Domů     Nemohu bez něho vůbec žít
Nemohu bez něho vůbec žít
3 minuty čtení

Čtyřicet let manželství je dlouhá doba. Ne všichni to vydrží. Jenže já bych to vydržela klidně dvakrát tak dlouho. Kdyby to jen šlo.

Vzala jsem vodítko a zapískala jsem na Punťu. „Pojď, jdeme ven!“ Náš malý kříženec zavrtěl ocáskem a běžel ke dveřím. Otočila jsem se na Františka. Můj manžel tam stál uprostřed pokoje a usmíval se na mě. „Já zatím otevřu to víno.

Aby se trochu vydýchalo.“ Manžel vzal do ruky vývrtku a usmál se na mě: „Nebuďte tam dlouho.“ Měl takový krásný úsměv, který jsem u něj milovala. Vždy se mu udělaly ve tvářích nádherné dolíčky. Na úsměv, dolíčky a upřímný pohled mě kdysi dostal. Už to bylo dvaačtyřicet let.

Samá láska

František byl u nás v ročníku na vysoké škole úplné zjevení. Jako z jiného světa. Nejenže se mi moc líbil, ale dokázal být i vtipný. Na rozdíl od svých natvrdlých spolužáků byl také nějaký vyspělejší. Jakoby byl starší. Ale nebyl.

Měli jsme narozeniny dva dny po sobě a ve stejný rok. Strašlivě jsem se zamilovala. Svět kolem mě přestal existovat, ročník jsem málem nedokončila. František byl všechno. Zahltila jsem ho svojí láskou, div se neudusil. Ustál to ale a ještě před promocí jsme se vzali.

Život ve dvou

Naše manželství bylo od samého začátku velmi krásné. Oba jsme se milovali a díky tomu jsme mohli čelit i nepřízni osudu, který nám nedopřál děti. Vyzkoušeli jsme i umělé oplodnění, všechno možné, ale nedařilo se.

Shodli jsme se také v tom, že adoptovat děti nebudeme. Zvolili jsme si život ve dvou, a nikdy jsme nelitovali. Byli jsme tu jeden pro druhého. Měli jsme stejné zaměstnání, které nám vyhovovalo. A všechen volný čas jsme pak věnovali sobě. Nikdy se nám to neomrzelo.

Těšili jsme se na důchod

Čím jsme byli starší, tím víc koníčků a zájmů jsme měli. Neustále jsme objevovali nové aktivity a vršila se před námi stále nová a nová přání, která jsme si ještě chtěli splnit. Proč také ne?

Nikdy jsme zbytečně neutráceli, měli jsme našetříno a kuli plány, co všechno podnikneme, až budeme v důchodu. Ten se nám teď blížil. Rozhodli jsme se, že si uděláme pěkný večer.

Připravila jsem nějaké dobrůtky a manžel vybral z naší vinotéky dobré francouzské víno. Jen jsem ještě musela vyvenčit Punťu.

Vůbec nedýchal

Byla jsem venku sotva deset minut. „Františku!“ volala jsem už ode dveří. „Už jsme tady, nalévej do skleniček.“ Nikdo se neozval. Sundala jsem Punťovi obojek, sobě boty a vběhla do obýváku. František ležel na kanapi, ruce rozhozené podél těla. Nedýchal. Myslela jsem, že omdlím.

Nedokážu takhle žít

Pak jsem se ale vzchopila a začala s masáží srdce. Mezitím jsem volala záchranku. Byli tu okamžitě. Ale nic nepomohlo. Manžel prodělal rozsáhlý infarkt a byl na místě mrtvý. Zůstala jsem na světě sama a jsem psychicky úplně na dně.

Vím, že bych se měla nechat hospitalizovat a pořádně se léčit. Jenže Punťu jsme si ještě pořídili s manželem z útulku. Nemohu ho teď dát cizím lidem. Byla by to zrada na něm i na Františkovi. Ten by mi to neodpustil. Kvůli našemu Punťovi ještě žiju. Je to ale život k nežití.

Radka V. (62), Kralupy nad Vltavou

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.