Stále se jí něco nelíbilo a nic jí nebylo dobré. Ohrnovala nade mnou nos a svoje pohrdání dávala při každé příležitosti najevo.

Nelíbila se mi od prvního okamžiku, kdy nám ji bratr slavnostně představil. Tvářila se jako nějaká šlechtična, či co. Nastrojená v drahých šatech a ověšená těžkými zlatými řetízky. Drápy měla dlouhé a rudé, skoro jako od krve. A nejhorší byly její rty.

Vycpané silikonem či něčím. No prostě vypadla jako kačer. Zní to zaujatě a nespravedlivě, ale opravdu tak vypadala.

Všechny nás sekýrovala

Bratr si ji našel mnoho let po smrti svojí hodné manželky a byl na to náležitě pyšný. Hýčkal si ji a rozmazloval, vždyť mohla být klidně jeho dcera! První, co mi řekla, bylo, že mám obrovskou velikost bot a ona jen roztomilou malou nožku.

Dotklo se mě to, protože při mojí výšce je, myslím, moje noha přiměřená. Později mi před ostatními příbuznými vyčetla nepořádek v bytě a takhle to pokračovalo donekonečna. Vím, že v každé rodině je něco, ale tohle už bylo příliš.

Tak hloupá jsem nebyla

Nepohádala jsem se s ní, přestože jsem k tomu měla tisíc důvodů. Usmívala jsme se na ni a lichotila jí. Nasadila jsem nejvyšší stupeň falše. Sama sebe jsem docela překvapovala. Tohle jsem já? ptala jsem se v duchu. Jsem! odpovídala jsem si.

A moje odveta mohla začít. Musela jsem na to jít opatrně, protože chlapi, tím myslím mého muže a bráchu, se jí ve všem zastávali. Proč asi, když měla výstřih skoro až do pasu. První můj malý žertík se odbyl v její koupelně.

Na poličce měla vystavený nějaký opravdu drahý krém a také noční sérum proti vráskám. Do krému jsem opatrně namíchala nějakou hodně páchnoucí pastu na okoralé paty. A do séra přibyl olej. Ale ne ten na vaření. Byl to olej určený do auta.

Těšila jsme se co to s ní udělá, ale nic. Moje očekávaná radost přišla vniveč. Vyčkala jsem příhodného okamžiku a vnikla do její šatní skříně. Bylo to, jako bych se ocitla v luxusním butiku.

Nezbývalo než přitvrdit

Opatrně jsem nůžtičkami poškodila zip na šatech a porozpárala několik sukní ve švu. Jen tak, aby se oblékla a ničeho si nevšimla. Zalíbilo se mi to a proti očekávání se mi všechno povedlo během chviličky. Porozhlídla jsem se, co bych ještě trochu poničila.

Jak jsem tak šmejdila, vypadl na mě z jedné mnoha prázdných kabelek nějaký úhledně složený dopis. Se zájmem jsem si ho přečetla a potom znovu a znovu.

Nemohla jsem uvěřit

Byl to milostný dopis od nějakého švagřina kolegy. Nejlepší na něm bylo, že to nebyl jen nějaký milostný výkřik. Byl to dopis, který jasně ukazoval na dlouhodobý vztah. Spokojeně jsem zastrčila dopis do kapsy a připojila se ke společnost na zahradě.

Švagrová mě sjela pohledem od hlavy k patě a ironicky se ušklíbla. „Trochu jsi přibrala, viď?“ prohlásila nahlas přede všemi a zraky přítomných se upřely na mě. Nemohla jsem si pomoct.

Oproti svému úmyslu nechat si vše projít hlavou, jak s dopisem naložit, jsem ten list papíru vytáhla z kapsy. Hlasitě jsem všechny hosty poprosila o chvíli klidu a dopis jsem přečetla. Všem to bylo jasné. Zraky se tentokrát upřely na švagrovou. Zrudla. Zbledla.

Utekla. Můj bratr po chvilce rozpaků utíkal za ní. Že se jí nechystá nic odpustit, bylo zřejmé. Z domu se ozval křik. Od té doby máme konečně klid. Jen bratr je smutnější a smutnější.

Lída S. (62), Olomouc