Domů     Po zesnulé dceři zůstala vnoučata
Po zesnulé dceři zůstala vnoučata
4 minuty čtení

Dcera odešla do zaměstnání a už se nevrátila. Na přechodu ji srazilo auto a byla na místě mrtvá. Zůstali po ní tři malí kluci.

Na tu chvíli, kdy mi zavolal zeť z nemocnice, že je moje dcera mrtvá, si pamatuji snad vteřinu po vteřině. Strnule jsem stála s telefonem v ruce uprostřed obýváku a nemohla se nadechnout.

Vše ve mně křičelo, že to nemůže být pravda, a chtěla jsem na místě také umřít. Rozum se vzpíral něčemu tak strašnému uvěřit. Nemohla jsem ani plakat!

Byl to zlý sen

Svět kolem mě zešedl a slunce se schovalo za mraky. V uších mi zněl dceřin hlas. Říkala mi: „Ahoj, mami, tak se uvidíme zítra!“ To bylo poslední, co mi řekla. Bylo jí třicet a byla plná života. Své děti milovala a snesla by jim modré z nebe.

Dokonce na ně i šila a vyráběla hračky. Krásné maňásky a polštářky. Nemohla jsem pochopit, že už ji nikdy neuvidím. Nevím, za jak dlouho, ale zeť mi zavolal znovu. Prý jestli jsem v pořádku. Co to je za otázku, pomyslela jsem si. Jak může být máma, která právě přišla o dceru, v pořádku?

Musela jsem pomoct

On mě ale vzápětí poprosil, zda bych nevyzvedla kluky. Nejstaršího z družiny a mladší ze školky. Jeden byl v prvním a druhý ve třetím oddělení. Nebylo zbytí a já spěchala pro vnoučata. Sílu jim říct, že už nemají maminku, jsem v sobě nenašla.

Zbaběle jsem jim namluvila, že maminka musela zůstat v práci. Tvářit se vesele bylo to nejtěžší, co jsem kdy zažila. Zeť přijel domů o notně dlouhou chvíli později. Oči měl oteklé od pláče a celý se třásl. Úplně se složil. Nezbývalo mi než přespat v jeho bytě.

Ráno jsem všechny vypravila a chystala se domů. Až v tu chvíli mě napadlo, kdo se vlastně bude o děti starat…

Všechno bylo na mně

Zeť měl časově dost náročné zaměstnání a také musel vydělávat. Kvůli hypotéce na byt a půjčce na auto. Odpoledne jsem kluky opět vyzvedla, nakoupila a šla s nimi do parku. S tím nejstarším jsem udělala úkoly do školy a uvařila večeři.

„Musíme si promluvit,“ oslovila jsem zetě, který jen stále mlčel. Na truchlení jsme neměli ani jeden čas. Udiveně ke mně vzhlédl, jako by se divil, o čem s ním chci hovořit. Vůbec mě nevnímal. Takhle to šlo skoro celý měsíc.

Proběhl pohřeb, ale od smrti dcery se nic nezměnilo. Děti i domácnost zůstaly na mně. Snažila jsem se, ale byla čím dál unavenější.

Už jsem nemohla dál

Smutek, námaha a starost o tři neposedné děti si vybraly svoji daň. Byla jsem úplně na dně a usínala ve stoje. Těžké tašky mi způsobily silné bolesti zad. Pořád se mi točila hlava a rozbolel mě žaludek.

Nemohla jsem skoro nic jíst a ráno jsem vstávala s myšlenkou na večer, kdy si budu moct jít lehnout. Byla jsem vyčerpaná. Několikrát za den jsem se rozplakala. „Takhle to dál nejde,“ řekla jsem jednou po večeři svému zeti. Pořád jen hleděl nezúčastněně do dáli a skoro mě nevnímal.

Dohodla jsem se s ním

Všechno jsem mu řekla a zdálo se mi, že tentokrát se soustředí. „Budeme se muset o práci rozdělit. Navrhuji, abys sis vzal na starost nákupy, ráno bych ti napsala vždy seznam všeho, co potřebujeme, a občas nějaký ten úklid, co říkáš?“ Souhlasil.

Dokonce navrhl, že bude vytírat a luxovat. Později mě napadlo, že se pokusím pronajmout svůj byt, abychom měli nějaký ten příjem navíc. Vždyť i za dceřina života mladí těžko vycházeli.

Bylo to těžké, hodně těžké, ale časem jsme si dokázali vytvořit systém, který fungoval.

Vše jsme překonali

Zeť časem dokázal nakoupit i bez seznamu ode mě, a dokonce občas zvládl i něco jednoduchého uvařit. A taky se naučil vytírat a ne-

šmudlat podlahu suchým hadrem. Kluci se snažili a také pomáhali. „Kdyby je tak mohla vidět dcera, byla by tak moc na syny pyšná!“ říkala jsem si snad každý den. Uběhla dlouhá doba. Ze zetě se stal můj syn a nejstarší vnuk se chystal k maturitě.

Pár let jsem už bydlela zase ve svém starém bytě a moje místo zaplnila zeťova přítelkyně. Byla to moc hodná ženská a kluky měla ráda, jako by byli její vlastní. Vzpomínám na chvíle s vnoučaty a na každodenní boj o jejich šťastné dětství. Byla jsem na všechny i na sebe hrdá.

Jitka P. (74), Nový Jičín

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může