi ve chvíli, kdy se torpédoborec Dubrovník přibližuje k přístavu v Marseille na jihu Francie. Tuší zradu. Odjakživa se bál čísla 9. A dnes kalendář ukazuje právě 9. října 1934…   Když Alexandr I. Karađorđević (1888–1934) usedá 17. října 1921 na
Jak se u nás objevil první vánoční stromek: Překvapení na libeňském zámečku
epochaplus.cz
Jak se u nás objevil první vánoční stromek: Překvapení na libeňském zámečku
Vánoční stromek dnes považujeme za neoddělitelný symbol svátků, ale v českých zemích se objevuje poměrně pozdě. Ještě na přelomu 18. a 19. století dominují domácnostem betlémy, chvojí a jednoduchá výzdoba. Zvyk zdobit stromek se šíří z německy mluvících oblastí Evropy. Zelený stromeček ale dlouho zůstává cizí měšťanskému i venkovskému prostředí. Přesto se právě v Praze
Spojenectví ze severních vod: Při lovu lososů dva druhy vytvářejí alianci
21stoleti.cz
Spojenectví ze severních vod: Při lovu lososů dva druhy vytvářejí alianci
V chladných vodách u pobřeží Britské Kolumbie vědci poprvé zdokumentovali chování, které jinde pozorováno nebylo. Kosatky dravé a plískavice plochočelé z čeledi delfínovítých se zde při lovu lososů ča
Borůvkovo-levandulový sirup
tisicereceptu.cz
Borůvkovo-levandulový sirup
Lahodná limonáda z tohoto sirupu je báječně osvěžující a plná vitaminů. Do sklenic přidejte kostky ledu a můžete dozdobit lístky čerstvé máty, která přidá svěží vůni navíc. Potřebujete 450 g bor
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Vánoce, které vás překvapí
epochanacestach.cz
Vánoce, které vás překvapí
Kde jsou nejlepší Vánoce? Než odpovíte logicky, že doma, zkuste si přečíst, jak to na Ježíška vypadá po světě. Zázrak Vánoc stojí za to zažít kdekoli. Ať se tam zpívá Tichá noc, nebo Narodil se Kristus Pán… Kanada Ještě před Štědrým dnem pořádají Kanaďané pečicí večírky, kdy příchozí pečou vánoční koláčky „cookies“ dle vlastního receptu. Chodí tu Santa
S glo vstříc novým technologiím
iluxus.cz
S glo vstříc novým technologiím
Kouř, štiplavý zápach, popel a společenské stigma – to je realita spojená s užíváním klasických cigaret, tak jak ji známe po staletí. Není proto divu, že i v této oblasti hledá moderní věda vhodnější
Šílený kvůli známosti své bývalky s Cruisem
nasehvezdy.cz
Šílený kvůli známosti své bývalky s Cruisem
Herec z filmu Zmizelá Ben Affleck (53) má srdce rozbité na kousíčky! Alespoň takové zprávy se nesou světem. Drásá ho prý vědomí, že se musí dívat na milostné avantýry své bývalé přítelkyně, herečky
Na malé vesničce jsem našla štěstí
skutecnepribehy.cz
Na malé vesničce jsem našla štěstí
Po smrti maminky jsem chtěla její dům vyklidit a prodat. Ale objevil se tam Petr a mně se najednou už nechtělo pryč. Když mi zemřela maminka, vrátila jsem se do domu, kde jsem vyrůstala. Počítala jsem s tím, že jen trochu uklidím a možná dům časem nabídnu k prodeji. Jenže po pár dnech jsem zjistila, že se tam cítím dobře.
Havlíček pokládal Brixen za hnízdo hlupáků
epochalnisvet.cz
Havlíček pokládal Brixen za hnízdo hlupáků
Je to nepříjemné probuzení. Havlíček otevře oči, ale u jeho postele nestojí ani manželka Julie, ani bratr František, nýbrž pražský vrchní komisař Franz Dedera, okresní hejtman Ferdinand Voith a četník s ručnicí. Karel Havlíček Borovský (1821–1856) je rozespalý, dlouho do noci psal, teprve před chvílí si šel lehnout. Přesto vstane, oblékne si župan a se
Gymnastika pro prsty
nejsemsama.cz
Gymnastika pro prsty
Artróza malých kloubů v rukou je častým problémem, který dokáže pěkně potrápit. V chladném období se obvykle bolesti zhoršují. Klouby na rukou bývají jedny z nejopotřebovanějších. Bolest v prstech či zápěstí je hodně nepříjemná věc, někdy ani člověk neudrží v rukou hrnek, komplikuje to psaní a spoustu dalších běžných činností. Někdy pomohou prášky proti bolesti, ale jen na ty bychom spoléhat
Proutkaření: Dokáže ho použít každý?
enigmaplus.cz
Proutkaření: Dokáže ho použít každý?
Popularita proutkaření neustále stoupá, nyní se s virgulí hledají například nemoci v lidském těle. Údajně se může proutkařem stát každý z nás. Otestujte se, zda máte talent! [gallery size="full" id